Kanadská formace z frankofonního Montrealu, vzešlá z kapely Jimmy Peace, kterou koncem roku 1967 zakládal anglicky zpívající kytarista Vincent Marandola se svým přítelem z dětství Richardem Arcandem (baskytara). Když se k nim o dva roky později přidali Roger Cager (bicí) s Christianem Tremblaym (kytara), změnili název na Ellison.

Na privátním labelu Supreme v roce 1971 vydali eponymní album se sedmi původními songy, jehož omezený náklad se úspěšně prodával v provinciích Quebec a Ontario, kde kapela po celou dobu své existence hojně vystupovala a kde si vybudovala výsadní postavení.
Prvotřídní hardrockové dílo se za čas stalo jedním z nejvyhledávanějších produktů kanadského rocku, jehož cena se na internetu běžně pohybuje kolem 1000 kanadských dolarů.

Co z něho vyzdvihnout nad jiné?
Strhující finále našlápnutého Unchanged World_u, nápadité přechody v Seal A Beam Bow nebo změnu tempa ve skočném boogie rituálu? Dalo by se, ale to hlavní přichází teprve s naléhavou Winter Slutch, která odstartuje čtveřici neskutečně vyrovnaných melodických songů, pro jejichž zdařilou kombinaci jen těžko hledat srovnání. Ve stejném duchu, ale s ještě emotivnějším frontmanovým projevem se totiž odehrává i čarokrásná balada Strawberry Rain, podobně jako smyšlený příběh Untruth Story s refrénem nepejorativně hitového potenciálu. A závěrečné povídání o svobodě by nepochybně bylo ozdobnou tečkou každého alba, co jich jen znám.
Snadno uvěřit takové hudbě, že vychází přímo ze srdce. Nesnadno pochopit, že za sebou Ellison zavřeli dveře tak brzy. A že se je už nikdy nepokusili znovu otevřít.

Jak v bookletu reedičního vydání z roku 2000 píše Vincent Marandola, autor veškeré muziky na albu: “Rozešli jsme se v roce 1973 a během pár let jsme na sebe ztratili jakýkoliv kontakt”.
Sám nyní žije v quebeckém Sainte-Dorothee. Osudy dalších členů kapely, s výjimkou informace o úmrtí Richarda Arcanda v roce 1997, nejsou známy.
Nic to však nemění na skutečnosti, že Ellison toho za 29 minut v muzice předvedli víc, než řada umělců za stejnou porci let.