Kouzlo šedesátých let tkví v tom, že mnohé v té době bylo poprvé. Měnila se estetika a sociální normy a to, co by v roce 1961 bylo zahrnuto veřejným pohoršením, tak v roce 1969 se stávalo obecně přijímanou normou. Je to patrné především v kultuře, která zažívala ohromný tvůrčí kvas, jehož výsledky jsou patrné zejména na filmovém a hudebním poli dodnes.
Jedním z fenoménů tohoto desetiletí byla samozřejmě skupina Beatles, čtveřice mládenců z přístavního města Liverpool, jež se postupně vypracovala mezi výrazné tvůrčí osobnosti celého období s přesahem i do dalších let. Jejich tvorba prošla během několika let zajímavým vývojem, od „jednoduchých“ kytarových písniček až k písním se složitější strukturou a rafinovanějším hudebním doprovodem. Dlouhohrající deska již přestala být shrnutím úspěšných singlů, ale začala se stávat svébytnou uměleckou formou vyjadřující teprve ve své celistvosti umělecký záměr. S tím souvisí i změna v přístupu k vizuální stránce alba, vzpomeňme například album Revolver z roku 1966, na němž sice vidíme tváře jednotlivých hudebníků, ale v na první pohled nepřehledné černobílé koláži.
Obal následující desky Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band jde v grafické pompéznosti ještě dál. Členové Beatles jsou zde zachyceni v různobarevných uniformách uprostřed koláže složené z mnoha tváří různých osobností nejenom z kulturní oblasti. Už to může v posluchači vyvolávat dojem jisté nabubřelosti, jako by tím pánové sdělovali světu, že teď už i oni patří mezi kulturní ikony, na něž se bude vzpomínat ještě po mnoha letech. Na druhou stranu je škoda, že ta hra na fiktivní vojenskou dechovou kapelu zůstala dle mého názoru v půli cesty, neboť se slavná čtyřka ani nahrávací společnost neodhodlaly zariskovat a ponechat obal desky bez názvu skupiny. Ale na to, co si později dovolí Led Zeppelin, roku 1967 asi ještě doba neuzrála.
Někdy se o nahrávce mluví jako o koncepčním albu, což není úplně přesné a výstižné. Jediným konceptem je ta hra na kapelu seržanta Pepře rámovaná dvěma stejnojmennými ostrými skladbami se stejným názvem. Jinak se jedná o kolekci různorodých písní, které hudebně vycházejí z mnoha inspiračních zdrojů podle naturelu a momentálního zájmu jednotlivých členů. Skoro by se chtělo říct, že je úplně jedno, v jakém pořadí se skladby na albu nachází, ale to je omyl. Kdysi jsem si je zkusil poslechnout se zapnutou funkcí shuffle a nestačil jsem se divit. Kouzlo celého alba najednou přestalo fungovat. Jako když z Dvořákovy Novosvětské vypustíte Largo, také to už nebude ono.
Na druhou stranu ne vše na desce jsem přijal hned a s nadšením. Především ta hra na staré dobré časy, jež se objevuje v Lennonově inspiraci starým cirkusovým plakátem Being for the Benefit of Mr. Kite! a v McCartneyho líčení toho, až mu bude čtyřiašedesát ve skladbě When I’m Sixty Four, mi nějakou dobu docela vadila a v mých uších poslech desky mírně srážela. Nemůže být všechno dokonalé.
Naštěstí na desce převažují mnohem zajímavější skladby, jejichž poslech mi vždy způsobí to pravé potěšení a také mi zvedne náladu. Od Ringem zpívané roztomilůstky With a Little Help from My Friends, přes psychedelické kouzlení v písni Lucy in The Sky with Diamonds a Harrisonovo indické dostaveníčko se sitárem a dalšími exotickými nástroji v podmanivé Within You Without You až po opakování skladby Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band si vlastně většinou nahrávku dost užívám. Baví mě ta nástrojová pestrost a často překvapující zvuková barevnost, dokonce i kohoutí kokrhání a další zvířecí zvuky použité v písni Good Morning Good Morning mi vlastně nevadí.
Absolutním vrcholem celého alba je ovšem závěrečná skladba A Day in the Life, složená ze dvou samostatných částí, popisující všednosti jednoho obyčejného dne a dokazující, že zpívat se dá skutečně o všem, i o dírách na silnici. Že se hudebníci naštěstí nebrali úplně vážně nás přesvědčí po závěrečném, zdánlivě nekonečném akordu E-dur několikavteřinová smyčka pozpátku puštěného asi lidského hlasu, po níž je už vážně konec.
Celá ta legrace vznikala ve studiu Abbey Road několik měsíců a Beatles měli v podstatě volný rozpočet, tolik vydavatelská firma věřila, že jim jejich zlatá slepička opět snese zlaté vejce. Album se mezi posluchače dostalo v červnu roku 1967 a bylo doprovázeno singlem All You Need Is Love/Baby You´re A Rich Man. A dokonale zapadlo do rozjíždějícího se léta lásky a tehdy všudypřítomné psychedelie.
