Crac!

CD  Cramps Records – CRSCD 003  /1994/

Crac! je třetí položkou v diskografii italské prog/fusion legendy Area a podle dostupnejch zdrojů jde o jejich posluchačsky nejpřístupnější album. Všechna je neznám a tak nemohu soudit, ale tohle se poslouchá fakticky dobře. Do nějakého jazzmana mám sice sakra daleko, ovšem Crac! si dokážu vychutnat aj bez toho, že by se mi (až na výjimky) kroutily palce u nohou a několik skladeb mám opravdu rád.

A nejraději mám hned tu vůbec první, rychlou a energickou šlehu L’elefante bianco. Je to jeden z největších šlágrů Area vůbec, byť nápadně se podobající hitovce Luglio, Agosto, Settembre (Nero), pocházející z debutového alba Arbeit Macht Frei (1973). Obě ty skladby jsou si fakt docela podobné a dlouho jsem si je mezi sebou pletl, ale co už. Area nebude první, ani poslední skupinou na světě, která podle vzoru jednoho úspěšného hitu uštrikovala jinej a já jim za to hlavu umejvat rozhodně nebudu.

Podobně svižná a chytlavá je i první polovina jazzové nakládačky La mela di Odessa (1920), ovšem tu druhou už pohání vpřed repetitivní rytmická figura ve středním tempu, do které Demetrio Stratos vypráví a deklamuje svůj text. Demetrio se svým hlasem provádí pro něj typické kejkle a ten rytmus je nakažlivější, než cholera. Tady má ta skladba necelejch sedm minut, nicméně na koncertech ji kapela dokázala našponovat klidně na osmnáct, viz. placka Concerto Teatro Uomo (Live 1977).

DEMETRIO STRATOS

První dvě skladby jsou skutečně výborné a podobně je na tom i osm minut dlouhá šavlovačka Megalopoli. Syntezátory v úvodu z ní dělají téměř symphonic prog, ovšem pak už je to dokonalá přehlídka instrumentálních dovedností členů kapely v setsakra rychlém tempu. Z (klamného) pocitu, že jsem pronikl do tajemství fusion a že už je ze mě hotovej jazzman mě vyvede až teprve čtvrtá Nervi scoperti. I ona je komplet instrumentální, ale volnější struktura a pelmel disonantních sól z ní dělají tvrdej oříšek a ten já koušu docela těžko. Na to už nemám zuby. To je, jako kdybych chtěl s falšovaným výučním listem proniknout do teorie strun…

To následující Gioia e rivoluzione jako kdyby vypadla z jiného světa. Je to uvolněná, melodická a rozverná písnička s hitovým potenciálem a tak není divu, že se z ní stalo oblíbené koncertní číslo. Poslední dvě kompozice jsou opět instrumentální. Implosion je relativně melodická, bez disonancí a freejazzových zvěrstev a tak se poslouchá docela dobře. Ovšem závěrečná Area 5 je jen improvizovaným, disharmonickým experimentem, bez kterého bych se klidně obešel.

Zvuk desky je v poho. Sice nevyniká nějak přehnanými detaily a excelentní čistotou (mám dojem, že debut hraje líp), ale je dobrej. Cédéčko od Cramps Records je v klasickém jewel boxu a za zmínku stojí především booklet. Ten má osmnáct stránek a obsahuje biografii skupiny v angličtině, italštině a ve francouzštině, texty písniček a několik černobílejch fotek.

Area byla silně levicově orientovaná, s kontroverzní image a texty. S obsahem textů na Crac! to nebude jiné (i když jsem je nijak blíž nestudoval), ovšem politiku bych do muziky netahal. Pokud však porovnám obálky prvních tří alb, mám dojem, že už to kapela nebere tak smrtelně vážně. Aspoň mě připadá digitální, pop-artové vejce zpracované na několik způsobů docela vtipné. Moje nejoblíbenější album Area, za tři a půl.

SKLADBY:
1. L’elefante bianco – 4:33
2. La mela di Odessa (1920) – 6:27
3. Megalopoli – 7:53
4. Nervi scoperti – 6:35
5. Gioia e rivoluzione – 4:40
6. Implosion – 5:00
7. Area 5 – 2:09

SESTAVA:
Giulio Capiozzo – Percussioni, Drums slingerland
Patrizio Fariselli – Piano elettrico, Piano acustico, Clarinetto basso, Percussioni, Sintetizzatore A.R.P.
Demetrio Stratos – Voce, Organo, Clavicembalo, Steel drums, Percussioni
Ares Tavolazzi – Basso elettrico, Basso acustico, Trombone
Paolo Tofani – Chitarra elettrica, Flauto, Sintetizzatore E.M.S.

Crac! Book Cover Crac!
Area
Prog Rock
Cramps Records
1975
LP
7
CD Cramps Records – CRSCD 003 /1994/

3 názory na “Crac!”

  1. Desky skupiny Area a Picchio dal Pozzo měly být v katalogu Recommended Records, proč k tomu nedošlo nevím. Já mám hodně rad jejich debut Arbeit Macht Frei. Jedna z mála italských skupin, které se mi líbí.

  2. Area mi veru k srdcu neprirástla, ale tento album aj ja považujem za ich najlepší. Pravda, nepočul som všetko, taký masochista nie som. Mám v zbierke ešte album Maledetti (1976), čo som si kúpil kvôli obalu. Muzika je to však až free jazzová a prakticky ju nepočúvam. Ani Crac! som už roky nepočul, niekedy napravím, vďaka za pripomenutie.

Pridaj komentár