CD Mellow Records – MMP 145  /1993/

Nahrávka dobrá leda tak pro kompletisty, archiváře a pár bláznivejch sběratelů. Po zvukové stránce je to opravdu trága a jediné, co bych pochválil je obal…

Le Nuvole di Paglia (Slaměná oblaka) založil v Padově v roce 1971 zpěvák a skladatel Franco Serena, známý svým působením v beatových kapelách The Ranger Sound a I Ragazzi dai Capelli Verdi. Sestava skupiny se měnila, jak dubnové počasí, ale postupem času se ustálila v podobě: Franco Serena (sólo zpěv), Sandro Sarda (kytara), Mauro Periotto (basa) a Alvaro Rampazzo (bicí).

Kapela hodně koncertovala a především v severní Itálii se jí podařilo vybudovat slušnou fanouškovskou základnu. Po hudebních klubech se potloukala až do roku 1975, ovšem bez toho, že by se jí kdy podařilo získat nahrávací kontrakt. Nějaké oťukávání s labelem Numero Uno sice proběhlo, jenomže ten byl v roce 1974 prodán koncernu RCA a tím skončila jeho nezávislá éra. Ze smlouvy nebylo nic a jediné, co se dochovalo je pár skladeb z koncertního vystoupení, zaznamenaného prostřednictvím mikrofonu kazetového magnetofonu v listopadu 1973 v Benátkách.

Necelých 31 minut dlouhá nahrávka obsahuje čtyři písně, jednu v italském jazyce a zbytek v angličtině. Podle některých zdrojů jde o “promo”, které mělo posloužit při vyjednávání s firmou a tím, že z něj nakonec sešlo zůstalo v archivu, kde čekalo 20 let na své zveřejnění. Což o to, po hudební stránce by to nebylo tak zlé, ovšem tragickej zvuk z toho dělá takřka neposlouchatelnou záležitost a nemyslím tím zrovna v současnosti často pranýřovanej dynamickej rozsah. Ten s tím nemá co dělat. Dneska by vám daleko lepší nahrávku udělal obyčejný smartphone, ale tehdejší kazeťáky potřebné úrovně bohužel nedosahovaly a ten výsledek tomu holt odpovídá.

Ze zastřeného, zahuhlaného a místy zkresleného zvuku si můžu udělat tak akorát hrubou představu o tom, že to kapele docela hrálo, ale o nějakém intenzivním zážitku nemůže být ani řeč. Všiml jsem si šikovného kytaristy, kterej sóluje o 106 a líbí se mi i zpěv, místy připomínající – především ve skladbě E’ un giorno caldo, triste e fiacco – Luciana Regoliho z kapely Raccomandata Ricevuta con Ritorno. V nejdelší, třináct a půl minuty dlouhé Strange road se možná až zbytečně moc improvizuje a to je asi tak všechno. Kapele nemůžu upřít snahu ani kumšt a její hard/prog rock měl potenciál zaujmout, ale bohužel k tomu nedostala žádnou příležitost…

CD od Mellow Records z roku 1993 je ve standardní jewel case a kromě kotouče obsahuje čtyřstránkovej booklet s kredity, krátkou historií Le Nuvole di Paglia, texty písniček a černobílými portréty členů kapely. Za zmínku stojí pěkný obal, jehož autorem je sám Franco Serena, který se kromě hudby věnuje rovněž výtvarnému umění.

Mě tohle cédéčko stálo pár korun a jeho nákupu nelituju ani v nejmenším, ale kvůli technickým nedostatkům mu nemůžu dát víc, jak jednu hvězdu. Sorry, ale k tomuhle se vracet opravdu nebudu.

SKLADBY:
1. My story – 06:32
2. E’ un giorno caldo, triste e fiacco – 04:12
3. Looking at myself – 06:10
4. Strange road – 13:36

SESTAVA:
Franco Serena – Voce
Sandro Sarda – Chitarra
Mauro Periotto – Basso
“Al Corvara” (Alvaro Rampazzo) – Batteria

Album: Live '73
Autor: Le Nuvole di Paglia
Žáner: Prog Rock
Vydavateľstvo: Mellow Records
Rok: 1993
Formát: CD
Zdroj: CD Mellow Records – MMP 145 /1993/