Skutočne čarovnú atmosféru 70. rokov, návrat a nostalgiu za Canterburskou scénou, inšpiráciu geniálnymi Van Der Graaf Generator i samotným Peterom Hammillom, prináša talianska skupina Areknamés.
Multiinštrumentalista a spevák Michele Epifani, spolu s rytmickým doprovodom Piero Ranalli/Mino Vitelli, na ploche takmer 55 minút servíruje hudobný pokrm, ktorého sa neviem nabažiť a počúvanie ich prvotiny vo mne vyvoláva syndróm závislého človeka. Takto by mal znieť dnešný “moderný” Van Der Graaf Generator! Ak tento album počul Peter Hammill, čomu verím, istotne ostal “s otvorenou hubou”.
Michele Epifani spieva s typickou intonáciou a frázovaním, ako jeho inšpiračný vzor, používa však aj “krabičky” na občasné skesľovanie hlasu v niektorých dramatických pasážach. Dielo nemá žiadnu slabinu, všetkých šesť kompozícií udržiava poslucháča v strehu a akomsi pozitívnom napätí. Ťažké gitarové riffy, husté melotrony, dramatické zmeny hudobných nálad, naliehavosť Epifaniho spevu, pasáže klasického a symfonického rocku, kombinované s pochmúrnosťou a melanchóliou, to je tvár debutového disku skupiny z Apeninského polostrova.
Album Areknamés jednoznačne odporúčam milovníkom klasických Van Der Graaf Generator Petera Hammilla, ale aj kapiel, akými sú britská Parallel Or 90 Degrees Andyho Tillisona, teda aj Tangent, alebo americká Discipline Matthewa Parmentera…
SKLADBY:
1. A Day Among Four Walls (12:04)
2. Wasted Time (5:40)
3. Down (10:28)
4. Season Of Death (8:43)
5. Boredom (8:33)
6. Grain Of Sand Lost In The Sea (8:55)
NOTES:
Recorded & mixed by Michele Epifani and Areknames between March and November 2002 at Lentofumo Studios, Pescara, Abruzzo, Italy.
ZOSTAVA:
Michele Epifani – organ, electric piano, Mellotron, synthesizers, harpsichord, acoustic & electric guitars, recorder, vocals, composing & mixing
Piero Ranalli – bass
Mino Vitelli – drums, djembe, Arabian tabla, spring drum
+
Stefano Colombi – guitar solo (5)
Areknamés
Prog Rock
Black Widow Records
2003
LP, CD
6
… aj keď som túto recenziu písal dávno, dodnes mám všetky tri štúdiové albumy kapely veľmi rád. A práve tento prvý album – najtemnejší a najpochmúrnejší – asi stále najradšej – lebo bol prvý, istým spôsobom originálny a vydláždil cestu ďalším dvom …
Možno Michele Epifani už vyčerpal svoje inšpiračné zdroje (10 rokov žiaden nový materiál), ale výraznú stopu na poli progresívneho rocku proste nechal …
V roce 2006 jsem si koupil právě vydané CD AREKNAMÉS – Love Hate Round Trip. Velice rychle se tohle album stalo mojí oblíbenou muzikou, pouštím si je často, je to pro mne záležitost na 5*. Hammillovský vokál je super.
Následovala koupě zde recenzovaného debutu. Naprosté zklamání, nelíbilo vůbec, nešlo mi to uší, CD jsem zase prodal. Dneska vím proč. Prostě zvukovou destrukci s DR5 nesnesu, a nikdy jsem nesnášel, i když se to tehdy neměřilo. Prostě uši slyší tu destrukci. Su holt přecitlivělé kořeň.
Skupina ještě vydala živák, a také roku 2010 třetí studiovku, ale ani jedno mne už příliš nezaujalo.
Kapelu neznám a album jsem si celé poslechl na ytb. Obával jsem se, že to bude jen napodobování vzorů bez vlastní invence, ale obával jsem se úplně zbytečně. Kapela je hodně svá a Hammillem + canterbury se nechává jen inspirovat, byť podoba s Hammillovým způsobem zpěvu tady je, ještě větší než třeba u Tangent. No, po prvním poslechu si vůbec netroufám album nějak ohodnotit – prostě nemám tušení. Je to album, hudba na x poslechů, aby si člověk udělal nějaký pevnější názor a hudbu si případně vychutnal, alespoň tedy pro mě. Díky Mirku za rozšíření obzorů.
Jo, tak tohle já můžu. Album je to temné, místy aj pěkně tvrdé, ale chytlo mě na první dobrou. Opravdu zní zcela neitalsky, ovšem to je mi úplně fuk a klidně bych ho bral.
Úplně mě rozstřelil ten parádní obal, je v něm cosi zlověstného. Tohle se kapele i Black Widow Rec. opravdu povedlo.
Mayak, díky za recku.