CD Tempus Fugit – TF VÖ 26 /2010/
Z obdivu k německé progressive rockové scéně z přelomu sedmé a osmé dekády minulého století jsem se tady vyznal již v recenzích Novalis, Flaming Bess, nebo Tibet a dalšími do party jsou Anyone’s Daughter…
Skupina Anyone’s Daughter debutovala v roce 1979 nadmíru povedeným albem Adonis, ovšem její historie se začala psát už na samém začátku sedmdesátých let. Tehdy se ve Stuttgartu seznámili sotva třináctiletý Uwe Karpa se stejně starým Matthiasem Ulmerem a protože je oba spojovala vášeň pro tvrdej rock, stali se z nich nerozluční přátelé. Jejich společným snem bylo založit kapelu a vzhledem k tomu, že milovali Deep Purple, dřeli do úmoru covery šlágrů Lazy, Smoke On The Water, Strange Kind Of Woman, nebo Highway Star. Hráli jen ve třech, bez zpěváka a s často se střídajícími bubeníky, ovšem Uwe už tehdy nosil v hlavě nápad pojmenovat skupinu podle jedné z “párplovskejch” písní. Nemusím snad ani dodávat, že to byla Anyone’s Daughter z alba Fireball (1971).
V roce 1973 se ke klukům přidal bubeník Sascha Pavlovic a stvrdil tak první oficiální sestavu Anyone’s Daughter, nicméně na vlastním materiálu už se pracovalo několik měsíců. O zdrojích inspirace se rozhovořil Uwe Karpa: “Velkej vliv na nás měla klasická hudba, ale na druhou stranu to byly i kapely jako Deep Purple, Emerson, Lake & Palmer, Focus, Genesis, Mahavishnu Orchestra, Return To Forever a Yes. Rozhodně to však nebyli Jane, Eloy, nebo Grobschnitt, jak někteří tvrdí, protože ty jsme v té době ani neznali.”
Z tria na kvartet se skupina rozrostla v roce 1975. To už v ní sice chyběl Pavlovic, ale jeho nástupce Hans Derer s sebou přivedl zpěváka a baskytaristu Haralda Baretha. Anyone’s Daughter krátce na to opustili zkušebnu ve Stuttgartu a zřídili si ji v domě Barethových rodičů ve Winnendenu. To, jakou z toho měl zbytek familie radost ponechme stranou, každopádně v roce 1977 přišla poslední změna na postu bubeníka. Hans Derer rozšířil sestavu rockerů Pancake a jeho místo zaujal právě ex Pancake bijec, s pro našince poněkud vtipným jménem Kono Konopik. S jeho nástupem se zrodila první klasická sestava Anyone’s Daughter, která zůstala stabilní až do roku 1981.
V roce 1978 složili Bareth, Karpa i Ulmer zkoušku z dospělosti (Konopik už několik let pracoval jako elektrikář) a otázkou bylo, co dál. Koncertů pořád přibývalo, z vydělaných peněz se dalo docela dobře vyžít a tak padlo rozhodnutí vydat se na profesionální dráhu. To už o kapele věděli rovněž ti správní lidé z managementu prestižního labelu Brain, takže práce na debutovém albu mohly začít. Nahrávalo a míchalo se na podzim 1978 ve studiu “Zuckerfabrik” (Cukrovar) ve Stuttgartu a vyšlo následujícího roku pod katalogovým číslem Brain – 0060.186.
První stranu originálního výlisku vyplňuje titulní, přes 24 minut dlouhá a do čtyř kapitol rozepsaná suita Adonis. Výborná práce, která se dostala do učebnic hudebního dějepisu a díky které si Anyone’s Daughter vytesali pomník. Atmosférický, kouzelně melodický symphonic prog, s nebetyčně dlouhými instrumentálními pasážemi vzdáleně připomínajícími Pink Floyd, nebo Genesis. Mě osobně dokáže tenhle, do nejmenšího detailu vypiplanej monstertrack poslat do kolen hned s úvodní částí nazvanou “Come Away”. Její podmanivá melodie je totiž nakažlivější, než spalničky a do mozku se mi tak pokaždé zavrtá pořádnej ušní červ. Toho nevyšťourám ani pletací jehlicí a musím několik dní počkat, než sám odezní. Lahodí mi i jemný, tak trochu nesmělý zpěv Haralda Baretha. Sice v angličtině, ale pro mě není jeho sotva znatelný přízvuk žádnou překážkou.
