CD Ricordi – 74321585542
Se jménem Franco Battiato jsem se prvně setkal prostřednictvím kolekce s poctou italskému progresivnímu rocku Zarathustra’s Revenge (1997). Marco Masoni (Germinale) sem přispěl medley, obsahující fragmenty několika Battiatových skladeb: Areknames / Fenomenologia / Plancton / Tao a Meccanica. Řeknu vám, že ty melodie jsem z hlavy nedokázal vypudit hodně dlouho a když jsem ve svém oblíbeném eshopu našel část Battiatovy diskografie za příznivé ceny, koupil jsem si – po kratší úvaze a testování – první dvě alba. Debut Fetus už jsem na těchto stránkách představil a dnes se pokusím přiblížit aj následovníka…
Stejně jako prvotinka je i Pollution deskou koncepční. Styl by se dal stále ještě definovat jako mix psychedelického rocku a experimentální elektronické hudby, ovšem toho syntezátorového hvízdání ubylo a deska je tak i pro normálního smrtelníka stravitelná bez toho, že by se mu pak v noci zdálo o strašidlech.
Ples v opeře. Slyšíme melodii připomínající Straussův valčík, šum bavících se hostů, mluvené slovo v italštině, krátkou a intenzivní hlukovou explozi, majestátní sound varhan a máme za sebou první dva tracky, Il silenzio del rumore a 31 dicembre 1999 – ore 9. Přichází jeden z největších Battiatových šlágrů, mystická a sugestivní Areknames. V hlavní roli syntezátor VCS 3 a zpěv. Skutečně pěkná harmonie a velmi podmanivá vokální linka s velice krkolomným textem, který Franco zpívá nějakým tajným jazykem, nebo pozpátku. Zvuková komprese, zrychlení a bicí v závěrečné třetině skladby nemají chybu.
Beta se zpočátku tváří poněkud experimentálně, je tu něco pazvuků a recitativ v italštině, ale najednou se přidají bicí s parádní basovou linkou, piano a máme tu space rock jak vyšitej. Průlet vesmírem ve vláčném a dokonale hypnotickém tempu. Jediným zvláštním prvkem jsou tu použité vokály beze slov a nejednomu by to připomnělo hudbu Hawkwind, nebo Pink Floyd. A v samotném závěru kompozice potěší důvěrně známá melodie Smetanovy Vltavy. Pátá Plancton nabídne bzučení synthesizeru, zvonivé tóny akustické kytary a citlivej zpěv a tak je nejavantgardnějším kouskem na albu titulní flák Pollution. Tady se mísí zvláštní elektronické zvuky s bubláním vody, hukotem, akustickou kytarou a jednoduchou, až kolovrátkovou melodií. Závěr v podobě skladby Ti sei mai chiesto quale funcione hai? je už jen takovým smutným requiem a není slyšet nic jiného, než klasickou hudbu a pláč tragickou událostí zlomeného muže.
Já jsem ve své podstatě posluchač velice konzervativní a alternativní hudbě se vyhejbám obloukem, ale tuhle desku opravdu můžu. Ve své době byla i docela úspěšná a dodnes je řazena mezi zásadní alba italského progresivního rocku sedmdesátých let. Debutu jsem nadělil tři, téhle nahrávce by slušely tři a půl. Přimhouřím tedy jedno očko a dám slabší čtyřku. Jednak se to fakt dobře poslouchá a taky si myslím, že z Battiatova prvního období (a z pohledu prog rockového fanouška) je to jeho nejlepší a posluchačsky nejpřístupnější deska. Doporučuji fandům muziky experimentálnějšího ražení a prvních desek Pink Floyd.
Původní album vyšlo u Bla Bla Records v prvních dnech roku 1973 a i když jsou desky z produkce tohoto malého vydavatelství špatně sehnatelné a (ne)přiměřeně drahé, dá se koupit za rozumnou cenu. Reedic je na trhu docela dost a to jak na vinylu, tak na CD. To moje je součástí kolekce Battiato Sperimentale 72-78 a je to nedatovanej repress vydání z roku 1998. Stříbrnej kotouček je potištěnej černým písmem a čtyřstránkovej booklet kopií originálního rozevíracího obalu.
SKLADBY:
1. Il silenzio del rumore (2:48)
2. 31 dicembre 1999 – ore 9 (0:20)
3. Areknames (5:07)
4. Beta (7:25)
5. Plancton (5:03)
6. Pollution (8:49)
7. Ti sei mai chiesto quale funzione hai ? (3:35)
SESTAVA:
Franco Battiato: Voce solista / Voce strumentale – VCS 3
+
Ruby Cacciapaglia: VCS 3 / Pianoforte filtrato – VCS 2
Gianfranco D’Adda: Batteria – timpani – compressore
Mario Ellepi: Chitarra acustica / 12 corde, Elettrica – filtrata, VCS 3 / voce
Gianni Mocchetti: Basso / Basso filtrato – VCS 2 / voce
Experimental, Prog Rock, Psychedelic Rock
Bla Bla
1973
LP
7
CD Ricordi – 74321585542
Battiata som si doviezol z Talianska, z Florencie. Pamätám si, ako som v jednom obchode s hudbou námatkovo vyberal tituly a potom som sa pýtal predavača, či je to dobré a on na to – ak sa vám páči toto, tak toto sa vám páčiť nebude, to skôr toto… A tak som sa dostal k albumom Pollution a Sulle corde di aries. Oba som naposledy počul pred cca šiestimi rokmi, keď som robil profil na progboard. Asi si ich zasa vytiahnem, priznávam, že to nie je úplne moja šálka muzicírovania…
Hmm… Pustil jsem si celé půlhodinkové album na ytb. V životě jsem ho neslyšel, ale díky Dane za tip a rozšíření obzorů, je to hodně, hodně zajímavá hudba. Zkusil jsem ještě další dvě, Sulle Corde di Aries z roku 1973 a Clic z roku 1974 a můj závěr je, že tyhle tři alba si určitě budu chtít naposlouchat.
Vida, tak to jsi mě – příjemně – překvapil, já ta následující alba ještě neslyšel. Po tom, co jsem si o nich přečetl na italianprog jsem k tomu nenašel dostatek odvahy. Mám jen debut Fetus a i ten je dobrej, ale Pollution je lepší. Na něm už to tolik nehvízdá a svým pojetím se blíží k tradičnímu (prog)rocku. Aspoň tak, jak ho vnímám já.
Honzo, dík za ohlas. Jsem rád, že tě Battiato zaujal.