Kahvas Jute

Přestože řada australských a novozélandských skupin 60. a 70. let byla prokazatelně stejně dobrá jako jejich britské a americké protějšky, málokterá dostala šanci ukázat se světovému publiku. Osud většiny z nich dodnes zůstává jedním z nejlépe střežených tajemství hudebního světa.

Australská progrocková kapela Kahvas Jute byla aktivní v první polovině sedmdesátých let ve dvou etapách. V červnu 1970 stáli u jejího zrodu členové dvou formací ze Sydney. Zpěvák a kytarista Dennis Wilson, jenž v polovině 60. let působil jako studiový hráč pro nahrávací společnost Festival Records a zkušenosti sbíral i v popových souborech The Riddles (1966), Kevin Bible & The Book (1967), The 9th Circle ( 1968) a v beatové kapele The Powerpact v sestavě s basistou Bobem Daisleym, bubeníkem Brainem Bonessem a zpěvákem Barringtonem Davisem, jejíž song Raining Teardrops je k dispozici na kompilačním LP Ugly Things, Vol. 2 (1983), které je přehlídkou klíčových australských garážových uskupení. S odchodem frontmana Davise koncem roku 1968 The Powerpact skončili a Wilson s Daisleym a bubeníkem Robinem Lewisem zakládají hardrockový soubor Mecca (1968-1970). Začátkem roku 1970 se k nim přidal zpěvák Clive Coulson, který předtím pracoval jako road manažer The Yardbirds, Pretty Things i Led Zeppelin.
V legendárním Studiu A v Pyrmontu na předměstí Sydney nahrála Mecca pro Festival singl Black Sally/Side Street Man, který vyšel v březnu, a vyrazila na šňůru po Novém Zélandu. Coulson však po jejím skončení dal přednost další práci pro Led Zeppelin, Mecca tak v červnu svou krátkou pouť ukončila.
Wilson a Daisley vzápětí do nově vznikajícího uskupení zlákali dva členy předního australského bandu Tamam Shud. Bicmen Dannie Davidson působil již v sestavě jejich přímých předchůdců The Sunsets and The Four Strangers, Tim Gaze začínal s kapelou Stonehenge. K Shud se připojil na konci roku 1969 ve věku pouhých 16 let, když nahradil původního kytaristu Alexe ‘Zac’ Zytnica, a podílel se na vzniku druhého alba Tamam Shud Goolutionites and the Real People (1970), které vyšlo v říjnu. V té době však byl již čtyři měsíce oporou skupiny Kahvas Jute, která mezi prvními uzavřela kontrakt s Infinity, novým sublabelem Festivalu.

Během několika týdnů kvartet připravil dostatek kvalitního materiálu a ve studiích společnosti na Paternoster Row s uznávaným producentem Patem Aultonem (mj. The Love Machine, The Dave Miller Set, Sherbet) zvládl nahrát album za tři dny. Pod titulem Wide Open vychází v lednu 1971 a od prvních tónů je zřejmé, že se bude jednat o nevšední hudební zážitek. Co song, to klenot. Od dechberoucího otvíráku Free, přes chutnou bluesovici Odyssey, naléhavým zpěvem okořenou Up There, rockovou vypalovačku She’s So Hard to Shake či zpěvnou Vikings, až po trojici poklidnějších skladeb s akustickými vyhrávkami (Steps of Time, Twenty Three a Ascend), které jsou ideální předehrou strhující finálové jízdě Parade of Fools, jejíž působivost podtrhuje mistrná souhra Wilsona s Gazem, dovedená zde k naprosté dokonalosti.

“Přes jistou podobnost anglickému soundu je album na míle vzdáleno bezduchému kopírování britských vzorů (Cream, The Yardbirds) a má jedinečnou – typicky australskou – příchuť. Volně plynoucí nápadité songy se specifickými kytarami Wilsona a Gazeho podporuje dokonalá rytmická sekce,” zhodnotil Wide Open hudební historik Ian McFarlane a neváhal ho označit za jeden z milníků progresivního rocku.
Album bylo přijato příznivě i kritikou a posluchačstvem a Kahvas Jute si záhy vybudovali pověst jednoho z nejlepších živých těles v Austrálii. Spolu s Blackfeather, Spectrum, The Aztecs a Tamam Shud se stali hlavními představiteli nového proudu na tamní hudební scéně.

Myšlenky na kolektivní oslavu však brzy zahnal Tim Gaze překvapivým rozhodnutím vrátit se k Tamam Shud. Do června 1971 Kahvas Jute pokračovali ve třech, po vystoupení v Arts Factory v Sydney dokonal jejich rozklad Bob Daisley.
Wilson s Davidsonem se rozhodli vyhledat náhradu v Británii, doufajíc ve využití tamního příznivého ohlasu na Wide Open. Místo baskytaristy zaujal Scott Maxey (ex-Nutwood Rug Band), s nímž koncertovali především v Londýně, na úspěch alba se jim ale navázat nepodařilo.
Při několikaměsíčním pobytu v Anglii se čtvrtým členem Kahvas Jute  stal kytarista David O’List (ex-The Nice), webové stránky Dennise Wilsona navíc jako tehdejšího baskytaristu uvádějí Micka Smithe, jiné prameny však tuto informaci nepotvrzují. Ať již to bylo s jeho účastí v sestavě jakkoli, Kahvas Jute beze zbytku naplnili rčení “v nesprávný čas na nesprávném místě”.
Do Británie nakonec přicestoval i Bob Daisley, jemuž účast na Wide Open otevřela dveře ke spolupráci s Chicken Shack, Mungo Jerry, Rainbow, Uriah Heep, Black Sabbath, Gary Moorem, Widowmaker i Ozzy Osbournem. Řada zdrojů uvádí, že se stal vůbec nejprodávanějším australským umělcem všech dob.
Dennis Wilson byl v roce 1973 přizván k projektu Maxe Middletona, Bobbyho Tenche a Cliva Chapmana (ex-Jeff Beck Group), z něhož ale nakonec sešlo, a tak neváhal s návratem do Austrálie, kde se znovu sešel s Davidsonem a Maxeym.

