CD Warner Fonit – 3984 26602-2 /2007/
Skupina New Trolls pochází z Janova, vznikla v druhé polovině šedesátých let a oficiálně to rozpustila v roce 1998. Neoficiálně, v mnoha bočních projektech a různých sestavách však hraje prakticky dodnes…
Za ty roky natočila množství desek s kolísavou kvalitou, ale jednou z těch nejzásadnějších je určitě Concerto Grosso per i New Trolls z roku 1971. Tohle album je důležité nejenom pro New Trolls, ale pro celý italský progresivní rock obecně a z produkce skupiny bylo prakticky jediným o které jsem stál, jenomže jsem se mu nemohl dostat na kobylku. V mých oblíbených obchodech se střídavě objevovalo, pak zase mizelo a teprve před nedávnem jsem si konečně pořídil kompilaci od Warner Fonit z roku 2007. Za její plusy považuji bonus v podobě alba Concerto Grosso N° 2 (1976) a hlavně – naprosto skvělej zvuk. Na italskou desku z roku 1971, obsahující fúzi symfonického orchestru s hardrockovou kapelou to hraje bohovsky a zážitek s poslechu se tím posouvá o level vejš.
Nápad spojit dohromady velký, smyčcový orchestr s hardrockovou skupinou se urodil v hlavě v Itálii žijícího argentinského skladatele Luise Enríqueze Bacalova a váhal mezi kapelami The Rokes a New Trolls. Na návrh producenta Sergia Bardottiho se nakonec rozhodl pro janovskou formaci a první verze suity Concerto Grosso per i New Trolls se stala soundtrackem k mrazivému thrilleru Maurizia Lucidiho La vittima designata (The Designated Victim). Album se sice na trh dostalo až pár měsíců po uvedení filmu, ale i tak vzbudilo pořádnou senzaci a dohromady se ho prodalo přes 800 000 kopií. Máme tak co do činění s jednou z nejprodávanějších italských rockových desek všech dob.
Do čtyř strof rozepsaná Bacalovova suita zabrala celou první stranu původního vinylového alba a její úvod – Allegro – nemá chybu. Od poklepání taktovkou o dirigentskej pultík jde o nekompromisní duel energicky vyhrávajícího smyčcového orchestru s rockovou kapelou. Souboj na život a na smrt, třaskavá směs Vivaldiho, Deep Purple a Jethro Tull. Začátkem sedmdesátých let musela mít flétnistu ve svých řadách snad každá úderka a New Trolls nebyli výjimkou. Nutno dodat, že Vittorio De Scalzi na šprajcnu opravdu válel a tady hraje, jak o život.
Pět minut dlouhé Adagio je sice daleko volnější, ale o nic slabší. Prim hrají piano se smyčci a kapela se drží spíš v pozadí. Jemné vokály v angličtině určitě neruší a ta povznášející melodie je prostě nádherná. Jsou to krásné okamžiky, které pokračují i v navazující Cadenza – Andante con moto. Zpěvu je v ní opravdu jen tolik, aby se neřeklo a z kapely jsou slyšet především baskytarista s bubeníkem, ovšem v závěrečné Shadows (per Jimi Hendrix) si to komplet celej ansámbl s gustem vynahradí. Jak už sám název skladby napovídá, jde o poctu Jimi Hendrixovi a symfoňák má pochopitelně padla. První polovina písně je ještě vcelku umírněná, ale pak si dá dlouhé a pořádně divoké sólo šprajcna, kterou vzápětí vystřídá na maximální možnou úroveň zkreslená kytara. Nico Di Palo byl velkým Jimiho fanouškem a tady nám to dává pořádně sežrat. Svůj nástroj týrá s entuziasmem středověkého inkvizitora a dosahuje zvuku ostrého, jak žiletkovej drát.
Druhou stranu desky dostali New Trolls zcela k dispozici a moc se s tím nemazali. Nechtěli se trápit s novým materiálem a tak k sobě poslepovali fragmenty skladeb, které měli zažité z koncertních vystoupení. Dali tak dohromady živelnou a přes dvacet minut dlouhou improvizaci, s několika nápady a odkazy (např. na skladbu Il sole nascerà z roku 1969) a prošpikovanou řadou sólových výstupů. Celé se to nahrávalo sice ve studiu, ovšem naživo, jako kdyby stáli na koncertním pódiu a energie z té nahrávky stříká na všechny strany.
