CD High Roller Records – HRR 981 CD  /2025/

Rockový kvas z přelomu šesté a sedmé dekády minulého století mě minul, na to jsem příliš “mladej”, ale metalová vlna mě spláchla se vší parádou a já bral vše, co se mi dostalo do spárů. Skutečnost byla bohužel taková, že za železnou oponou (o finanční situaci nemluvě) ten přísun nebyl ani z daleka takovej, jak bych si představoval a tak jsem každou pokoutně sehnanou nahrávku sjížděl do úplnýho zblbnutí. A jednou z nich byla kazeta s prvními dvěma alby německých Mekong Delta…

Skupina Mekong Delta nikdy nedosáhla věhlasu srovnatelného s Kreator, Sodom, Destruction, nebo Tankard, ale přesto i jí náleží nezastupitelné místo na poli německé thrash metalové scény. Vznikla v roce 1985 a do první velké přestávky v polovině devadesátých let natočila sedm studiových alb. Zakladatelem skupiny byl studiový inženýr a producent Ralf Hubert, kterej chtěl přijít s něčím originálním a nevšedním, takže chvíli trvalo, než k tomu našel vhodné spoluhráče. Rouškou tajemství zahalený, eponymní debut Mekong Delta vyšel v roce 1987 prostřednictvím privátního labelu Aaarrg Records a mezi fanoušky tvrdě metalové scény vyvolal zaslouženou pozornost. Hudba na albu se díky své technické preciznosti a dosud neslýchanému spojení thrash metalu s klasickou hudbou dala jen těžko zaškatulkovat a vžilo se pro ni označení “techno thrash”. Anonymní, pod smyšlenými přezdívkami uvedená sestava navíc dráždila představivost kritiky i fanoušků a pomohla kolem skupiny vytvořit kultovní status.

Vysvětlení je přitom docela prosté. Prvním z důvodů byly obavy, že kapela z Německa nikdy nezíská postavení, jaké by zasloužila a její startovní pozice bude horší, než u konkurence z Anglie, nebo Ameriky. Navíc šlo, aspoň zezačátku, o čistě studiovej projekt a většina hudebníků byla pod smlouvami. Proto ty tajnosti. Dnes už víme, že za jménem Björn Eklund stál kapelník a basista Ralf Hubert, Rolf Stein, že se ve skutečnosti jmenuje Frank Fricke a přezdívku Vincent St. Jones zvolil si Reiner Kelch. Rovnou doplním, že kytaristé Fricke i Kelch tou dobou působili u thrash metalových Living Death. Mikrofonu se chytil Wolfgang Borgmann (aka Keil) a posledním do party se stal za pseudonymem Gordon Perkins skrytej bubeník Jörg Michael.

Necelých 36 minut dlouhé album obsahuje devět skladeb a otevírá jej strhující Without Honour. Byla to vůbec první věc, kterou jsem od kapely (z nějaké relace na /západo/německých rozhlasových vlnách) slyšel a její neobvyklej rytmus mě složil na krovky. Z originálního nájezdu kytar, punkově drzých refrénů a přívalu energie se mi dokáže zatočit hlava ještě dnes a v podobném stylu pokračuje i následující The Cure. Krátká klasicizující předehra klame tělem, protože než se stačím nadechnout a postavit na nohy je tady kulometná salva bicích, která mě přibije znovu k zemi. Keilův, jak skalpel ostrej ječák se mi zařezává do masa a dalším, již třetím hřebíkem do lebky je thrash metalová podoba klasické skladby The Hut of Baba Yaga. Znalcům nemusím připomínat, že jde o adaptaci stejnojmenné věty z cyklu “Pictures at an Exhibition” ruského skladatele Modesta Musorgského a tady bych se krátce zastavil. To, že je Ralf Hubert milovníkem klasické hudby se všeobecně ví, ale já bych vsadil svou umolousanou rádiovku na to, že ho inspiroval rovněž art rock z první poloviny sedmdesátých let. Pochybuju, že by nikdy neslyšel Emerson, Lake & Palmer…

Tajemná, ve středním tempu se ubírající Heroes Grief je příležitostí malinko si odfrknout a původní “Aaarrg − Side” končí další zničující palbou Kill the Enemy. Borgmannův jekot připomíná King Diamonda a bonbónkem pro fajnšmejkry je sólo pro pořádně vyhulenou basu.

Druhá strana desky (Mekong Delta Side) mi připadá o něco slabší té první a mám dojem, že to nejlepší ze sebe kapela vymáčkla již na “Áčku”. S výjimkou rytmicky vycizelované Shiva’s Return to nemá takovej náboj a rychlopalba Nightmare Patrol je v kontextu alba jen dobře odvedeným standardem. Valivá Black Sabbath není coververzí stejnojmenného šlágru, ale poněkud svéráznou poctou. Hlavně na textu se jeho autoři pěkně vyřádili a nacpali do něj názvy hned několika skladeb BS (Sweet Leaf, Snowblind, Iron Man, War Pigs, Rat Salad, Electric Funeral a The Wizard). Závěru v podobě nevýrazného kolovrátku Back Home (In Hell) je trochu škoda, protože takhle ten dojem z alba vyprchává poněkud do ztracena…

Metal už poslouchám zcela výjimečně, ale občas to ve mě blafne a pak hledám, čím bych ten oheň nasytil. Většinou sáhnu po Spotify a pouštím si alba, která v mládí formovala můj hudební vkus, ale když jsem před pár týdny narazil na zbrusu nové CD remastery z produkce vydavatelství High Roller Records, neodolal jsem a první čtyři alba Mekong Delta koupil. Všechna v provedení “Slipcase”, tzn. klasická krabka v kartónovém přebalu a s rozšířeným bookletem plným raritních fotografií. O zvuku bychom se mohli bavit hodiny a faktem je, že o dynamickém rozsahu shodným s původními cédéčky si můžeme nechat akorát zdát, ale já jsem spokojenej. V porovnání se zvukem profilového 2CD The Principle Of Doubt (Ambitions 2005), které se pyšní nápisem “24bit 96 kHz high-end mastering” to hraje parádně, nemluvě o bordelu, lezoucím ze Spotify, nebo YouTube. Za čtyři.

SKLADBY:
Aaarrg – Side
1. Without Honour  03:47
2. The Cure  03:39
3. The Hut of Baba Yaga (instrumental)  04:13
4. Heroes Grief  04:42
5. Kill the Enemy  03:51
Mekong Delta Side
6. Nightmare Patrol  03:25
7. Shiva’s Return  04:10
8. Black Sabbath  04:04
9. Back Home (In Hell)  03:43

SESTAVA:
Keil – vocals
Vincent St. Johns – guitars
Björn Eklund – bass, songwriting (tracks 1, 2, 4 – 9)
Gordon Perkins – Drums
Rolf Stein – guitars

Album: Mekong Delta
Autor: Mekong Delta
Žáner: Thrash metal
Vydavateľstvo: Aaarrg Records
Rok: 1987
Formát: LP, CD
Počet skladieb: 9
Zdroj: CD High Roller Records – HRR 981 CD /2025/