Kouzlo melancholického romantismu, tryskající ze starých nahrávek Le Orme, je pryč. Hudba na tomto albu z roku 2001 není špatná. Nijak objevný nebo originální neo-progrock. Naštěstí vzdálený tuctovému popíku. Na můj vkus ale příliš camelovsky nekonfliktní.
Občas si u takového typu hudby říkám, že třeba jako podmaz do dokumentárního filmu o stravování v československých socialistických jídelnách by to nebylo špatné. Ale pouštět si to do sluchátek v rámci soustředěného poslechu…
Abych ale nebyl tak přísný, na albu je několik fajnových instrumentálních chvil, např. klavírní kompozice Danza della Pioggia, příjemně sedmdesátkově znějící instrumentálka Danza del Fuoco nebo souhra sitáru a houslí v instrumentální části skladby Dove Tutto E’!, které se hezky poslouchají.
Skupinu Le Orme mám moc rád, ale poslední studiová alba až příliš postrádají špetku té takové divoké odvázané hudební agresivity (nebo experimentování), od čehož ale byla tato kapela vždycky (nebo většinou) na míle daleko.
Následující album L’infinito je mnohem lepší, tady váhám mezi dvěma a třemi body, no – nakonec ty tři dám, skupina Le Orme je, co se Itálie týče, moje srdcovka 🙂 . Od začátku svého fungování až do alba Piccola Rapsodia Dell’Ape (1980) nevydala slabou desku – s dechem tedy vydržela určitě déle než třeba Premiata Forneria Marconi.
SKLADBY:
—- Vento —-
01. Danza Del Vento – Part I (3:36)
02. Il Vento, Il Cielo E La Notte (7:16)
03. Danza Del Vento – Part II (1:29)
—- Terra —-
04. Danza Della Terra (2:22)
05. Risveglio (3:59)
06. Canto Di Preghiera (1:59)
07. Lord Of Dance (2:52)
—- Pioggia —-
08. Danza Della Pioggia (2:38)
09. Dove Tutto E’! (4:40)
10. Luce Dorata (1:29)~
—- Fuoco —-
11. Danza Del Fuoco (2:41)
12. Il Respiro (2:21)
13. Danza Del Vento – Part III (3:38)
14. Risveglio – Reprise (1:27)
SESTAVA:
Aldo Tagliapietra – vocals, bass, bass pedals, guitar, sitar
Michele Bon – Hammond C3 organ, keyboards, guitar simulator synth, lead vocals (7)
Andrea Bassato – piano, keyboards, violin, vocals
Michi Dei Rossi – drums, glockenspiel, tubular bells, percussions
Elementi
Prog Rock
M. P. Records, Crisler
2001
LP, CD
14
Mám veľmi malé skúsenosti s talianskou rockovou muzikou, takže moje vedomosti o nej sa s autorom recenzie a predrečníkmi v diskusii nedajú porovnávať, ale dovolím si napísať pár slov. Text navodzuje atmosféru, že je to pomaly „leormeovská“ katastrofa – opak je však pravdou. Elementi počúvam druhý raz za sebou a použijem iba krátke vyjadrenie – veľmi pekné, spojenie citary(?) a huslí v Dove Tutto E’! parádne…
Ryback, díky za Elementi, ja som si to zoznámenie užil!
Mým posledním albem Le Orme je Florian a pak až výborné CD/DVD Live In Pennsylvania. O téhle desce už jsme se spolu kdysi bavili, ale poslechl jsem si ji teprve dnes a říkám si – je to dobré. Je to sakra dobré. Dokonce lepší, než to z té tvojí recenze vypadá 😉 Vokál (asi nejcharakterističtější znak Le Orme) zní křehce a zranitelně stejně, jako před lety a líbily se mi i některé melodie. Např. v nejdelší Il vento, il cielo e la notte, ale těch pěknejch refrénů je tam víc. A pochválil bych aj instrumentální výkony a využití Hammond organu, nebo Moogu.
Těžko soudit po jednom poslechu, ale mě deska zaujala a pokud bych natrefil na výhodnou nabídku, asi bych se jí nebránil.
Ryback, díky za recenzi. A mimochodem, jak tak koukám, 15. března Le Orme vydávaj nové album. Podle tracklistu to však vypadá na předělávky vlastních skladeb…
Le ORME dokázali šikovně vyklouznout z komerčních tlaků konce 70. a celých 80. let díky odlehčení až zfolkovatění vlastního soundu. Vytvářeli i v té těžké době kouzelná alba, která se dají s radostí poslouchat. Nezpůsobili mi zdaleka takový šok, jako PREMIATA FORNERIA MARCONI a BANCO DEL MUTUO SOCCORSO, jejichž diskografii jsem si pořídil rovnou komplet, abych pak zjistil, že se dvě třetiny nedají poslouchat. Určitou emocionální paralelu k Le ORME mám u FORMULA TRE, kteří také hledali v mezidobí způsob, jak moci hrát a současně zůstat sami sebou…
Elementi bych možná hodnotil o kousíček lépe, ale to není podstatné. Mám pro ně slabost. Díky za recenzi.