Úvod si uzurpují hammondky Maurizia Salviho a kapela na sebe nechává trochu čekat, ovšem její nástup je pak o to intenzivnější a překvapivější. Po minutku dlouhé smršti se situace trochu uklidní a v páté minutě je tady první flétnové sólo. Připomínat může nejenom Andersona, ale rovněž Elia D’Annu ze skupiny Osanna. Krátce před polovinou kompozice se objeví vokály, ovšem v menším, než malém množství a sborové “ááááááh”, přerušované zuřivými vstupy brutálně zkreslených nástrojů patří k nejlepším momentům celé improvizace. V desáté minutě si dají sólo hammondky, po nich kytara, ovšem potom už se hlásí o slovo také Gianni Belleno. Jeho sólo na bicí se zdá být nekonečným (má přes sedm minut) a když se v jeho závěru připojí aj ostatní účastníci zájezdu, přichází neodvratitelnej konec. Nic naplat, ale takhle tvrdá a přitom progresivní muzika se hrála jen začátkem sedmdesátých let, už o pět let později New Trolls dělali v podstatě pop…
Album Concerto grosso per i New Trolls se nakonec stalo mnohem úspěšnějším, než film a ani já jsem donedávna nevěděl, že původně to byl vlastně soundtrack. V roce 1972 skupině vyšlo dvojalbum Searching For a Land, které následovalo eLPíčko Ut. Během jeho nahrávání se však mezi členy New Trolls objevily vážné rozepře a hned na to se uraženě rozešli. Společnou řeč opět našli až v roce 1975 a na svůj předcházející úspěch se snažili navázat albem Concerto Grosso N° 2, vydaným o rok později. Skupině se sice podařilo zlákat ke spolupráci opět Luise Enríqueze Bacalova, ale bylo to v odlišné sestavě a především – byla už jiná doba. Smyčce nahradily klávesové nástroje, rock ustoupil do pozadí a ten výsledek je poněkud tristní. Kompletní album Concerto Grosso N° 2 je součástí mojí kompilace, ale zasloužilo by samostatnej text a tak si o něm popovídáme zas někdy jindy.
CD je v klasické plastové krabce a kromě kotouče obsahuje čtyřstránkovej booklet s reprodukcemi obalů obou elpíček. Seznam skladeb je na zadní straně krabičky a další podrobnosti chybí, ale nestěžuju si. Zvuk cédéčka je velmi dobrý, s mnoha detaily a v široširém stereu. Ani při vyšší hlasitosti mě nedráždí, neunavuje a to je hlavní.
SKLADBY:
Lato A
Concerto grosso per i New Trolls
Musiche di Luis Enriquez Bacalov.
01. 1º tempo: Allegro – 2:15
02. 2º tempo: Adagio (Shadows) – 4:50 (testo: Sergio Bardotti)
03. 3º tempo: Cadenza – Andante con moto – 4:10
04. 4º tempo: Shadows (per Jimi Hendrix) – 5:30 (testo: Sergio Bardotti)
Lato B
05. Nella sala vuota – Improvvisazioni dei New Trolls registrate in diretta – 20:30
SESTAVA:
Gianni Belleno – batteria, voce
Giorgio D’Adamo – basso, voce
Vittorio De Scalzi – chitarra, flauto, voce, assolo di chitarra (traccia 2)
Nico Di Palo – chitarra, voce
Maurizio Salvi – organo, pianoforte
Concerto grosso per i New Trolls
Soundtrack, Prog Rock
Fonit Cetra
1971
LP
5
CD Warner Fonit – 3984 26602-2 /2007/
Allegro, tu třaskavou směs Vivaldiho, Deep Purple a Jethro Tull, jak jsi krásně napsal, jsem musel prohnat ušiskama několikrát, taková je to síla.
Shadows (per Jimi Hendrix) je taky dobré, ale už takové očekávatelné.
Snejku, jsem rád, že ti deska dělá radost. Dík za bezva čtení.
Síla, viď? Album znám léta letoucí, ale přišlo mi až teď, pár dní před Vánoci. A to jsem ho objednával někdy na konci léta. Vždycky, když ze Spotify poslouchám nějaké album z Itálie mi aplikace po jeho konci nabídne směs podobné muziky a tam Allegro nesmí chybět. Nepamatuju si, že by na mě někdy vyskočila třeba ta dlouhá improvizace. Jojo, je to výtečné album a jsem moc rád, že jsem ho konečně zařadil do sbírky. Martine, díky za komentář.