Undergroundová a dnes téměř zapomenutá skupina Wicked Lady vznikla v roce 1968 v Northamptonu, severně od Londýna.
Všichni tři její původní členové spolu předtím působili ve skupině Blue Diamonds, hrající převzatý repertoár, a jediná zajímavá věc na ní, dle slov kytaristy Martina Weavera, byla atraktivní zpěvačka.
Když dal manažer Weaverovi z Blue Diamonds padáka, protože se, dle jeho mínění, do kapely nehodil, jistě netušil, že spolu s ním odejdou i další dva členové – baskytarista Bob Jeffries a bubeník „Mad“ Dick Smith.
A tak byla tahle banda na světě…

Jméno si kapela „vypůjčila“ od nového nápoje, propagovaného na pivních táccích v hospodě, kde se nějakou dobu marně snažila vymyslet pro sebe vhodný název. V čem měli mladí muzikanti od počátku jasno bylo, že budou nejhlučnější skupinou široko daleko. Zprvu byli publikem spíše nenáviděni, takže se často místo, kde hráli, rychle vylidnilo. Navzdory tomu měli pár věrných fanoušků, kteří je doprovázeli na všechna vystoupení. Šlo ponejvíce o motorkáře, k nimž sami patřili; ti mívali ve zvyku se shromáždit před místem koncertu (nejčastěji klubem či hospodou), a pak vyvolávat rvačky a nepokoje. Často byla show ukončena policií, již zavolali rozezlení sousedé, stěžující si na hluk (způsobený hudbou i potyčkami). A tak se trio Wicked Lady stávalo známější a známější, až dosáhlo jistého kultovního statusu.

Skupina nikdy příliš neusilovala o získání nahrávacího kontraktu, protože se vždy považovala za „živou kapelu“. Nahrávky, které pořizovala na čtyřstopém magnetofonu, sloužily (údajně) k tomu, aby si muzikanti pamatovali jednotlivé skladby, jak byly nahrány a kdo kde co dělal.
(Díky tomu mohlo o dost let později dojít k jejich vydání – v roce 1993 na CD a poté, v roce 2012, na CD i na vinylu.)

Původního baskytaristu Boba Jeffriese, po jeho odjezdu do Indie, nahradil Del Morley a v roce 1972 se skupina nakonec rozpadla, kvůli problémům, které ji neustále doprovázely. Bubeník „Mad“ Dick Smith skončil později, ve věku 28 let, v blázinci.

Ačkoliv spolek Wicked Lady existoval nedlouhé čtyři roky a zůstalo po něm jen patnáct písní, určitě potěší každého příznivce syrového hard rocku raných 70. let.

DISKOGRAFIE:
1993 – The Axeman Cometh
1994 – Psychotic Overkill