Odvrácená strana Měsíce, nehostinné místo pro život, které je ze Země nemožné sledovat, a zároveň probouzející v nás různé fantaskní představy, se stává na osmém albu skupiny Pink Floyd metaforou lidského života v moderní konzumní společnosti. Členové skupiny zde vytvořili neskutečnou koláž zvuků, které spolu s nesmírně barevnou hudbou vytváří kompaktní celek, z nějž nejde odebrat ani notu, jinak by se celá důmyslná struktura mohla rozsypat jako pověstný domeček z karet.
Odvrácená strana MěsíceCelá ta nádhera je na začátku a na konci rámována tlukotem lidského srdce, což mi symbolizuje lidský život od zrození až do ukončujícího okamžiku smrti. A mezitím je posluchači předkládána přehlídka lidského hledání a tápání, různých, mnohdy nesplněných tužeb a možných závislostí, které mohou i přerůst v regulérní šílenství. Je pouze na každém z nás, aby nepodlehl těmto hrozbám a co nejlépe se popasoval s lákadly moderní doby, která na nás mohou čekat maskována například chorobným vztahem k majetku a jeho hromadění, viz píseň Money, nebo neúprosným diktátem ubíhajícího času, o čemž mohou vypovídat skladby On the Run a Time.
Ale to, co činí tuto desku tak výjimečnou, je především hudba. Jakoby skupina chtěla světu sdělit, že už skončilo období hledačství a roztěkaného experimentování, které mnohdy mohlo zabředávat do samoúčelných exhibic, a nastal čas dospělosti, což s sebou přináší i mnohem dokonalejší hudební výpověď, jež se ve své komplexnosti má šanci stát jedinečným dílem. Některé pasáže připomínají ve své mohutnosti symfonie z oblasti vážné hudby. A tak jako se my dnes vracíme s obdivem k monumentálním dílům Beethovenovým, možná se naši následovníci za nějakých sto let budou v němém úžasu vracet ke skladbě The Great Gig In The Sky a říkat si, že taková nádhera snad není ani skutečná. A určitě budou mnozí jiní zažívat posluchačskou extázi podobnou té, jež mě vždy uchvátí v závěru tohoto hudebního monolitu při poslechu částí Brain Damage a Eclipse.
Doufám, že deska, jejíž obal je zdoben tajemným barevným spektrem procházejícím trojúhelníkem, nezapadne v zapomnění. Byla by to škoda, kdyby lidstvo bylo ochuzeno o nádheru sahající až někam k odvrácené straně Měsíce.
Skladby:
01. Speak to Me [Mason/Waters] (1:16)
02. Breathe (In the Air) [Wright/Gilmour/Waters] (2:44)
03. On the Run [Waters/Gilmour] (3:32)
04. Time [Waters/Gilmour/Wright/Mason] (7:06)
05. The Great Gig in the Sky [Wright/Torry] (4:44)
06. Money (6:32) [Waters]
07. Us and Them [Wright/Waters] (7:40)
08. Any Colour you Like [Gilmour/Mason/Wright/Waters] (3:25)
09. Brain Damage (3:50) [Waters]
10. Eclipse (2:04) [Waters]
Obsazení:
David Gilmour – guitar, synthesizer, vocals (2, 4, 6-7)
Richard Wright – keyboards, synthesizer, vocals (4)
Roger Waters – bass, synthesizer, tape effects, vocals (9-10)
Nick Mason – drums, percussion, tape effects
Clare Torry – vocals (5)
Leslie Duncan, Lisa Strike, Doris Troy, Barry St. John – backing vocals
Dick Parry – saxophone (6-7)
The Dark Side of the Moon
Prog Rock
Harvest, EMI
1973
LP
10
CD EMI – 50999 028955 2 9
Tento album PF som dlho považoval za komerčný. Asi to bolo tým, že Prachy a Čas poznal každý somár, čo z Floydov počul maximálne tak Tehlu v rádiu. No s odstupom rokov musím uznať, že je to skvelé dielko. Moje srdce je pri albumoch, ktoré vyšli pred ním, a Wish považujem z post Meddlovského obdobia za najlepšie, možno preto, lebo to bol to ich prvý album, ktorý som vlastnil.
Dík za recku, už mi to ide. A je to LP – čko od Supraphonu. To bolo radosti, keď som si ho niesol domov.
Uncle Joe, dík za komentář. Wish You We Here je také skvělá deska. Snad se někdy donutím k její recenzi.
Album, o kterým už bylo napsáno snad všechno, ale přesto jsem si s chutí počet’, stejně jako si kdykoli poslechnu tuhle desku.
Slovy klasika (JM): “Vytvořit umělecky hodnotné dílo, schopné oslovit tzv. masy, je nejvyšší meta, protože jde o dílo rezonující s lidskou přirozeností. Jinými slovy je to umění a je to pro lidi.”
Amen
K tomu není co dodat. Borku, dík.
Ještě dodatek, taky to chápu, jako lidský život, od zrození přes honbu po majetku až po smrt.
Se skupinou Pink Floyd jsem se seznámil prostřednictvím desky A Saucerfull Of Secrets a pak následovaly Meddle, Relics a Ummagumma. Krátce po vydání mi kamarád z desky nahrál Dark Side Of The Moon, to album mě doslova uchvátilo, i když v současné době preferuji počátky se Sydem Barrettem na tuhle desku nedám dopustit, skladby Time, Money, Eclipse , vlastně celá deska jsou nesmrtelné. Pěkně se to četlo.
Zdeny, dík. Jsem rád, že desku vnímáme obdobně.
Krásna recenzia, niet čo dodať. A album mi práve hrá.
Martin, ĎAKUJEM!
Jsem rád, že se ti recenze líbí.
K desce nemám tak úzké vazby, jako Zdeněk a poprvé jsem ji slyšel z pirátského CD až někdy v devadesátejch letech. Jenomže to jsem se vezl na metalové vlně a nahrávku odzíval. Album dodnes nevlastním a ke svému štěstí ho nepotřebuji, ale poslechnu si ho s chutí. Skladby Breathe, nebo Time mezitím stačily téměř zlidovět, nicméně nejraději mám zasmušilou Us And Them. To je trefa.
Ahoj, já jsem si na počátku devadesátek pořídil elpíčko při nějakém výprodeji. Tenkrát všichni byli paf z cédéček a zajímavé desky se daly pořídit za pár šupů. Někdy i za 5 korun. Tu desku mám dodnes, i když většiny zajímavých dlouhohrajících desek jsem se zbavil. To jsem netušil, že vinyly zažijí renesanci.