Deep Purple – Infinite (2017)

Loď Infinite prodírající se nekonečnou ledovou tříští a hledající nějaký záchytný bod veze posádku pěti zkušených polárníků. Je to jejich čtvrtá společná výprava, avšak každému z nich je jasné, že to může být zároveň výprava poslední. Posádka je však natolik zkušená, a tak si nikdo případné ztroskotání nepřipouští.

Ta pětice hrdinů už má sice něco za sebou, ale to neznamená, že by nějak podcenila přípravu celé výpravy. To v žádném případě.  Dobře ví, že v drsných arktických krajinách jim nebude nic odpuštěno. Halí se do teplých kožešin a v teple udržují také své, pro polární badatele tak důležité přístroje. A i když svůj dávný mladický zápal a nasazení většinou nahrazují léty nabytými zkušenostmi, přece jenom mohou překvapit.

Z jejich zvrásněných tváří ošlehaných mrazivými větry a vodami ledového oceánu můžeme číst neskutečné odhodlání ke splnění vytčeného úkolu. To oni jsou těmi objeviteli, kteří naleznou několik diamantů, jimiž se ještě pokusí ozdobit svou úctyhodnou sbírku. Ne všechny z nalezených drahokamů jsou té nejvyšší ryzosti, ale to není tím hlavním. Tím je radost a pocit z nového, společně prožitého dobrodružství. Ale nám, obdivovatelům vystavených pokladů, je jasné, že těmi nejzářivějšími diamanty jsou ty s názvy All I’ve Got Is You, Birds of Prey a především démant nejjasnější a největší, The Surprising.

Nezbývá než doufat, že se tato odvážná pětka ještě někdy odhodlá k nové objevitelské výpravě a svou sbírku rozšíří o další zajímavé poklady. Bravo, hrdinové, jen tak dál.

(Text jsem napsal jedno horké červencové dopoledne roku 2017, to už mi to vedro lezlo fakt na mozek.)

Skladby:
1. Time For Bedlam  4:35
2. Hip Boots  3:23
3. All I Got Is You  4:42
4. One Night In Vegas  3:24
5. Get Me Outta Here  3:59
6. The Surprising  5:58
7. Johnny’s Band  3:51
8. On Top Of The World  4:02
9. Birds Of Prey  5:48
10. Roadhouse Blues  6:02

Sestava:
Bass Guitar – Roger Glover
Drums – Ian Paice
Guitar – Steve Morse
Keyboards – Don Airey
Vocals – Ian Gillan

Infinite Book Cover Infinite
Deep Purple
Hard rock
Ear Music
2017
CD
10

4 názory na “Deep Purple – Infinite (2017)”

  1. Skupinu jsem poznal s vydáním alba In Rock, tehdy mě úplně ohromilo. Chtěl jsem ho mít nahrané a patřilo k prvním deskám, které jsem si po nákupu magnetofonu nahrál, každá další deska byla mírné zklamání, vyvrcholilo to Stormbringer, která se moc nepovedla. Come Taste The Band jsem si koupil supraphonské vydání, které jsem po čase někomu věnoval. Skupina obnovila činnost albem Perfect Strangers, které jsem si poslechl poprvé před sedmi lety, titulní skladba je výborná. Desky jim vycházely, ale nenašel jsem odvahu si je koupit, ani poslechnout. Tahle deska je prý dobrá, neumím posoudit neslyšel jsem. Deep Purple jsem kdysi obdivoval, ale kde ty loňské sněhu jsou.

  2. Tak dneska už víme, že to nebylo poslední album pod značkou DP, ale já si ho nekoupil a v tomhle případě to ani neplánuju. Vystačím si s placeným streamingem a sem tam ty moje radary zachytí i pěknou melodii, nebo zajímavej motiv. Např. v třetí All I Got Is You, nebo šesté The Surprising. A zaujala mě i na albu neuvedená Paradise Bar.

    Spíš mi mě zajímalo, jak často dneska po desce sáhnou ti, kteří ji v době vydání přijali bezvýhradně za svou a okamžitě jí flákli plnej počet. Jestli se stejnou frekvencí a gustem, jako po Fireball, Machine Head, nebo např. Burn

    1. Ta mánie každou novinku starých bardů hodnotit jako to nejlepší byla patrná kdysi na progboardu, určitě si na to vzpomínáš.
      Otázku, kolikrát kdo co poslouchá, bych neřešil, jenom za sebe můžu uvést, že desky Deep Purple projíždím pravidelně a vybírám si z většiny diskografie (nemám od DP všechno a asi to už tak zůstane).
      Do placeného streamingu jsem zatím nešel, ale je možné, že časem tuto možnost začnu využívat.

      1. Nemůžu a ani nechci mít všechno a streamer často využívám k poslechu věcí, o kterých si někde přečtu (např. nedávno zde recenzovaní Foghat), nebo kterým jsem se věnoval před třiceti lety. Ještě v předposledním telefonu jsem měl paměťovou kartu plnou hudby, kterou jsem doma pracně převáděl z vlastních CD a dnes už mi stačí jen připojení na internet. To už je teď prakticky všude a mimo EU nejezdím. A když není, tak není, pár dní to vydržím i bez muziky.

        Takže na cesty a na ven jen telefon s BT reproduktorem, nebo sluchátky a doma mám streamer (Yamaha, kterej mi doporučil J. Merhaut) připojenej k svému starému AV zesilovači. V telefonu mám nainstalovanou apku, kterou to ovládám a Spotify. To mám i na PC a přeskakovat mezi písničkami se dá i pomocí hodinek.

        O samotné službě Spotify by se dalo debatovat hodiny, má svoje klady i zápory a každému vyhovuje něco jiného, ale já jsem spokojenej. Jako technickej antitalent jsem se s tím naučil pracovat relativně rychle a to mi stačí.

        Co se DP týká, o něco víc mi sedla placka Whoosh!. Ve své recenzi jí pěkně popsal Jirka7200.

Pridaj komentár