Anglické slovo „cream“ má v českém jazyce mimo jiné významy smetana a výkvět. Lepší název si trojice hudebníků, která se v roce 1966 rozhodla vyzkoušet své hudební umění a možnosti souhry v triu, vybrat nemohla. Tou nejprovařenější personou byl sice kytarista Eric Clapton ošlehaný působením v kultovních The Yardbirds a v Mayallových Bluesbreakers, ale ani bubeník Ginger Baker a hráč na basovou kytaru a foukací harmoniku Jack Bruce nepatřili na londýnské hudební scéně mezi neznámá jména, a to především díky svému působení ve skupině Graham Bond Organization. Troufám si tvrdit, že právě díky tomuto setkání Eric Clapton pomalu opouští svůj dosavadní purismus a vydává se na cestu fúze různých stylů.
Jejich debutové album, které spatřilo světlo světa v prosinci 1966, je směsicí přejatých bluesových čísel, z nichž vyčnívá Dixonova skladba Spoonful, a několika vlastních skladeb v čele s I Feel Free, skladbou, která prostě musí u posluchače fungovat na první dobrou, i kdyby nechtěla.
Jako hlavní autor se zde představuje basista Bruce, který nabízí mimo jiné písně N.S.U. a Dreaming. Clapton sice autorsky přišel zatím nazmar, ale jeho kytara v bluesových číslech typu Spoonful nebo Rollin’ and Tumblin’ je společně s harmonikou Jacka Bruce jedním z hlavních stavebních kamenů. Asi mou nejoblíbenější skladbou je předělávka blues z pera Skipa Jamese I’m So Glad, jež mne svou hravostí a naléhavostí nutí zvolat: „Ano, to je ono. Výborně, Cream!“
V závěru se svou troškou do mlýna přijde i ryšavý satanáš Baker s bubenickým sólem ve vlastní skladbě Toad, i když tady si říkám, že živá verze na dvojalbu Wheels of Fire je ještě lepší.
Fresh Cream vystřelilo trio zúčastněných hudebníků mezi absolutní hvězdy tehdejšího hudebního undergroundu a Erica Claptona na pozici nejlepšího kytaristy. Položím jednoduchou kontrolní otázku. Kohože to chtěl v té době ještě neznámý Jimi Hendrix vidět, když ho Chas Chandler lákal, aby s ním odjel do Londýna, protože tam se právě odehrávalo v hudbě to podstatné? Odpověď je nasnadě – přece skupinu Cream a jejího kytarového boha.
Možná mám smůlu, že jsem se k této desce dostal až po seznámení s jejími následovnicemi, které považuji za o chlup zdařilejší, proto se ve svém hodnocení budu držet při zemi. U mě za 4 velmi silné hvězdy.
Skladby:
1. I Feel Free (Bruce, Brown) – 2:51
2. N.S.U. (Bruce) – 2:43
3. Sleepy Time Time (Bruce, Godfrey) – 4:20
4. Dreaming (Bruce) – 1:58
5. Sweet Wine (Baker, Godfrey) – 3:17
6. Spoonful (Dixon) – 6:30
7. Cat’s Squirrel (Traditional, arr. S. Splurge) – 3:03
8. Four Until Late (Johnson, arr. Clapton) – 2:07
9. Rollin’ and Tumblin’ (Waters) – 4:42
10. I’m So Glad (James) – 3:57
11. Toad (Baker) – 5:11
Sestava:
Eric Clapton – lead guitar, rhythm guitar, vocals, backing vocals
Jack Bruce – bass, harmonica, lead vocals, backing vocals
Ginger Baker – drums, percussion, vocals
Fresh Cream
Blues rock
Polydor
1966
11
CD
Jsem rád, pánové, že se na Cream shodneme. Pro mě je to velice důležitá kapela.
Pito, neboj, brzy zase něco přidám a snad se konečně dokopu k tomu, abych napsal i něco nového. Zatím čerpám ze svého archivu.
Změnu profilové fotky samozřejmě chápu.
Ak by mi niekto ešte pred pár dňami povedal, že nebudem stíhať sledovať dianie na ROCKOVICI, tak ho vysmejem. Ak to trošku nadnesiem, tak práve teraz sa to deje. Som tomu nesmierne rád…
Písal som už inde, Cream som prišiel na chuť iba nedávno, o to viac si teraz tvorbu kapely užívam…
Martin H, díky za pripomenutie albumu a teším sa na ďalšie “starinky”!
P. S.: Dovolil som si dodatočne zmeniť profilovú fotku, aby sme recenziu Martina H odlíšili od príspevku Petra Gratiasa. Díky za pochopenie!
Vynikající muzika, kterou si vždycky rád poslechnu. Jiskří to tam parádně. 4* bych dal taky.
Skvelá muzika, na rok 1966 priekopnícka a nadčasová. Jack Bruce bol génius, a tak jeho skladateľské cítenie nemá konkurenciu. Aj ja by som sa však pri tomto albume držal pri zemi, nakoľko prišli ďalšie dva albumy, ktoré doslova zažiarili.