CD BMG – BVCM-37499 /2004/
Album Essere o non essere? vyšlo v dubnu 1975 a je druhým, ovšem zároveň i posledním zápisem do diskografie italské supergroup Il Volo…
Sestava skupiny zůstala stejná, jako v případě o rok staršího eponymního debutu a nijak zvlášť se nezměnil ani styl, kterej bych popsal jako mix art rocku s fusion. Jedinou, ovšem o to výraznější změnou je absence písniček, protože s výjimkou skladby Essere jsou to samé instrumentálky. Přitom mám v některých případech dojem, že se se zpěvem počítalo – např. hned u první Gente in amore, třetí Canto di lavoro, nebo závěrečné Canti e suoni – protože je doprovází hlas beze slov. Působí to přinejmenším zvláštně a připomnělo mi to situaci kolem slovenských Gattch, nebo Progres 2 z tuzemska. Tam bohužel zaúřadoval cenzor, ovšem co k tomu vedlo kluky z Il Volo je mi záhadou. Některé zdroje sice zmiňují spory mezi textařem Mogolem a kytaristou Alberto Radiusem, který jeho slova odmítl zpívat, ovšem jak to mezi nimi bylo ve skutečnosti nejspíš zůstane už navždy tajemstvím.
V kapele působili dva kytaristé a dva hráči na klávesové nástroje, všechno hudebníci par excellence, kteří na albu Essere o non essere? (Být, či nebýt?) popustili uzdu svým instrumentálním dovednostem a pořádně si na něm “zařádili”. Na přístupnějším debutu se občas projevují popové tendence, ovšem tohle je prvotřídní jízda s minimálními prostoji. Při stopáži (necelých) 31 minut je to fofr, jak svezení ve Frecciarosse a ještě notnou chvíli po skončení desky nehnutě sedím a ptám se sám sebe – to už je opravdu konec?
Je to intenzivní, relativně náročná hudba, která vyžaduje trochu toho soustředění a jeden letmej poslech by byl v tomhle případě opravdu málo. Záchytné body tu sice jsou, ale moc jich není a pouze opakované reprodukce poskytnou příležitost k jejich postupnému odhalování. Pak si možná všimnete orientálních harmonií ve skladbě Medio Oriente 249.000 tutto compreso, dupnete nožkou u funkující Essere, nebo usrknete kávy a potáhnete z cigaretky u pozvolna se probouzející Svegliandomi con te alle 6 del mattino. Lahůdkou pro vaše rozmlsaná ouška by mohla být rovněž art/jazz rocková skládanka Alcune scene, ale to už je podle vkusu každého soudruha.*
Pozitivním je fakt, že se žádnej z instrumentalistů nesnaží vyčnívat nad ostatní. Svoje party si rozdělili fifty – fifty, takže jednou hrají prim různobarevné klávesy a pak zase kytara. Jestli je to Lavezzi, nebo Radius samozřejmě netuším, ale nemám nejmenší důvod to řešit. Myslím si, že mezi členy kapely vládly opravdu nadstandardní vztahy a svědčí o tom i skutečnost, že se všichni (s výjimkou basisty Boba Callera) zapojili rovněž do skladatelského procesu. Jediné, co bych albu vytknul je zpěv, protože mě ta “svahilština” v některých místech opravdu ruší. Kdyby to kapela nahrála úplně bez vokálů, tak by se vůbec nic nestalo a desce samotné by to jen prospělo.
Původní album vyšlo kromě Itálie také v Kanadě a v Německu, je tedy pořád ještě dobře dostupné a za slušnou cenu. Já jsem si koupil CD reedici od BMG Japan z roku 2004, která se stala součástí série Strange Days Presents: BMG Italian Rock Paper Sleeve Collection II. Je věrnou replikou originálního rozkládacího alba a mimo kotouče ve vnitřním obalu obsahuje ještě složený booklet v japonštině. Měkkej a hřejivej zvuk se zaoblenými hranami je pěkně zahuštěnej a z reproduktorů odkapává, jak ovocnej sirup. Já jsem s ním spokojenej.
Je to dobré album a poslechnu si ho s chutí, ovšem posluchačsky přívětivější a na písničky zaměřenej debut mám o chlup raději. Ten jsem ohodnotil slabší čtyřkou, takže v případě alba Essere o non essere? bych to viděl na silné a poctivé tři.
(* z filmu Tankový prapor, 1991)
SKLADBY:
1. Gente in amore
(M. Lavezzi, A. Radius) – 5:00
2. Medio Oriente 249.000 tutto compreso
(M. Lavezzi, A. Radius) – 3:16
3. Canto di lavoro
(M. Lavezzi, A. Radius) – 2:27
4. Essere
(Mogol, M. Lavezzi, G. Dall’Aglio) – 4:00
5. Alcune scene
(G. Lorenzi, V. Tempera) – 6:14
6. Svegliandomi con te alle 6 del mattino
(M. Lavezzi, A. Radius) – 5:14
7. Canti e suoni
(G. Dall’Aglio) – 4:23
SESTAVA:
Alberto Radius – voce, chitarra acustica, chitarra elettrica, sitar
Mario Lavezzi – voce, chitarra acustica, chitarra elettrica, chitarra a 12 corde, mandolino
Vince Tempera – tastiere, pianoforte, clavinet
Gabriele Lorenzi – tastiere, organo Hammond, sintetizzatore
Bob Callero – basso
Gianni Dall’Aglio – batteria
Prog Rock
Numero Uno
1975
LP
7
CD BMG – BVCM-37499 /2004/
Tak to vypadá, že u skladby Alcune scene máme stejný vkus. Pěkný kousek.
Je to fajnové album a pěkná edice. Mám tyhle vymazlený mini vinyl repliky rád a nemusí být nutně z Japonska. Krásné kousky do sbírky dělají i BTF, Afraka, nebo Repertoire.