Pouhé čtyři skladby, ale pěkně rozmáchlé – ani jedna z nich nejde pod osm minut. Je to takovej space rock s dlouhými inštrumentálními kouzly – líbí se mi třeba ta v druhé polovině skladby Incarnation Of The Logos – ale jedním dechem musím přiznat, že jsem čekal trochu víc. Momentu, který by mě vystřelil ze židle jsem se tentokrát nedočkal a v porovnání s předchozími alby na mě Ocean působil poněkud rozvlekleji. Na závěrečnou Atlantis’ Agony At June 5th – 8498, 13 P.M. Gregorian Earthtime jsem se opravdu těšil, ale on je to takový trochu tyjátr s mluveným slovem a na ploše téměř šestnácti minut se toho odehrává pohříchu málo…

Do nějakého propadáku to má sice daleko, ale jeden zkušební poslech mě – tentokrát – nepřesvědčil.