Dánská kontroverzní umělkyně Amalie Bruun proplouvá různými hudebními styly a neřeší výčitky různých puristů, že se od popu (A. Bruun) přesunula k alternativnímu rocku (s kapelou exCops), aby v posledních letech zakotvila u severského black metalu s prvky skandinávské lidové muziky (její současný projekt Myrkur). Kritici mudrují, proč se dánská hudebnice dlouhá léta žijící v USA stylizuje do severské black metalové divoženky a v případě posledního alba Folkesange, které nedávno vyšlo, do věrozvěstky starobylé skandinávské lidové muziky.
Já odpovídám – a proč by nemohla? Podívejme se na několik popřednějších představitelů severského folku. Skald jsou z Francie, živočišní Uttern z Itálie, temně šamanský spolek Nytt Land je z Ruska, mystičtí Heilung mají dánsko-německé kořeny a jen Wardruna je čistě norským spolkem. Všichni však čerpají po svém z podobných zdrojů a jejich původ je naprosto nedůležitý.
Myrkur nyní žije v Dánsku a na již zmiňovaném albu Folkesange představuje 12 skladeb, které čerpají ze starobylých skandinávských lidových písní. Použita je nyckelharpa, různé perkuse vydělané se zvířecí kůže, cello i mandolína. Amáliin zpěv je znělý a čistý, mírně nahalován, což při poslechu budí dojem velkého prostoru, jako by stála někde na úbočí norského fjordu, asi někde tam, kde stojí děvče na obalu desky. Občas decentně použije kulning, což je technika ostrého rozeznění hlasivek, s jejíž pomocí se dříve svolával dobytek. Některé písně mají posmutnělou náladu (Ella, Ramund Gudernes Vilje, Vinter), další vybízejí k zapojení do pohanského tance (Fager som en Ros nebo Harpens Kraft). Většina se vznáší v romantickém středověce mlhavém oparu (Leaves of Yggdrasil, Gammelkäring či Reiar). Uprostřed těchto písní trčí cover verze irské lidovky House Carpenter, kterou mj. hrála Joan Baez i Bob Dylan a působí tu jako pěst na oko. Pravděpodobně úlitba vydávající firmě Relapse, která chtěla, aby se měl americký posluchač s něčím ztotožnit.
Závěrem: Kvituji, že se na tomto albu Myrkur oprostila od výletů do extrémních hudebních žánrů. Komu se pozdává Clannad, Enya či Sigur Ros a podobné spolky čerpající z irských lidovek, tak má možnost nahlédnout v podobném duchu zase do jiné kulturní oblasti – do melodií skandinávské starověké muziky – ovšem v autorském podání Myrkur, které je poněkud zjednodušené a trochu zidealizované, ale to samé se dá říci o tvorbě třeba Dead Can Dance. Na kráse jí to nijak neubírá. Nebýt House Carpenter, byl bych ještě spokojenější. Jsem zvědav, jak tuto desku trh přijme, recenze jsou rozprostřeny v metalových, rockových i folkových časopisech a serverech. Může to být vítězství i propad na všech frontách. U mě dobrý!
SKLADBY:
01 – Ella
02 – Fager som en Ros
03 – Leaves of Yggdrasil
04 – Ramund
05 – Tor i Helheim
06 – Svea
07 – Harpens Kraft
08 – Gammelkäring
09 – House Carpenter
10 – Reiar
11 – Gudernes Vilje
12 – Vint
SESTAVA:
Joanna Quail – cello
Ida Sandberg Motzfeldt, Veslemøy Aalde Heyerdahl – sbory
Christopher Juul – mandola, perkuse
Kristian Uhre – perkuse
Myrkur – zpěv, piano, nyckelharpa, lyra, housle, kytara, bubínek
Folkesange
RR74262
folk
Relapse
2020
CD
12
CD
Jak vidno, cestičky k tvorbě Myrkur vedou z různých stran. Mě spíše baví lidová hudba jednotlivých národů, pokud je v aranžích jemně kořeněna rockem, tak to snesu. Takový ty rozjuchaný dupárny s neměnným rytmem (kterých je většina) poslouchám jen velmi okrajově.
U Myrkur jsem zvědavej, zda krom metalového publika osloví i folkovou obec a zda to zabere i na mainstreamového posluchače, Tam podle mého firma cílí nejvíce.
Jinak dík za pochvalu, ale já při psaní recenzí mnohdy potím krev a po přečtení většiny zdejších recenzí vidím na své práci mnoho nedostatků. 🙂
Už jsme se o tom sice bavili, ale klidně to zopakuju. Myrkur ano, ovšem raději na starších, black metalovou mlhou zahalenejch deskách. Byť se to nezdá, ale čas od času si rád pustím něco od Ensiferum, Falkenbach, Finntroll, Turisas, nebo Die Apokalyptischen Reiter a Folkesange je na mě moc soft. To řinčení kytar mi tam prostě chybí. Jeho dopad na metalové publikum neumím předjímat, ale jako zpestření na různejch festivalech si ho dokážu představit.
Jiří, recenzi jako takovou ti musím pochválit. Napsal jsi to s lehkostí a je vidět, že se v severském folku (metalu) orientuješ. S těmi fotografiemi a ukázkami jako kdyby na mě vypadla z nějakého profi magazínu a myslím, že sama Myrkur by mohla být poctěna.