Já ho poprvé slyšel někdy kolem roku 2015 a byla to láska na první poslech. Dlouho jsem jej považoval za poslední opravdu dobré album subžánru RPI, ale během následujících let jsem ještě pár zapomenutejch kousků objevil a tak už to svoje hodnocení neberu úplně striktně. Co se však nemění je skutečnost, že se k němu v pravidelnejch intervalech pořád vracím a že ho mám opravdu rád.
Skupina Zauber pochází z Turína a v druhé polovině sedmdesátých let ji založil kytarista, basový kytarista a příležitostný hráč na klávesy Mauro Cavagliato. Kapela sice patří k těm méně známým jménům na italské rockové scéně, ovšem i tak má (podle discogs) na kontě sedm velkých alb a debutovala v roce 1978. Deska vyšla u malého, lokálního labelu Mu pod katalogovým číslem UM 104 a v limitovaném nákladu čítajícím 500 kopií. Mezi fanoušky jich tak s největší pravděpodobností moc nezbylo, ale jedna z nich je na discogs zrovna k mání a případný zájemce nechť si připraví 500 Euro.
Původní vydání obsahovalo sedm skladeb, ale první reedice na CD (Vinyl Magic 1989) ještě tři a druhá (VM 2000) hned čtyři bonusy navrch. Je v tom trochu galimatyáš, neboť každé vydání nabízí jiné pořadí skladeb a reedice na CD navíc vyfasovaly ještě podtitul Il sogno (Sen).
Slovo Zauber pochází z němčiny a v překladu znamená kouzlo. A stejně kouzelná je i jejich hudba. Nejblíž má k symfonickému prog rocku, ale dají se tu vystopovat i prvky folku, klasické hudby, nebo jazzu. Všechny skladby jsou velmi melodické, s dlouhými instrumentálními a zvukomalebnými pasážemi. Sedm je jich komplet beze slov a v těch ostatních zpívá Liliana Bodini. Její hlasový projev – pochopitelně v italštině – je přirozený, křehký a hudbě Zauber vtiskl zasněnou, až pohádkově něžnou atmosféru. Z italské scény mi to připomíná debutová alba Apoteosi, Celeste, nebo Pierrot Lunaire, ale podobná hudba je slyšet i na deskách Errata Corrige, či Alusa Fallax.
Do sbírky jsem zařadil reedici od VM 2000 a jako první je tu instrumentální valčík Valzer su Bach. Důrazná a velmi dobře čitelná basa spolu s bicími tvrděj muziku, ovšem prim hrají různobarevné klávesy, které doplňují sametově hebké tóny violoncella. Následující Ipotesi je křehkou, folkově laděnou písničkou s půvabným zpěvem Liliany Bodini, ovšem trojka Glockenturm (Zvonice) je už opět instrumentální. Vznešená, až renesanční atmosféra přesně vystihuje název skladby a hodně tomu napomáhá metalofon (přesněji řečeno zvonkohra) Anny Galliano. Jeho vysoký a jasný tón se nedá přeslechnout a patří k jednomu z hlavních markantů celého alba.
Canzone per un´amica je pěknou, byť poněkud melodramatickou baladou a po výtečné, klasickou hudbou šmrncnuté instrumentálce Liliana přichází vrchol alba, kterým je šest a půl minuty dlouhá klávesová pecka Dietro la collina. Zní sice malinko neohrabaně, synťáky lacině a bakelitově (bzíká to jak Nintendo), ale možná právě proto má pro mě tahle skladba nepopsatelné kouzlo. Liliana Bodini zpívá, co jí hlas dovolí a classical rocková pasáž, ve které jedou jen piano, basa a bicí patří k těm nezapomenutelným…
Něžná, víceméně akustická drobnůstka Id se obejde nejenom bez rytmiky, ale i bez zpěvu a instrumentálkami jsou rovněž následující Riflessioni a Deimos. Ta první je zajímavá jistou naléhavostí a také Bacha připomínajícími postupy z klasické hudby, ovšem Deimos je pěknou divočinou, s opravdu nevšedními rejstříky kláves. Z téměř šest minut dlouhé písně Spleen na mě dýchá renesance a může za to jak hudební doprovod, tak kánon v závěru skladby. Možná aj díky názvu (Spleen and Ideal) mi to trochu připomíná muziku, kterou kdysi dělali Dead Can Dance a konečně tečku za celým albem dělá zasněné – a opět zcela instrumentální – outro Il sogno.
Z výsledného zvuku je znát, že peněz nebylo nazbyt a nahrávka tak zní poněkud amatérsky a zahuhlaně. Opravdu specifickej, ale také velmi originální zvuk mají především klávesové nástroje a troufám si tvrdit, že kdo Zauber jednou slyšel, už si je nikdy a s nikým nesplete. Srdce by dalo pětku, ale velmi dobře si uvědomuji fakt, že s tím nejlepším od P.F.M, Le Orme, nebo BMS se tohle album rovnat nemůže. Tož za čtyři.
Reedice od VM 2000 je v plastové krabce a s transparentním trayem. Osmistránkovej booklet obsahuje kredity, texty tří písniček, krátké bio Zauber a dvě čb fotografie. Kapela je jen na jedné, ale ta je bohužel upravená a jinou, s oběma dámami (Liliana Bodini, Anna Galliano) jsem na síti nenašel.
