Na každé šprochu pravdy trochu, tvrdí jedno české přísloví. O desce Never Say Die stvořitelů temného rocku Black Sabbath, koluje různých pomluv a protimluvů celá řada. Pak je celkem pochopitelné, že posluchač neseznámený s takovou tvorbou, přistupuje k onomu kotouči s náležitým despektem a smíšenými pocity.

První poslech, jak už to tak bývá, neprozradí o desce zhola nic. Je to takový ten klasický vrt do neznáma. Druhý a třetí test už vyznívá slibněji a když pak elpíčko začnete několikrát obracet, zakrátko se bleskově orientujete a záchytné body vyskakují úměrně rychle, vašemu duševnímu rozpoložení. Na konečný verdikt bývá i několik měsíců po seznamovacím večírku příliš brzo, ale vlastní názor se utvořit dozajista dá.

Věřím tomu, že v době nahrávání Never Say Die byla kapela v rozkladu. Vázla komunikace, každý z hráčů si frčel ve vlastním světě drog a chlastu a najít v podobné atmosféře chuť ke společnému jamování, či snad rozvoji podnětných nápadů, moc nejde. Ale předpokládám, že základní kostru většiny skladeb přinesl Tony Iommi a některé z nich měl už hotové celé. Ten jediný se držel na uzdě stran přílišné konzumace opojných látek a tak dokázal myslet a následně i psát.

Začátek desky mi přijde naprosto v pořádku. Úvodní titulku Never Say Die znám vůbec nevím odkud a i když to není žádný doom (metal) typu skladeb z Master Of Reality (jaké jejich fans chtějí slyšet především), jako slušná hard-rocková pecka tato skladba dle mého obstojí. Navíc Ozzyho modulovaný plastický zpěv tu sedí náramně. Stejně tak zajímavá, je i jemným klávesovým podkladem ozdobená Aireyovka, Johnny Blade. Problém nevnímám ani ve stmelující Junior’s Eyes. Nejslabší část desky vidím v jejím středu. Songy Hard Road a Shock Wave mě dvakrát neoslovily a vyjma provzdušňující španěly v druhé jmenované, to žádné velké poklady nejsou.

To nejlepší se nachází na B straně. Ta mi připadá výrazně silnější, jelikož obsahuje trojici na sebe navazujících impozantních čísel. Vše odstartuje balada Air Dance s překrásnou melodikou a výraznou stopou Iommiho klasické kytary, která brnká v závětří Aireyho klavíru. Paráda. Over To You je dalším pokladem. Valivé, děsu plné tempo, deklamující Ozzy a romantické noty padající z klavíru, skladbě náramně sluší. Je to sice úplně jiný model, než na jaký byl člověk od B. S. zvyklý, ale jestli tohle měl být chvilkový vývoj, neříkám ne. Breakout mám také moc rád. Nadstavbou jsou naroubované dechy, kterým vévodí jímavý saxofon. Nikde jsem nenašel kdo na tyto nástroje hraje, ale nedomnívám se, že jde o klávesový plagiát. Je v tom kus kabaretu i free jazzu. Závěr s Wardovou Swinging The Chain není sice nic světoborného, ale ujde.

Suma sumárum, jako správný fanoušek této etapy Black Sabbath, nevidím jejich poslední společnou desku až tak špatně. Rozhodně nad ní nelámu hůl jako většina těch, která ke kapele přilnula na jejich začátku a kteří se kultu Black Sabbath klaněli především na prvních třech, respektive pěti nahrávkách.

1. Never Say Die (3:49)
2. Johnny Blade (6:28)
3. Junior’s Eyes (6:43)
4. Hard Road (6:06)
5. Shock Wave (5:16)
6. Air Dance (5:18)
7. Over to You (5:24)
8 .Break Out (2:35)
9. Swinging the Chain (4:05)

Total Time 40:28

– Ozzy Osbourne / vocals
– Tony Iommi / guitars, backing vocals (4)
– Geezer Butler / bass, backing vocals (4)
– Bill Ward / drums, lead vocals (9), backing vocals (4)

With:
– Don Airey/ keyboards
– John Elstar / harmonica (9)
– Will Malone / brass arranger

Album: Never Say Die!
Autor: Black Sabbath
Žáner: Hard Rock
Vydavateľstvo: Vertigo
Rok: 1978
Formát: LP
Počet skladieb: 9