V květnu 1973 spolu obnovili Kahvas Jute a během vydatné koncertní činnosti v příštích měsících sklízeli úspěch, mj. v roli předskokanů Bo Diddleyho při jeho druhém australském turné.
Personální změna z března 1974, kdy Maxeye nahradil ostřílený basista Peter Roberts (ex-La De Das, Band Of Light, Band Of Tabalene) však předznamenala definitivní konec Kahvas Jute, k němuž došlo o dva měsíce později.

Dennis Wilson s Robertsem založili hardrockový Chariot, odkud ale Wilson po třech letech odešel a pokračoval s vlastním Bandem. Jako kytarista nebo autor zahájil spolupráci s celou řadou kapel a muzikantů: The Deltoids, Catch 22, Le Bop, Doc Span Band, Under Rapz se Stevem Gilpinem, Swanee, Loaded Dice, Screaming Tribesmen, Electric Pandas, Jump Back Jack, Ol’ 55, Olivia Newton-John.
Nahrál i dvě sólová alba Walking On Thin Ice (1980) a Ain’t It Strange (2004) a složil hudbu k několika TV seriálům.
Dannie Davidson se spojil s bluesovou kapelou Band Of Light při nahrávání jejich druhého alba The Archer (1974) a pokračoval se soubory Sky Pilot, Huntress, Steve Russell Blues Band a Peter Walls Showband.
Tim Gaze setrval v Tamam Shud do jejich brzkého konce v roce 1972, načež se podílel se spoluhráčem Nigelem Macarou na dalších krátkodobých projektech. Nejprve zformovali kapelu Miss Universe, po přesídlení do Melbourne připravovali s Rossem Wilsonem (ex-Daddy Cool) rozjezd Mighty Kong, jako trio působili s baskytaristou Stevem Hoggem (ex-Bakery) a také stáli při vzniku kapely Ariel.
Postupem času se Tim Gaze stal jedním z nejrespektovanějších a nejvyhledávanějších australských studiových kytaristů, skládal filmovou hudbu a vystřídal řadu dalších kapel: Rose Tattoo, Skin Game, Brothers of the Bell, Big Secret, Gyan, Peter Wells Band.
V období 1993-94 se podílel na reunionovém albu Tamam Shud Permanent Culture (1994), spolupracoval s The Bushwackers a se zpěváky Gregem Pagem (The Wiggles) a Jimmym Barnesem.
Od konce 90. let příležitostně vystupuje s uskupením Tim Gaze and The Blues Doctors a podílel se na australském “projektu 21. století” The Hoochie Coochie Men. Bluesrockové uskupení s Bobem Daisleym, Robem Grosserem, Jimem Conwayem a již zesnulým Jonem Lordem má na kontě dvě alba. Debutovalo živákem Live at The Basement (2003), jenž je záznamem vystoupení v proslulém klubu v Sydney s hostujícím Jimmym Barnesem, který vypomohl – spolu s Ianem Gillanem a dalším australským zpěvákem Jeffem Duffem – také na první studiovce Danger White Men Dancing (2007).

Koncert v The Basement natočili při svém reunionu v roce 2005 také Kahvas Jute. Odehrál se 17. července a s výjimkou Dannieho Davidsona, jehož nahradil zkušený studiový bubeník Mark Marriott, se formace představila v původním složení. Setlist obsahoval skladby z Wide Open, šest nových songů, cover verzi skladby Politician od Cream a improvizovanou The Nazz are Blue od The Yardbirds s účastí žádané pěvecké legendy Jimmyho Barnese.
V červenci 2006 se ve formě bonusů objevilo pět čísel z tohoto vystoupení na reedičním CD Wide Open, které vyšlo na novém australském labelu Aztec Music, specializujícím se na vydávání starých nahrávek od protinožců. Jeho zakladateli byli Ted Lethborg a Gil Matthews, bubeník neméně slavných The Aztecs.
V září byla na trhu lahůdka v podobě setu Then Again, který na CD s podtitulem The Quickening přináší šest nových songů natočených v prvním čtvrtletí 2005 a stejný počet skladeb z The Basement (nezastoupených v bonusovém materiálu Aztec Music). DVD část Live at The Basement obsahuje kompletní záznam památného večera, během kterého se kapela předvedla v ještě lepším světle, než kdy předtím. Vedle obvyklého nasazení a kvalitního repertoáru se naplno projevila vyzrálost muzikantů i schopnost Kahvas Jute dosáhnout ojedinělého zvuku.

SLOŽENÍ:
Dennis Wilson (zpěv, kytara) 1970-71, 1973-74
Dannie Davidson (bicí) 1970-71, 1973-74
Bob Daisley (basová kytara) 1970-71
Tim Gaze (kytara, zpěv) 1970-71
Scott Maxey (basová kytara) 1971, 1973-74
Peter Roberts (basová kytara) 1974

DISKOGRAFIE:
1971 – Wide Open (Infinity SINL 934030)

4 názory na “Kahvas Jute”

  1. Zaujímavá kapela, ktorá ma oslovila. Austrálska a novozélandská scéna si naozaj zaslúži pozornosť. Ak si spomeniem na prvý kontakt s takými Buffalo, Chain, Blackfeather, Taman Shud, The Master’s Apprentices, The Human Instinct… – radosť počúvať!!!
    “Wide Open” je u mňa stále v kategórii malých nesplnených snov, ale raz to príde!

Pridaj komentár