Bedside Manners Are Extra | G | GREENSLADE | RECENZIE

Greenslade – Bedside Manners Are Extra – V tajemném světě Rodgera Deana

komentárov 9

Deska Bedside Manners Are Extra projektu/kapely Greenslade, má u mě zvláštní postavení. Bude to dáno asi tím, že celou tuto Daveovu kapelu řadím stejně vysoko, možná dokonce ještě výš, než klávesákovo první působiště, slovutné a tolik uznávané Colosseum. Pompézní produkce a atmosférický opar vytvářený dvojicí zdejších  klávesistů, mně u Greenslade zatraceně imponuje a neúčast kytar na čtveřici alb vydaných v sedmé desetiletce, je pak tou vůbec nejmenší bolístkou.

Oproti debutu je dvojka místy temnější a díky mistrné práci s náladami také atmosféričtější. Netypický úvod v tak trochu uspávacím modu, obstarává titulní skladba Bedside Manners Are Extra. To však vůbec nevadí, poslech je to příjemný a celá píseň je nanejvýš sofistikovaně zaranžovaná. Mlžný opar se tu vznáší od samého začátku, tempo je vláčné, snivé, až romantické. Ze skladby sálá ohromný cit a něha. Začátek nanejvýš příjemný. Energická šleha přijde vzápětí s položkou číslo dva Pilgrim’s Progress. Tu zahájí krátká tajemná předehra s klávesami alá flétna po vzoru Moody Blues, ale pak se mašina značky Greenslade rozjede do pořádných obrátek.

Dave Greenslade a druhý klávesák Dave Lawson se předhání ve svých eskapádách u klapko strojů, rytmika pěkně podupává a vše korunují krásné melodie a hromada nápadů. Klenutý a alespoň pro mne velice příjemný vokál D. Lawsona, odhalí naplno své možnosti v energetické Time To Dream. Další porce temna udeří s nástupem Drum Folk, ze které se vzápětí vyklube instrumentální představení par excellence. Pátá Sunkissed You’re Not cválá potemnělou krajinou plna zajímavých rytmických obrátek. Poslední Chalkhill je třetí instrumentálka, která však kvality svých předchůdkyň nedosahuje.

Poslech hudby Greenslade může někomu evokovat procházku jarní loukou, tolik provoněnou právě rozkvétající pestrobarevnou květenou.

1. Bedside Manners Are Extra (6:16)
2. Pilgrim’s Progress (7:12)
3. Time To Dream (4:46)
4. Drum Folk (8:44)
5. Sunkissed You’re Not (6:27)
6. Chalkhill (5:24)

Total Time 38:49

– Dave Greenslade / keyboards
– Dave Lawson / keyboards, vocals
– Tony Reeves / bass
– Andy McCulloch / drums, percussion

Bedside Manners Are Extra Book Cover Bedside Manners Are Extra
Greenslade
Prog Rock
Warner Bros.
1973
LP
6

9 názorov na “Greenslade – Bedside Manners Are Extra – V tajemném světě Rodgera Deana”

  1. Osobně mám rád všechny čtyři, ale třetí bych označil za nejslabší. Možná i proto, že ji znám nejméně. Naopak tolik podceňovaná čtyřka, mě padne jak ulitá. Co se týče Colosseum – jejich tvorbu rozděluji na tu z konce šedesátek a pak druhá etapa, od comebacku dále. Abych řek pravdu, ta druhá mě fascinuje o poznání víc a svůj podíl na tom má jistě i nedostižný Farlowe.

    1. Mám všechny 4 desky ze 70. let, z nichž považuji za nejlepší debut, který jsem měl možnost si nahrát krátce po vydání bez slabšího místa. Mám i Large Afternoon z roku 2000, ale ta už je slabší. Spíše bych doporučil sólovku Davea Greensladea Cactus Noir z roku 1976. Co se týče Colossea, jejich Live z roku 1971 řadím mezi 3 nejlepší živáky všech dob. Všechny jejich desky jsou unikátní. Jsem rád, že jsem je měl možnost dvakrát vidět živě.

      1. Lasky: první Colosseum mě baví nejmíň. Dvojka mám rád a trojku vidím na plnou palbu. Další trojici, počínaje Bread and Circuses, řadím k nejlepším nahrávkám žánru. Tam jsem doma jako ryba ve vodě. Patřilo by se jim vyseknout poklonu, co alespoň pár slov za některou z nich?

  2. Klávesově orientovanej symphonic art rock už se stal pevnou součástí mé DNA, takže Greenslade rozhodně ano. Zrovna tuhle desku ve sbírce sice pořád ještě nemám, ale jednou snad bude…
    Pavle, dík za recku.

Pridaj komentár