Judas Priest mají spoustu skvělých nahrávek, ale k těm nejlepším patří určitě jejich osmé studiové album „Screaming For Vengeance“ z dvaaosmdesátého roku.
Oproti předešlým počinům, včetně tolik opěvovaného alba „British Steel“ z roku 1980, tady už jde o ryzí metalový nářez. Judas Priest jsou jedna z prvních „opravdových“ heavymetalových kapel, což dokazuje již jejich druhá deska „Sad Wings Of Destiny“ ze šestasedmdesátého, ale teprve na „Screaming For Vengeance“ se zbavili všech (byť nepatrných) dřívějších příměsí a dozvuků hard rocku. Halford zde střídá několik poloh, takže jeho hlas chvíli řeže jako břitva, aby vzápětí text klidně proklamoval, a potom skoro konejšivě pěl; kytarové riffy Downinga a Tiptona jsou nápadité a drsné, sóla spolu naoko soupeří o prvenství, než se spojí v úchvatné unisono; rovněž rytmika nezůstává pozadu, šlape jako rozjetý buldozer, ať už jde o Hillovu basu nebo Hollandovy bicí…
Album otvírá intro „The Hellion“, na něž přímo navazuje parádní „Electric Eye“, takže laťka je zvednuta zatraceně vysoko. Následující „Riding On The Wind“ a „Bloodstone“ ji sice také přeskočí, ovšem ne s takovou lehkostí, takže na zvýšení si ještě musíme počkat… To ale přichází hned s následující skladbou „(Také These) Chains“, která se nejprve poklidně rozjede, aby pak zhutněla a přitvrdila. Nijak výrazně nezaostává ani šestá „Pain And Pleasure“; tempo zůstává střední, hudba těžká, ovšem velmi melodická…
A je tu zase zrychlení! Laťka se opět o něco zvedá, druhá strana začíná titulní peckou „Screaming For Vengeance“. Po ní následuje asi největší hit této „jidášovské“ nahrávky , valivá „You’ve Got Another Thing Comin’“. Pak se ještě trochu zvolní vybrnkáváním v úvodu výborné „Fever“, aby závěr obstarala skladba „Devil’s Child“ – jakási kovová mutace AC/DC.
Na CD z roku 2001 byly přidány dva bonusy… První je přes sedm minut dlouhá balada „Prisoner Of Your Eyes“, nahraná ve studiu v roce 1985 během prací na albu „Turbo“ (1986), ačkoliv jde o skladbu z dřívějších dob skupiny. Druhý bonus je živá nahrávka desáté „Devil’s Child“, pořízená během amerického turné „World Vengeance“ v roce 1982.
Tímto albem si Judas Priest upevnili svoji už tak dost silnou pozici na metalové scéně; tvrdá a přitom melodická muzika na „Screaming For Vengeance“ je skutečným klenotem žánru hard & heavy…
01. The Hellion(0:41)
02. Electric Eye (3:39)
03. Riding On The Wind (3:07)
04. Bloodstone (3:51)
05. (Take These) Chains (3:07)
06. Pain And Pleasure (4:17)
07. Screaming For Vengeance (4:43)
08. You’ve Got Another Thing Comin’ (5:09)
09. Fever (5:20)
10. Devil’s Child (4:48)
Bonus tracks from 2001’s CD:
11. Prisoner Of Your Eyes (7:12)
12. Devil’s Child (live) (5:02)
Rob Halford – lead vocals
K. K. Downing – lead guitars
Glenn Tipton – lead guitars
Ian Hill – bass guitar
Dave Holland – drums
Screaming For Vengeance
Heavy Metal
Columbia
1982
LP (CD)
10 (12)
Desky z roku 78 – 82 mám v osobním žebříčku nejvýše. V tomto období mi ty desky skutečně sedly. Point Of Entry je korunovaným králem.
Skvělá deska. Definice heavy metalu.
Jako jedna z mála kapel šli cestou zvyšování tvrdosti, od hard rocku, až k speedovému Painkiler. Ačkoli mám rád celé jejich období 76-90, asi nejvíce prožívám přemýšlivé Point Of Entry (1981).
Tak to já mám raději jak předchůdce („British Steel“), tak i následovníka („Screaming For Vengeance“), ale souhlasím, že celé období 1976–1990 je vynikající…
(Třeba obě alba ze 78. roku, „Stained Class“ i „Killing Machine“, se mi líbí víc než „British Steel“.)
Celé to období je velice vyrovnané a favorit se vyčlenil hlavně díky jakési intuitivní blízkosti. Ale s chutí si poslechnu každé album z té řady, a nejspíš bych sázel jednu pětku za druhou. Řezavé a současně melodické riffárny jsou u Judasů zdrojem čirého potěšení..