Rozhodl jsem se řádně prostudovat dgf německých Eloy. Brát to budu postupně, od druhého alba (debut stejně není k sehnání) a tak si dneska vychutnávám album Inside (1973).

V sedmnáct minut dlouhé Land Of No Body se mi zdají některé “psychedelické” pasáže zbytečně natahované a trochu nudné, ale jinak dobrý. Titulní Inside mi přijde nejlepší. Líbí se mi ty pěkné instrumentální vsuvky s hammondy a relativně divoce sólující kajtrou. Future City zní (především v úvodu) jak něco od Jethro Tull – špatné to není, ale k těm prvním dvěma skladbám mi to nějak nepasuje. I u poslední skladby – Up And Down – se mi líbí instrumentální část, ale první dvě písně jsou lepší.

Desku jsem si poslechl s chutí, ale dgf Eloy je rozsáhlá a myslím, že se bez ní obejdu 😉