Cirith Ungol – King Of The Dead, 1984

13.03.2016 Cossack Komentovať

Také druhá deska Američanů Cirith Ungol patří k těm povedenějším a hlavně velice osobitým počinům 80. let.
Docela početný zástup fanoušků, této již neexistující skupiny, a také odborná kritika, ti všichni vyzdvihují z celé diskografie kapely, jednotně, právě tuto nahrávku.

Oproti debutu „Frost And Fire“ je album „King Of The Dead“ ještě metalovější, přesto si dál zachovává výrazný rukopis Cirith Ungol – výborné riffy a působivá sóla Jerryho Foglea, Flintovu nepřeslechnutelnou basu i tepající rytmiku Roba Garvena, především však nezaměnitelný ječivý vokál Tima Bakera…

Ačkoliv skupinu opustil druhý kytarista a klávesista Greg Lindstrom, přispěl na album výbornou, přes osm a půl minuty dlouhou skladbou „Finger Of Scorn“ a spolupodílel se také na dalších dvou – úvodní „Atom Smasher“ a závěrečné „Cirith Ungol“. Jinak se na „Králi mrtvých“ autorsky nejvíce činil „debutant z minulé desky“, zpěvák Tim Baker, čemuž je často přisuzován onen větší příklon ke kovovějšímu zvuku.

Na ploše necelých šestačtyřiceti minut se nachází osm kompozic, z nichž pouze jedna má pár sekund pod čtyři minuty. Střídání temp zvyšuje pestrost, už tak dost „barevné“ hudby, hodně zajímavě působí rovněž zařazení předposlední instrumentálky, Bachovy „Tokáty D-mol“. Kromě ní, a již zmíněných „Finger Of Scorn“ s „Cirith Ungol“, jsou velmi vydařené skladby „Master Of The Pit“, titulní „King Of The Dead“, ale ani další určitě neklesají pod laťku nadprůměrnosti.

Když jsem v roce 1984 překonal počáteční „potíže se zpěvem“ a „naladil se“ na Tima Bakera a jeho osobitý projev, stal jsem se jedním z řady uctívačů této kultovní smečky, ke které jsem nenašel obdobu, jak starší, tak novější.

Je to (pro mě) prostě unikát…

1. Atom Smasher (4:13)
2. Black Machine (4:16)
3. Master Of The Pit (7:09)
4. King Of The Dead (6:48)
5. Death Of The Sun (3:54)
6. Finger Of Scorn (8:34)
7. Toccata In Dm (4:37)
8. Cirith Ungol (6:23)