Album, vydané v roce 1990, nahrál Lou Reed společně se svým bývalým spoluhráčem ze skupiny The Velvet Underground Johnem Calem. Je věnované jednomu z největších amerických umělců 20. století Andymu Warholovi (název odkazuje na jeho přezdívku vytvořenou ze slov DRacula & cinderELLA – Popelka).
Na rozdíl od tvrdých hardrockových aranží předcházejících Louových alb se Songs For Drella nese v poměrně klidném a minimalistickém, leckdy až romantickém duchu. To hlavně díky nástrojovému obsazení bez výrazné rytmiky bicích či basové kytary, což skladbám v žádném případě neubírá energii. Ba naopak – u mnoha krásných balad, které na albu zaznějí, je naopak absence bicích velkým přínosem a písně působí naléhavějším dojmem. Například skladby Open House či Style It Takes (kterou mimochodem mistrovsky zpívá John Cale za tklivého doprovodu syntezátoru) a která má pro mne snad nejsilnější atmosféru ze všech písní na albu.
Mezi tvrdší kousky naopak patří čtvrtá skladba v pořadí nazvaná Work okořeněná o drsný zvuk Louovy kytary nebo I Belive, v níž Lou za doprovodu klavíru popisuje atentát, který na Andyho Warhola spáchala dne 3. června 1968 herečka Valerie Solanasová.
Podle mne je ale skvělé celé album a oběma umělcům patří můj velký dík, že takto Andymu Warholovi vzdali poctu.
SKLADBY:
01. Smalltown
02. Open House
03. Style It Takes
04. Work
05. Trouble With Classicists
06. Starlight
07. Faces And Names
08. Images
09. Slip Away (A Warning)
10. It Wasn’t Me
11. I Believe
12. Nobody But You
13. A Dream
14. Forever Changed
15. Hello It’s Me
SESTAVA:
Lou Reed – kytara, zpěv
John Cale – klávesy, viola, zpěv
Songs For Drella
Art Rock
Sire
1990
LP
15
mp3
Díky za recenzi na tyto umělce. Desku jsem měl nahranou na kazetě hned jak vyšla. Líbila se mi od začátku. Později se dala shlédnout i videokazeta. Oba umělci v té době byli na vrcholu (nebo těsně za ním?) na své sólové kariéře.
Velvet Underground, Lou Reed a John Cale určili hudební směr, kterému jsem naprosto podlehl snad dvě desetiletí. Do dneška je to pro mě jeden z hudebních vrcholů. Toto album má svoje kouzlo tím, že je jiné, baladické, krásné.
Tuhle desku jsem slyšel před třiceti lety když vyšla, mě jsem půjčenou desku a vím, že se mi to tehdy líbilo. Byla to spolupráce po letech, protože Lou Reed Johna Calea z Velvet Underground po druhém albu vyhodil. Vždycky když si poslechnu ukázku, nebo si něco o ní přečtu, tak si jí chci koupit. Díky za připomenutí.
Rádo se stalo 🙂