První album z “osmdesátejch” a ani bych to byl býval nepoznal. Rytmika je – možná – trochu strojovější jak dřív, ale to je asi tak všechno. Klávesy jsou tu pěkné, zpěv – tradičně – poněkud slabší. Ten chlap prostě zpívat neumí a je mi záhadou, proč k tomu někdy nepustil někoho jiného. Překvapila řízná kytara v Child Migration a pěkným vyvrcholením alba je závěrečná instrumentálka Sunset. Kotrmelce radostí z toho sice nemetám, ale baví mě to.
Názor na “Eloy – Colours (1980)”
Pridaj komentár
Prepáčte, ale pred zanechaním komentára sa musíte prihlásiť.
Eloy řadím mezi nejoblíbenější krautrockový formace, osobitý Bornemannův projev je poznávacím znamením kapely, k Eloy neodmyslitelně patří už od druhé desky. A dobře, že tak.