CD Polydor 523 693-2 

Album Ys je druhým zářezem v diskogragii Il Balletto Di Bronzo a s o dva roky starším debutem nemá takřka vůbec nic společného. Z původní sestavy zbyli kytarista s bubeníkem, které doplnili nový basista a klávesák. A byl to právě Gianni Leone, který provedl “palácový převrat” a tvorbu skupiny posunul od tvrdého bigbítu ke klávesově orientovanému art rocku. 

Album je to (jak tehdy bývalo dobrým zvykem) koncepční, agresivní a velmi temné. Autorem (nebo autorkou?) složitého libreta plného metafor je Daina Dini, přičemž takřka veškerej materiál složil Leone. Je to víceméně nepřetržitý proud hudby bez výrazných předělů a je těžké poznat, kdy jedna skladba končí a další začíná, ovšem s názvy písniček je to docela jednoduché – úvod, setkání jedna až tři a závěr.

Pokud se zaměřím čistě na italskou rockovou scénu, těžko z paměti lovím stejně agresivní a nemelodické album. Podobně destruktivně na mě působí legendární Palepoli tak trochu spřízněnejch Osanna, hodně tvrdé (ovšem daleko melodičtější) je aj Inferno římských Metamorfosi, ale Ys je jen jedno…

Po instrumentální stránce se to ještě docela dá. Kytarová sóla jsou sice hodně jedovatá, štiplavá a disharmonická, ale klávesy (většinou) fantastické. Jenom ten hysterickej vokál hlavního protagonisty, ten mi dává zabrat. Sem tam ho doprovází sborový zpěv bezeslov, ale ani tam to není lepší a prakticky jakýkoliv pokus o melodii končí nezdarem. Jsou tu výborné pasáže, ovšem také spousta takových, které mě zneklidňujou a znervózňují. Poslech tohoto alba je pro mě pokaždé velkou výzvou, ale přiznávám bez mučení, že s přibývajícími křížky jsem stále neochotnější ji podstupovat. Z recenzentských důvodů jsem si ho v posledních dnech několikrát připomněl a bylo to – ehm – martyrium.

Již v roce 1973 se “Bronzový balet” rozpadl a na dlouhá léta skončil v zapomnění. Dnes Gianni Leone vystupuje sólo, jako součást koncertního programu skupiny Osanna. Jeho blok je několik minut dlouhou připomínkou Ys a pořád mu to hraje setsakramentsky dobře…

Zkrátka a dobře – fanoušky, aj odbornou kritikou většinou velmi dobře přijímané Ys je považováno za reprezentativní milník žánru a pravdou také je, že z Itálie mnoho podobně tvrdých a komplikovaných alb nevzešlo. Jenomže co je mi to platné. Ve sbírce ho mám už řadu let, ale kvůli absentujícím melodiím, nepříjemně chřestivému zvuku a nervydrásajícímu zpěvu jsem si k němu cestičku nenašel.

Reedice od Polydoru je v plastové krabičce, čtyřstránkový booklet je reprodukcí původního obalu a obsahuje texty písní. Je to remaster z roku 1994, ale nemyslím si, že mám původní vydání z tohoto roku – spíš nějakej nedatovanej “repress”. Všechna vydání pod katalogovým číslem 523 693-2 obsahují jednu velice pěknou bonusovou skladbu navíc: La tua casa comoda, natočenou v roce 1973.

SKLADBY:
1. Introduzione – 11:22
2. Primo incontro – 7:16
3. Secondo incontro – 7:39
4. Terzo incontro – 9:28
5. Epilogo – 2:02

06. La tua casa comoda – 3:45 (Bonus Track)

SESTAVA:
Gianni Leone – voce, organo, pianoforte, mellotron, sintetizzatore moog, spinetta, celesta, tastiere
Lino Ajello – chitarra
Vito Manzari – basso
Gianchi Stringa – batteria

Album: Ys
Autor: Il Balletto Di Bronzo
Žáner: progressive rock
Vydavateľstvo: Polydor
Rok: 1972
Formát: LP
Počet skladieb: 5
Zdroj: CD - Polydor, 1994