Třetí zásek a opět kultovní záležitost!
Produkce a zvuk jsou sice nejhorší z dosud vydaných nahrávek (nejspíš vůbec ze všech od Bathory) a sám Quorthon se později velmi negativně vyjádřil i o svém zpěvu na tomto počinu.
Navzdory tomu bývá (vedle debutu) právě „Under The Sign Of The Black Mark“ nejvíce opěvováno přívrženci dřevního black metalu, ať už z řad posluchačů nebo hudebníků. Nepřekvapí proto, že právě tohle album je asi nejvýznamnější inspirací většiny spolků druhé blackmetalové vlny a mnohými bylo až bezostyšně vykrádáno.
Co nahrávku odlišuje od obou předešlých, jsou zejména bicí; znějí tu výrazněji, hutněji a rozmanitěji, což celku určitě prospělo. Rovněž častější střídání temp dodává větší pestrost a posouvá „trojku“ Bathory dál. Velmi působivé jsou pomalé pasáže, podbarvené klávesami; ale o pořádně zběsilé sypanice zde také nouze není. V neposlední řadě sehrálo svou roli i zařazení sborových zpěvů a „chytlavějších“ refrénů. (A abych nezapomněl, intro „Nocturnal Obeisance“ má pouhou minutu a půl…)
Pokud jde o texty, za zmínku stojí přinejmenším tyto:
„Massacre“, líčící blíže nespecifikovaný nájezd na nic netušící vesnici (tady si vždycky vzpomenu na Karla Kryla a jeho „Král do boje táh’ a sotva se vzdálil, tak vesnice pálil a dobýval měst…“).
Následující „Woman Of Dark Desires“ je o neblaze proslulé Alžbětě Bathoryové, v našich končinách známější jako Čachtická paní.
A do třetice – hrůza zaživa pohřbeného ve skladbě „Call From The Grave“…
Podtrženo, sečteno – i přes příšerný zvuk velice povedená záležitost, která si „uctívání“ a status kultu bezpochyby zaslouží.
1. Nocturnal Obeisance (1:26)
2. Massacre (2:36)
3. Woman Of Dark Desires (4:08)
4. Call From The Grave (4:54)
5. Equimanthorn (3:41)
6. Enter The Eternal Fire (6:56)
7. Chariots Of Fire (2:47)
8. 13 Candles (5:15)
9. Of Doom… (3:43)
Quorthon – vocals, guitars, bass, synthesizer
Paul „Pålle“ Lundburg – drums
Christer Sandström – additional bass
Under The Sign Of The Black Mark
Black Metal
Black Mark
1987
LP
9
S albem (a vlastně aj s kapelou) jsem se seznámil prostřednictvím pecky Enter The Eternal Fire, kterou jsem si nahrál z německého rádia. Měli jsme tenkrát vytipovanejch několik relací s tvrdou muzikou a to byl náš – prakticky jedinej – kontakt s hudebním světem. Ta skladba mě tehdy dokonale semlela, ale k celému albu jsem se nikdy nedostal. Mým prvním bylo až následující Blood, Fire, Death…
Tohle bylo první BATHORY album, které kdy dosedlo na talíř mého gramofonu. Zhulenina plná atavismů, co se valí odkudsi zespoda. Miluju je!
Skvělá historka kdesi z webu, hledat ji nebudu, jenom po paměti:
Pózující kulturista na obalu, je švédská legenda tohoto sportu, obrovský chlap. Použity jsou kulisy divadelní inscenace Wagnerovy opery. Foceno během ostrého představení, o přestávce mezi dějstvími. Muselo se počkat, až byla scéna na chvilku volná, opona stažená, fotograf nachystaný. Kulturista v kostýmu naběhnul na scénu, ale ukázalo se, že lehká konstrukce kulis jej sotva unese, vrávoral, balancoval, podařilo se udělat jen pár fotek. Rychle mazal pryč, protože nastupovaly zpátky sborisky. Říkal “měli jste vidět vyšokovaný výraz těch baletek, když jsem kolem nich v satanském kostýmu kráčel ze scény.” Jediná fotografie byla daleko větší, na obal se dostal malý výřez pořízeného snímku.