Modrý fantóm zasahuje

CD Golden Reborn Classics ‎– GRC 013  /1996/

Blue Phantom patří mezi hudební rarity s tak mizerně zmapovaným životopisem, že dohrabat se nějakejch podrobností je opravdu těžké. A to mě podobné obskuritky přitahujou – ono je docela zábavné pátrat po aspoň kusých informacích z pradávné historie a skládat si dohromady střípky z jejich epizodních rolí v dějinách hudby. Už jsem tady představoval podobně laděnej projekt The Underground Set, skupiny Exploit, nebo Planetarium a v budoucnu bych se rád trochu rozepsal i o zaprášenostech typu Fabio Celli e Gli Ifermieri, nebo Gigi Pascal e la Pop Compagnia Meccanica.

Ale zpátky k Blue Phantom – podle dostupnejch informací to byl jednorázovej projekt, který sestavil skladatel a producent Armando Sciascia (pod pseudonymem H. Tical) a po kterém zbylo jediné album – Distortions – vydané v roce 1971. V Itálii ho vydala firmička Spider, která spadala pod label Vedette Records (jehož zakladatelem a majitelem byl právě Sciascia) a o něco později vyšlo i v dalších evropských zemích – ve Francii a v Anglii. Mezi hudebními fanoušky je tak relativně známé, ale díky odlišným obálkám a názvům v angličtině (a neuvedené sestavě najatých studiových hudebníků) mnozí ani netušili, že jde o nahrávku pocházející z Itálie. Album obsahuje deset vesměs krátkejch instrumentálních skladeb a mohlo by (nebo dokonce mělo) posloužit jako hudební banka s nabídkou pro televizní relace, rádia, nebo režiséry béčkovejch filmů. A celá řada skladeb se ve filmu skutečně objevila, některé z nich (např. Diodo, nebo Compression) i v bijáku Diario íntimo de una ninfómana španělského režiséra eroticky laděnejch snímků Jesse Franca.

Na bandcamp stránce vydavatelství AMS Records je album Distortions hodnoceno jako nejlepší instrumentální deska v rámci italského psychedelického rocku a nic na tom nemění fakt, že podobně zaměřenejch nahrávek bychom spočítali na prstech jedné ruky. Já se k albu dostal jak slepej k houslím, ale už úvodní nářez Diodo mě přesvědčil o tom, že ho musím mít. Kytarová jízda za doprovodu pořádně zkreslenejch kláves je parádní a groovy seventies atmosféra jakbysmet. Docela snadno bych si ji tak dokázal představit jako hudební kulisu k automobilové honičce ze starého akčního filmu a z nemlich stejného soudku jsou tu i třetí Microchaos, nebo šestá Dipnoi. Co skladba, to malá psychedelická symfonie, jeden trip následuje druhej a moje fantazie pracuje na plné obrátky. A ani k tomu nepotřebuju žádné povzbuzující prostředky. Temná zhulenina Equilibrium mi připomíná tajnou konspirační schůzku, Distillation pečlivě zinscenovanou předávku drog, Violence přes dvorky, zdi a ploty vedenej útěk ze zpackané akce a pouťová Compression násilnej sexuální akt v lodičce Ruského kola (tato scéna skutečně existuje a pochází z výše uvedeného snímku Diario íntimo de una ninfómana).

S výjimkou poslední a poněkud “řáchlé” Psycho-Nebulous je to výborné album, které zcela vystihuje přídavné jméno psychedelické. Při jeho poslechu se člověka zmocňujou různé představy a na tom, jaké to budou už záleží čistě na obrazotvornosti každého z nás. Já vidím béčkové hororové snímky Roba Zombieho, legendární klip Sabotage kapely Beastie Boys, nebo některej z mnoha výbornejch videoklipů s Blue Phantom stylově spřízněnejch Calibro 35. A na současné italské hudební scéně jsou to právě psychedelic/funky/rockoví Calibro 35, kteří pokračují v cestě prošlapané Armandem Sciasciou, projektem Blue Phantom a albem Distortions. Aspoň já to tak slyším.


Původní, labelem Spider vydané album je dost vzácné, o něco dostupnější je britská verze od Kaleidoscope z roku 1972. Zajímavé je to, že jak italské, tak francouzské i britské vydání disponovalo jiným obalem. Na trhu jsou však vinylové reedice z let 2008 (AMS) a 2014 (Acme) a ty se dají koupit doslova za hubičku. Cédéčko od německejch pirátů Golden Reborn Classics má škaredou obálku, která se shoduje s tou originální britskou. Zlatý kotouček je potištěný černě vyvedeným písmem a “booklet” jen listem tvrdého papíru s reprodukcí originálního obalu vpředu a tracklistem vzadu. Při přehrávání to praská jak z vinylové desky, ale zvuk je dobrej. Na dobu svého vzniku určitě.

SKLADBY:
01. Diodo (3:55)
02. Metamorphosis (3:07)
03. Microchaos (2:48)
04. Compression (2:56)
05. Equilibrium (4:06)
06. Dipnoi (2:56)
07. Distillation (3:52)
08. Violence (3:13)
09. Equivalence (2:42)
10. Psycho-Nebulous (5:02)

SESTAVA:
H. Tical – composer & producer
(Musicians not credited)

Distortions Book Cover Distortions
Blue Phantom
Psychedelic Rock, Prog Rock
Spider Records
1971
LP
10
CD - Golden Reborn Classics ‎– GRC 013 /1996/

2 názory na “Modrý fantóm zasahuje”

  1. Veľmi pekná recenzia…
    Nie som fanúšikom inštrumentálnych albumov, ale neodolal som. Nahrávku som našiel na YouTube a skúsil. Mnohé momenty výborné, doslova vynikajúce, povedal by som, až „sabaťácky“ temné. Akoby H. Tical do štúdia zlanáril hardrockovú úderku. Raz možno mená hudobníkov vyjdú na povrch. A vyzdvihnem jednotlivé nástroje – gitara, basa i bicie doslova spievajú.
    …Snake, díky!

    1. Čau Pito, díky za názor. Vím, že zrovna ty instrumentální rock moc nemusíš a o to víc mě – pochopitelně mile – překvapil. S výjimkou oné závěrečné podivnosti je to fakt dobrej bigbít a jsem rád, že ho mám.

Pridaj komentár