Druhá strana desky obsahovala tři tracky. Atmosférická instrumentálka Blue House (pojmenovaná podle barvy fasády domu, ve kterém spolu členové kapely jeden čas přebývali) s pozornost přitahujícím mini moogem Matthiase Ulmera je ještě docela fajn, ovšem následující Sally považuji za nejslabší píseň na desce. To, že se svou odlehčenou atmosférou od zbytku materiálu vzdaluje na míle daleko by mi zas tolik nevadilo, ale trumpeta se saxofonem hostujících hudebníků mě vyloženě ruší…
No nic, naštěstí je tady závěrečná skladba Anyone’s Daughter a všechno špatné je okamžitě zapomenuto. Tahle svižná, členitá kompozice s pěknou melodií si mě získala na první dobrou a s titulním majstrštykem si v ničem nezadá. Je to báječná symphonic rocková vzpruha a těch devět minut mi pokaždé uteče jak nic.
Vydavatel Tempus Fugit přihodil ještě tři bonusy, dvě skladby zaznamenané na koncertě ve Schorndorfu v roce 1977 a video k písničce “Come Away”, pořízené (nejspíš v průběhu natáčení desky) v Zuckerfabrik o rok později. Obě koncertní ukázky jsou v až překvapivě dobré kvalitě a tak proti jejich zařazení nemám nejmenších námitek. Je to dalších, téměř dvacet minut materiálu navíc poskytujících přesvědčivý důkaz, jak zručnými hudebníky členové kapely byli. Jak devět minut dlouhá The Taker, tak ještě o minutu delší The Warship obsahují rozsáhlé hudební plochy předvedené bez nejmenšího zaváhání.
Velice pěkně zpracovaná CD reedice od Tempus Fugit (2010) je ve standardní jewel case s transparentním trayem. Naducaný booklet má dvacet stran a obsahuje kredity, tracklist, řadu fotografií, koncept skladby Adonis (v angličtině) a biografii Anyone’s Daughter v němčině a angličtině. Co zamrzí je akorát zvuk, který je zbytečně zesílený a vykazuje známky komprese. Nicméně pořád ještě to ujde a muziku si dokážu vychutnat i bez toho, že by se mi ježila srst. V databázi uvedených DR08 je však opravdu hraničních…
Asi takhle. V roce 1972, nebo 73 by byli Anyone’s Daughter jen jedněmi z mnoha, ale v roce 1979 museli být skutečným zjevením. Progresivní rock živořil na okraji zájmu, ovšem německá scéna, nehledě na mezinárodní situaci plodila jeden skvost za druhým. Důkazem je dalších pár špeků, které schovávám v rukávu.
Za čtyři.
SKLADBY:
01. Adonis Part I: Come Away – 7:50
02. Adonis Part II: The Disguise – 3:29
03. Adonis Part III: Adonis – 7:50
04. Adonis Part IV: Epitaph – 5:11
05. Blue House – 7:23
06. Sally – 4:23
07. Anyone’s Daughter – 9:16
Bonus Tracks:
08. The Taker (live in Schorndorf 1977) – 9:10
09. The Warship (live in majstrštyk1977) – 10:06
10. Adonis Part I: Come Away (Video: Studio Zuckerfabrik 1978) – 7:49
SESTAVA:
Harald Bareth – Fender Bass, Lead Vocals
Uwe Karpa – Electric 6 and 12 String Guitar
Kono Konopik – Hayman Drums with Remo Rototoms and Paiste Cymbals
Matthias Ulmer – Grand Piano, Fender Phodes, Arp Omni, Mini Moog, Hammond Organ, Vocals
Adonis
Prog Rock
Brain
1979
LP
4
CD Tempus Fugit – TF VÖ 26 /2010/
V minulosti, v časoch “mojich” najväčších objavov a nákupov, som sa niekedy motal aj okolo tejto skupiny. Zaujali ma prvé dva albumy – Adonis (1979) a Anyone’s Daughter (1980) – ale k nákupu som sa nikdy nedostal; u mňa dostávali prednosť staršie ročníky. Tým nechcem povedať, že hudba kapely je menej kvalitná, len každý máme svoje priority.
Snake, vďaka za peknú recku, album som si opäť raz vychutnal prostredníctvom Spotify!
Máš pravdu, i jejich další alba maj dobré známky a jsem si jistej, že už jsem některá z nich testoval, ale lautr nic si z toho nepamatuju. Zatím si vystačím s Adonisem, ale do budoucna nic nevylučuju. Jenomže když se tak rozhlédnu po regálech a vidím hřbety cédéček, která jsem nevytáhnul už několik let, je mi to trochu líto. Určitě to znáš. Děkuju za komentář i čas, kterej stránkám věnuješ.