Dramata opilcova

CD AMS Records, Vinyl Magic – AMS143CD   /2008/

Od krásné a všemi dary obdarované Pandóry bych čekal ledacos, ale určitě by to nebylo nic dobrýho. Spíš nějaká bolest, pohroma, nebo svízel. S italskou kapelou stejného jména je to naštěstí jinak, do rukou se mi dostal její debut Dramma di un poeta ubriaco z roku 2008 a moje dojmy z něj jsou docela pozitivní…

Skupina Pandora pochází z Cunea (oblast Piemont) a vznikla v roce 2006. Ve své tvorbě vychází ze soudobého prog metalu, do kterého však bez skrupulí implantuje hudební prvky typické pro art rock sedmdesátých let. Výjimkou tak nejsou skladby se stopáží přesahující hranici deseti minut, ve kterých však nejde jen o nějaké rytmicky složité hoblovačky s krkolomnými zvraty. Dlouhé instrumentální pasáže skýtají dostatek prostoru pro parádní “vintage” keys, které dokážou navodit atmosféru starých dobrých časů a připomenout legendy kalibru PFM, Genesis, nebo Banco. Hned tři, ze čtyř členů skupiny ovládají klávesové nástroje a Moog s hammondkami tak doplňují různé syntezátory. Na první dobrou mě zaujal rovněž mladý čarostřelec se zatraceně hbitými prsty a chválím aj charismatický zpěv v italštině. Byť ho tady moc není.

Při prohlížení sestavy mě zaujala shoda příjmení v případě jednoho z klávesistů s bubeníkem, tož jsem trochu zapátral a zjistil, že jde o otce se synem. Beppe Colombo byl hudebně aktivní už v sedmdesátých letech, ale pouze na amatérské úrovni a tak se mu nepodařilo dostat se do studia a něco natočit. Svou vášní pro bigbít však naočkoval syna Claudia, kterej se postupem času naučil hrát na vše, co si vzpomenete a stal se tak dokonalým multiinstrumentalistou. Oba si pohrávali s myšlenkou na to, založit vlastní kapelu, ale ta začala získávat jasnější kontury až s příchodem vynikajícího klávesisty (a zpěváka) Corrada Grappeggia. A když se do sestavy podařilo získat sice mladičkého, ale velice nadaného kytaristu Christiana Dimasiho, bylo hotovo. Pandora byla na světě a v roce 2008 podepsala smlouvu s labelem AMS.

Pro představu o hudební náplni alba uvedu zdroje inspirace, ke kterým se kapela hlásí –  Genesis, Emerson Lake and Palmer, PFM, New Trolls, Gentle Giant, nebo Le Orme. Claudio Colombo se však netají rovněž láskou a obdivem k Dream Theater a místy je to pořádně slyšet. Hned úvodní Il giudizio universale je poměrně klišovitou prog metalovou řachandou a nebýt kláves, nenašel bych na ní nic zajímavého. Být v tomhle stylu celé album, už bych se k němu nejspíš víckrát nevrátil, ale naštěstí není. S následující instrumentálkou March to Hell (údajně inspirovanou válkou v Kosovu) se začíná blýskat na lepší časy a potvrzením nastaveného kurzu budiž epická skládanka Così come sei. Sólo na Hammond organ je vynikající a rovněž Christian Dimasi dokazuje, že není žádným kytarovým nedochůdčetem. V jednom okamžiku mi to tak připomíná legendární Cacophony, ale těch metalových prvků je pořád míň a míň…

V bezmála dvanáct minut dlouhé instrumentálce Pandora kapela předvede něco ze svého hráčského mistrovství a trochu si orazí až v následující baladě Breve storia di San George. Ta má do tuctového cajdáku opravdu daleko a končí středověkým nápěvem, ale to už se začíná zvolna odvíjet “Tragédie opilého básníka” – Dramma di un poeta ubriaco. Z téhle, asi nejvíc “symphonic” skladby celé kolekce vyvěrají pěkné, epické melodie a je také jedinou, kde slyším mellotron. Na úplnej závěr Pandora skládá maturitní zkoušku v podobě rozsáhlého a propracovaného “monster” tracku Salto nel buio a během těch necelých čtrnácti minut dojde na celou řadu překvapivých zvratů. Po melodické instrumentální předehře se začnou stahovat bouřková mračna, pak dokonce zahřmí, ale to už jsme daleko za polovinou skladby. V jejím závěru si kapela střihne malou, jazzovou vsuvku a šlus. Místo epického finiše se nenápadně vykrade zadem a zmizí ve fade outu…