Jelikož z diskografie Beatles preferuji především alba Revolver a Abbey Road, docela přemýšlím, jak desku ohodnotit. Uvědomuji si, že se nahrávka pravidelně objevuje v různých anketách o nejlepší nahrávku všech dob na předních místech, ale přece jenom drobné výtky se v mé recenzi objevují, takže lehce v hodnocení uberu a udělím 4,5*.
Skladby:
01. Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (2:02)
02. With a Little Help from My Friends (2:44)
03. Lucy in The Sky with Diamonds (3:28)
04. Getting Better (2:47)
05. Fixing a Hole (2:36)
06. She’s Leaving Home (3:35)
07. Being for the Benefit of Mr. Kite (2:37)
08. Within You Without You [Harrison] (5:05)
09. When I’m Sixty Four (2:37)
10. Lovely Rita (2:42)
11. Good Morning Good Morning (2:41)
12. Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (Reprise) (1:18)
13. A Day in the Life (5:33)
All songs written by John Lennon and Paul McCartney, except where noted.
Obsazení:
George Harrison – lead guitar, lead vocals (8, 12), backing vocals rhythm guitar, sitar, tambura, harmonica, kazoo, maracas, hand claps
John Lennon – rhythm guitar, lead vocals (3-4, 6-7, 11-13), backing vocals, lead guitar, piano, organ, harmonica, tambourine, maracas, hand claps
Paul McCartney – bass, lead vocals (1, 4-6, 9-10, 12-13), backing vocals, lead guitar, piano, organ, hand claps
Ringo Starr – drums, congas, tambourine, maracas, tubular bells, harmonica, hand claps, lead vocals (2)
Neil Aspinall – tamboura. harmonica
Matthew Deyell – tambourine
George Martin – organ (2, 7), piano (4, 10), harpsichord (5), harmonium (7), glockenspiel (7)
Neil Sanders, James W. Buck, John Burden, Tony Randall – french horns (1)
unknown – string section and harp (6)
unknown – harmonium, tabla, sitar, dilruba, violins, cellos (8)
unknown – clarinet trio (9)
unknown – saxophone sextet (11)
unknown – forty-piece orchestra (strings, brass, woodwinds and percussion) (13)

Psychedelic Rock, Pop Rock
Parlophone
1967
LP
13

Priznám sa, že som nikdy nebol extra fanúšik The Beatles, skôr naopak, ale to neznamená, že si ich sem-tam nevypočujem. Zvlášť vtedy, ak sa na Rockovici objaví zaujímavá recenzia, rád sa k danému dielu vrátim. A iba tak dodám, že od kapely nevlastním žiadny album…
Martin, ďakujem!
Piťo, tvůj vztah k ryčnější hudbě je mi znám. Třeba tě brzy potěším čtením o nějakém hardrockovém albu.
Seržanta jsem chtěl zpracovat už dávno a dlouho se nedařilo. Až teď si vše sedlo tak, abych mohl být s výsledným textem spokojen.
Jsem rád, že sis recenzi přečetl.
Martin, píš o tom, čo Ťa baví. Rád si to prečítam. Hoci nie vždy reagujem – čítam všetky články na Rockovici.
Ďakujem!
Mám rád v bigbítu všechno možné, ale Beatles jsou taková stálice, líbí se i od nich všechno, i když to od Rubber Soul trochu víc. Tahle deska byla unikátní v mnoha směrech, rozevírací obal, titulní foto a hlavně obsah. Já tu desku chápu jako dopis s popisem příběhů bývalých sousedů a na závěr douška v podobě pro mě snad jejich nejlepší skladby A Day In The Life. Hodně mám rád Lucy In The Sky With Diamond, With A Little Help From My Friends, Lovely Rita, celá deska je pecka. Hezky jsi to popsal, díky.
Zdeny, děkuji za tvou reakci.
Alba Beatles znám nazpaměť, je to hudba mého dětství. Ale už jako desetiletému se mi víc líbila druhá etapa Beatles (od Revolveru po Let it be) a to se nezměnilo, při vší úctě k té jednoduché rozjuchanosti jejich raných alb. Takže recku jsem si s chutí přečetl a díky Martine za ni.
Rybacku, zdravím a jsem rád, že se ti recenze líbí. Na té druhé etapě Beatles se shodneme, pro mě však začíná již albem Rubber Soul.
Myslel jsem si, že album znám, ale identifikoval jsem sotva čtyři písničky. Holt ne každý song The Beatles se stal hitem. Na svou dobu je to album určitě pokrokové a pro spoustu fanoušků znamená něco, jako svatej grál, nicméně mě tahle psychedelie nechává vcelku netečným. Leda, že bych se něčím zmastil? Dělám si legraci, ale naladit se na podobnou vlnu zkrátka nedovedu.
Martine, díky za recenzi.
Snejku, dík za komentář. Vím, že Beatles nejsou tvůj šálek prosseca, takže hodně oceňuji, že sis desku poslechl.