Kapela tvrdá, jako samotné základy země

Budgie = dokonalý rockový démant. Prvních šest nahrávek patří bezesporu do zlatého hard-rockového fondu sedmdesátých let. A je to právě nahrávka číslo šest, o které si osobně myslím, že je tou nejpropracovanější, na kterou může být tato trojice nejvíce hrdá. Ono, každému sedne něco jiného. Někdo dá přednost tvrdosti a entusiasmu na In For The Kill, jiný upřednostní čarokrásné melodické výmalby z Bandolier a někdo zase progresivnější struktury zachycené právě na If I Were Brittania I’d Waive The Rules. Každopádně, tahle deska zní opravdu hodně variabilně a je až po okraj naplněná poživačnou chutí z euforie, dokázat oslovit co možná nejširší spektrum případných posluchačů.

Úvod desky obstarává řádně nabušená jízda Anne Neggen. Progresivní technický klenot s čitelně vykreslenou kytarovou malbou, to je titulka If I Were Brittania I’d Waive The Rules. Pod číslem tři se ukrývá jedna z vůbec nejluxusnějších baladiček Budgie, píseň You’re Opening Doors. Následuje, na geniálním riffu postavená, jemně schizofréní pecka Quacktors And Bureaucats. Další nášup nese název Sky High Percentage, ve kterém se hlasivky Burke Shelleyho zakousnou do našich sluchovodů se vší vervou. Balada číslo dva je opět výborná, tuze smutná a plná nářků, toť píseň Heaven Knows Our Name. A závěr má na svědomí totální prog rockový monolit, s parádně vymyšlenou koncepční stavbou a košatou strukturou, Black Velvet Stallion.

Budgie ve vrcholné formě, to je pecka If I Were Brittania I’d Waive The Rules. U téhle kapely si občas tak říkám, celé to tvrdě se tvářící metalové hnutí může jít do kytek. Budgie to je totální nátěr a ta nejtvrdší kapela na světě.

SKLADBY:
1. Anne Neggen 4:08
2. If I Were Brittania I’d Waive The Rules 5:50
3. You’re Opening Doors 4:20
4. Quacktors And Bureaucats 3:54
5. Sky High Percentage 5:58
6. Heaven Knows Our Name 3:50
7. Black Velvet Stallion 8:09

SESTAVA:
Burke Shelley – bass guitar, vocals
Tony Bourge – guitar
Steve Williams – drums

If I Were Brittania I'd Waive The Rules Book Cover If I Were Brittania I'd Waive The Rules
Budgie
Hard Rock
A&M Records
1976
LP
7

12 názorov na “Kapela tvrdá, jako samotné základy země”

    1. Mám skúsenosti s predstavovaním hudby, ktorá je u mňa absolútne špičková kamarátom, alebo náhodnému poslucháčovi. Moje top top niekto ohodnotí vrtením sa a malým priznaním, že sa mu to až tak nepáči a na druhej strane sa nadšene započúva do druhej ligy, ktorá zaznie. Rozhoduje vkus a hudobné cítenie, zvukové zariadenie, atmosféra a nálada. Takže sto chutí, sto nápadov. Nie je dobré odporučiť vlastne nikomu nič, iba dať tip.
      Budgie sú zvláštni, originálny a dobrí, ale nemusia sa páčiť každému. Boli iba traja a nehrali sa veľmi s technickými vymoženosťami štúdií, v tom je ich úžasná sila, ich drive, nezmerateľná zanietenosť a pudový naturálny zvuk. Sami sa posunuli v závere kariéry tam, kde sme asi na začiatku neočakávali, ale to je normálne a prirodzené. Kapela pochádzala z malého Walesu, verím, že keby boli z Anglicka boli by dosiahli omnoho viac.

  1. Tuhle kapelu znám jen z povídání. Desku jsem si projel a dost dobrý, hlavně mě zajímalo, jestli je fakt tak tvrdá, jak autor píše. Je 👍 Přesto, kterým elpíčkem bych mě u Budgie začít, co by mě zdejší znalci doporučili?

  2. Som vždy rád, ak niekto sa zmieni o Budgie, kapele, ktorá pre mńa znamená veľmi veľa. Keď som v roku 1976 dostal z waleského Porthmadogu z Cob records (Cob mal reklamu v Melody Maker) všetkých 6 albumov, ktoré dovtedy vydali bol to sviatok a celú noc som ich počúval. Šestica končila ešte teplým, niekoľko dní starým LP If I Were Brittania I’d Waive the Rules. Vtedy jedno LP stálo 2,70£, pošta bola zdarma pre vysoký počet LP. Samozrejme platba z viedenskej banky cez emigrovaného kamaráta. Boli to časy, kde som potom chodil vysvetľovať zásielky LP na políciu. Nemám preto z prvých platní favorita, sú to poklady pokladov.

  3. Překvapilo mě, jak mizerné zastoupení maj Budgie na Spotify. Musel jsem vzít zavděk starým dobrým YouTube, ale jenom jsem se ujistil v tom, že Andulky nejsou nic pro mě. Přesto, dík za pěknou recku.

    1. Snake: pro tebe, jako milovníka italské artrockové větve, jsou Budgie určitě příliš syroví a drsní. Jejich pozdější alba, mají zase blízko k heavíku, nebo pomprocku, ale ani ta by tě myslím příliš neuspokojila.

Pridaj komentár