S hudební náplní desky jsem v podstatě spokojenej a jediné, co mě trochu trápí je zvuk. První skladba hraje opravdu špatně a vykazuje všechny neduhy, které si spojuji s moderními trendy. V korzetu stažená, nahulená drť, ze které by mi asi brzy pukla lebka. Divil jsem se, že zrovna AMS vypustilo do světa takového mrzáka, ale od druhé položky se to začíná zlepšovat a u následující Così come sei mám pocit, že ta muzika začíná konečně dýchat. Poslední Salto nel buio mi svým zvukem naprosto vyhovuje a netuším, jak je to možné. Buď jsem si zvykl, nebo je to tím, že už to není ani z daleka takovej marast.

Album Dramma di un poeta ubriaco vyšlo pouze na cédéčku a dnes už bude s největší pravděpodobností dávno vyprodané. Je to luxusní, rozkládací mini vinyl replika z tvrdého kartonu a kromě nosiče obsahuje ještě dvanáctistránkovej booklet s texty a několika ilustracemi. Já se k němu dostal náhodou v jednom hudebním bazaru a jsem rád (i přes ty moje výtky), že ho mám. Tři a půl.

SKLADBY:
1. Il giudizio universale (7:37)
2. March to Hell  (5:59)
3. Così come sei  (8:21)
4. Pandora  (11:43)
5. Breve storia di San George  (6:39)
6. Dramma di un poeta ubriaco  (9:05)
7. Salto nel buio  (13:45)

SESTAVA:
Corrado Grappeggia – Voce, Sintetizzatori, Organo, Pianoforte (Roland, Korg, Rode)
Christian Dimasi – Chitarra Elettrica, Seconda Voce (Gibson, Fender, Randall, Boss, Morley, Rode)
Claudio Colombo – Batteria, Percussioni, Basso, Chapman Stick, Chitarra Acustica, Sintetizzatori (Tamburo, Vic-Firth, Sabian, DW, Remo, Stagg, Pearl, Yamaha, Gonzales, Moog, Korg, Chapman)
Beppe Colombo – Sintetizzatori, Organo, Seconda Voce (Roland, Yamaha, Hammond, Moog, Casio, Korg, Rode)

Con la partecipazione di Giorgio Boffa – Contrabasso in “Salto nel buio”

Dramma di un poeta ubriaco Book Cover Dramma di un poeta ubriaco
Pandora
Prog Rock
AMS Records, Vinyl Magic
2008
CD
7
CD AMS Records, Vinyl Magic – AMS143CD /2008/

4 názory na “Dramata opilcova”

  1. Vizuál vypadá velice hezky. Hudebně to asi není nic světoborného, ale příjemně se to poslouchá. Tak ti nevím, že by se ze mě stával Ital?
    S tou nesehnatelností máš asi pravdu. Mrkl jsem, jen tak nezávazně, na pár online obchodů a nikde nic.

    1. Je to pár let, co jsem na tohle CD natrefil v jednom bazaru. Přečetl jsem si dostupné recky, poslechl vzorky a nakonec si ho koupil. Vím, že k dnešnímu dni má Pandora těch desek na kontě víc, ale že by mě to nutilo se po nich shánět, to asi ne. Jak říkáš – nic světoborného, ani převratného, ale poslouchá se to samo. Jsem rád, že jsi ukázky prubnul a děkuju za komentář.

        1. Myslím, že už jsem si je i pouštěl – minimálně album “Alibi filosofico” – ale absolutně nic si z toho nepamatuju. Mám objednaná dvě CD kapely Il Cerchio D´Oro a to je jinej formát, ale ta zas pro změnu nějak nechtějí přijít…

Pridaj komentár