CD Mercury – 273 872-1 /2010/
Koncepční album Beggar Julia’s Time Trip je druhým zářezem v diskografii holandských Ekseption a pokud ho porovnáme s eponymním debutem (1969), najdeme celou řadu rozdílů…
Tak předně – ze sestavy, která natočila debut zůstali jen klávesista Rick van der Linden a trumpeťák (a zakladatel skupiny) Rein van den Broek, zbytek ansámblu je novej. Na prvním, kompletně instrumentálním albu byla jen jedna autorská skladba, ovšem tady je jich hned několik a dvě z nich dokonce s vokály. Jinak se toho zas tak moc nezměnilo. Ekseption se dostali do širšího povědomí rockových fanoušků především svými poměrně věrnými adaptacemi z oblasti vážné hudby a těch je tady pořád víc, než dost.
První, ryze autorskou skladbou je úvodní instrumentálka Ouverture a já mám za to, že se docela povedla. Slavnostní fanfára dechové sekce navodí historizující atmosféru a flétna s kovově klapajícím spinetem tomu dávaj korunu. Po vstupu chrámových varhan následují dvě minuty mluveného slova, Prologue. Trochu zbytečné, ale asi nebyla jiná možnost, jak posluchače u víceméně instrumentálního alba uvést do příběhu. Julia je pěkná, byť trochu sladká “sixtýsovka”, s vokálem Michela van Dijka a romanticky vyhrávající trubkou. Po troše dobových elektronických efektů (Flying Power) je tu ten správnej okamžik na první adaptaci klasiky, Adagio Tomase Albioniho. Trochu smutné a unylé, ale fajn. Space 1 je jen krátkou psychedelickou vsuvkou a znalci v ní možná objeví motiv vypůjčenej od J. S. Bacha. A jedeme (nebo cestujeme v čase) dál. Přichází Italian Concerto (J. S. Bach) v aranžmá Ricka van der Lindena, s příjemným překvapením v podobě svižné, jazzové vsuvky.
B stranu původního vinylového alba otevírá Concerto Petra Iljiče Čajkovského a břinkající klimpr s řízně vyhrávajícími dechy nemá chybu. Space 2 je dalším elektronickým intermezzem, po kterém Ekseption spustí druhou z vokálních skladeb, jazzem křísnutou Pop Giant. Asi není zapotřebí vysvětlovat, co se skrývá pod názvem Space 3 a je štěstí, že tyhle vsuvky netrvají víc, než pár vteřin. Dvanáctá Feelings je velmi pěknou, autorskou instrumentálkou a je vidět, že to jde i bez přímejch citací z oblasti “vážné hudby”. Time Trip se blíží ke svému konci a co, a jak nám Linda van Dyck vysvětlí v Epilogue. Ovšem ještě je tu závěrečná skladba Finale: Music For Mind/Theme Julia. Zpočátku trochu chaos, který nakonec pohltí mohutný sound chrámových varhan…
Je to dobré album, ale díky monologům a psychedelicko – elektronickejm vsuvkám na mě působí kapánek rozháraně. Debutu jsem naložil tři a půl, tak tady to bude silná trojka.
SKLADBY:
01. Ouverture (Rick van der Linden) 3:21
02. Prologue (Linda van Dyck, Rick van der Linden) 2:23
03. Julia (Michel van Dijk, Rick van der Linden) 2:21
04. Flying Power (Rick van der Linden) 0:31
05. Adagio (Tomaso Albinoni / arr. Rick van der Linden) 3:45
06. Space 1 (Johann Sebastian Bach / arr. Rick van der Linden) 0:44
07. Italian Concerto (Johann Sebastian Bach / arr. Rick van der Linden) 4:59
08. Concerto (Peter Iljič Čajkovski / arr. Rick van der Linden) 3:52
09. Space 2 (Rick van der Linden) 0:26
10. Pop Giant (Michel van Dijk, Rick van der Linden) 3:54
11. Space 3 (Rick van der Linden) 0:22
12. Feelings (Rick van der Linden) 3:09
13. Epilogue (Linda van Dyck, Rick van der Linden) 0:57
14. Finale: Music for Mind/Theme Julia (Rick van der Linden) 3:55
SESTAVA:
Rick van der Linden – Piano, Spinet, Xylophone, Hammond Organ, Pipe Organ, Mellotron, Percussion
Cor Dekker – Bass
Dennis Whitbread – Drums, Kettledrums
Rein van den Broek – Trumpet, Flugelhorn, Pocket Trumpet
Dick Remelink – Tenor and Soprano Saxophones, Flute
Michel van Dijk – Vocals, Percussion
+
Linda van Dyck – Voice on Prologue and Epilogue
Eric van Lier – Trombone, Tuba
Tony Vos – Alto and Soprano Saxophones, Tonytone, Percussion, Electronic Effects
Classic Rock, Prog Rock
Philips
1970
LP
14
CD Mercury – 273 872-1 /2010/
Více mě zaujala další Van der Lindenova kapela Trace, se kterou vydal 3 alba.
Kdysi jsem měl Ekseption, které vydal Opus a odradily mě tam ty dechy, proto mě dále míjeli. Budu muset vyzkoušet.
Tak samo, za mlada by mě z těch dechů trefil prcek, ale dneska už se na to dívám úplně jinak. Ta vyloženě brass rocková sdružení sice nemusím, ale v tomhle případě je to takové příjemné oživení. Klidně zkus, za to nic nedáš. Je to takovej průřez klasickou hudbou v rockovějším aranžmá, s prvky pop music a jazzu.
O Trace vím, ale blíž jsem se o ně nezajímal a doma od nich nemám ani notu. Pokud tedy nepočítám cover Birds Medley v podání kapely Arsnova 😉
Pripomínať tieto klasické classicalrockové kapely je veľmi fajn, vďaka.
Není zač, myslím, že tahle kapela si pár slov zaslouží. Ještě chystám krátkou recku alba “3” a pak se zas budu věnovat italskému rocku. Počasí stojí za starou belu a tak už jsem pár textů rozepsal.