Original LP UM 104
01. Deimos
02. Valzer su Bach
03. Canzone per un’amica
04. Glockenturm
05. Dietro la collina
06. Riflessioni
07. Spleen
CD VM 2000
01. Valzer su Bach (3:46)
02. Ipotesi (2:33)
03. Glockenturm (3:31)
04. Canzone per un’amica (3:45)
05. Liliana (2:52)
06. Dietro la collina (6:31)
07. Id (3:23)
08. Riflessioni (3:23)
09. Deimos (5:09)
10. Spleen (5:58)
11. Il sogno (2:25)
Total time 43:06
Anna Galliano – piano, flauto, matallofono, piano elettrico
Oscar Giordanino – tastiere (2, 3, 5, 11)
Gianni Cristiani – flauto (2)
Il Sogno
Prog Rock
Mu
1978
LP
7
CD VM 2000 – VM CD 010
Ahoj Snake, foto poslané, snáď stačí taká kvalita, je to určite lepšie ako foto na discogs. Ale foto je ČB.
Ak by si chcel ešte nejaké foto z RPI z originál vydaní, mám cca 100 titulov v zbierke tak kľudne napíš.
Tie novšie veci od Zauber nemám, ale postupne doplním.
Nádhera, tahle kvalita je zcela dostačující. Děkuji moc za tvou ochotu a pokud bych si ještě na něco vzpomněl, určitě se ozvu. Jinak, poměrně slušné informace o Zauber se dají získat na webu Verso la stratosfera, ovšem jejich nosiče se shání docela těžko.
Tak tohle jde úplně mimo mě. Nějak se v té hudbě nemám čeho chytit.
A informace, že na discogs je k mání původní vinyl za 500 Euro, mě nutí k zamyšlení, co je sběratelská vášeň a co už je sběratelská posedlost.
Na discogs už jsem viděl i větší rakety. Navíc máš lidi, kteří vydělávají třeba 20 000 € měsíčně (v západní Evropě) a pro ně to není zas takovej ranec. Jinak máš pravdu, tolik bych za ten původní vinyl nedal. Jednak nemám gramofon a druhak jsou na tom CD čtyři kousky navrch, nicméně pro sběratelskou vášeň jako takovou mám pochopení. Mě by stačilo foto kapely ze zadní strany obalu. Ještě to původní, nezničené úpravou v grafickém editoru.
To, že ti muzika Zauber nic neříká beru. Z lidí, kteří sem čas od času něco napíšou se nebudou líbit s největší pravděpodobností nikomu, ale s tím už jsem tak nějak počítal. Ani na síti moc recenzí nemaj a ty negativní vesměs převažujou. Co už, snažím se razit vlastní názor.
Ahoj Snake,
Veľmi pekná doska a recenzia. Ako hovorìš, majú svoj ľahko rozpoznateľný zvuk a štýl.
Mám to na pôvodnom LP, ešte za rozumnú cenu a občas si to s radosťou pustím.
Inak jedna technická, na A strane sú tie drážky na konci LP tak blbo spravené, že prenoska pokračuje až na label … takže vždy musím včas ku gramcu a vypnúť… 🙂
Inak v čom ti Zauber pripomínajú Apoteosi?
Ahoj a díky za komentář, moc mě potěšil. Opravdu jsem nevěřil tomu, že by se tahle deska mohla mimo mě ještě někomu líbit. Ten zvuk je opravdu něco, navíc mu zůstali věrní. Mám ještě cédéčka s alby Est, Phoenix, Profondo blu a Venti – Live, s Dino Pelisserem. Pokaždé bych je identifikoval na první dobrou, jsou originál každým coulem.
Máš s tou deskou zajímavej problém, ale chtěl bych se tě zeptat na fotku na zadní straně. Na discogs je vidět náhled a podle něj je ta fotografie kapely v klasickém, čb formátu. Nemohl bys ji ofotit mobilem a poslat emailem mě, nebo rovnou Piťovi na Rockovici? Hrozně rád bych ji měl v tom textu.
A proč Apoteosi? Napadlo mě to o víkendu při psaní a Zauber mi je připomněli klidnou, pastorální atmosférou a dívčím vokálem.
Snake, fotografia kapely vymenená…
Poďakovanie Alphataurusovi!
Ano, ovšem aj tobě. Než jsem se k tomu dostal, mám hotovo. Myslel jsem si, že upravím i text, ale nechám ho v původní podobě. Celá situace je dostatečně jasná z diskuze.
Mně se ale ten tvůj přístup líbí, i to, že sem valíš tu Itálii. Důležité je, že ti psaní o tvé oblíbené hudbě dělá radost.
20 000 € jsem v životě pohromadě neviděl. Holt, měl bych začít šetřit. I když si myslím, že ani při takových příjmech by mi vrozená spořivost a hlavně lakota nedovolily si tak drahou desku pořídit.
Martin H, úplný súhlas. Ako už v minulosti napísal Borek; a teraz parafrázujem – Snake už mal dávno dostať vyznamenanie od talianskej strany (vlády).