Album jsem si pouštěl už minulý týden, ale v noci, pianko a do hluchátek. Novinkou je kooperace se symfonickým orchestrem, který sem tam odněkud vyplave a domaluje atmosféru. První dva kusy mě nechávají docela chladným, ale vysoce podmanivá The Sun-Song mě nadzvihla ze židle a potom už následuje jedna pecka za druhou. The Dance in Doubt and Fear je neskutečně sugestivní a stejně dobrá je aj následující Lost!?? (Introduction). Až do úplného závěru alba je to prakticky nepřetržitý tok hudby a jen těžko se dá určit, kde jedna skladba končí a další začíná. Každopádně je to parádní poslouchání a ještě chvíli po závěrečné Le Reveil Du Soleil / The Dawn jsem zůstal sedět jako přimraženej…

Je to výborné album a kvalita tvorby Eloy má pořád ještě vzestupnou tendenci. Jsem zvědavej, kdy přijde vrchol 🙂

Píšu si…