Když v roce 2015 vyšla kapele Ufo nová kolekce A Conspiracy Of Stars, nebyl jsem z ní zrovna “odvázanej”. Tehdy jsem se do nákupu stříbrné poklice příliš nehrnul. Až letos, kdy mi jednu dobu v pravidelných intervalech v přehrávači rotovali poslední Deep Purple, jsem si zpětně na ufouny zavzpomínal a stejně jako v případě D. P., mi mezi závity probíhala myšlenka typu – co když je právě tahle nahrávka jejich poslední? Sice nepatřím mezi sběratele, kteří za každou cenu musí vlastnit každou desku oblíbeného interpreta, ale jelikož svět D. P., není od muziky typu Ufo zrovna oddělen světelnými roky, projel jsem si na internetu A Conspiracy Of Stars znovu a bylo rozhodnuto.
Jsou případy, kdy odstavení určité nahrávky na slepou kolej a její opětovný návrat (po několika dnech, klidně i letech), udělají s posluchačovým vjemovým nitrem divy. To, co vám kdysi připadalo šedivě nevýrazné a průměrné, časem zachytí výraznější kontury a jakýsi souboj nahrávky s vaším podvědomím dostává svůdnější chuť. Vaše mysl pocítí zvláštní nutkání přijít dané věci na kloub. Snaha takové hudby se zalíbit, je najednou podstatně silnější.
Obálku této desky zdobí pěkné výtvarné ztvárnění světa budoucna, zazděného a potopeného silným mořským přílivem. Překvapivý se může zdát výraznější skladatelský vklad Vinnie Moorea, stejně, jako podíl nového basisty Roba DeLuca. Ovšem největší rozdíl oproti čtveřici svých předchůdců je v produkční taktovce, kterou po dlouhých letech nedrží v rukou Tommy Newton, ale producent heavy metalové nahrávky století, alba Painkiller, Chris Tsangarides. Ufo jsou ale natolik zkušenou kapelou, aby důraz na zachování zvukových atributů dokázali uplatnit i s novým člověkem za producentským pultem a stylový obraz kapely tím nebyl nikterak narušen. Vše je malinko dynamičtější a pročištěnější. Zvuk je prostě par excellence.
Oproti sevřenějšímu předchůdci Seven Deadly čechrají tento výtvor častější kytarové ozdůbky, finesy a drobná sóla mistra Moorea. Ten je pro kapelu stejně důležitý, jako byl v sedmdesátých létech Michael Schenker. Vinnieho styl tíhne k hutnější melodice a riffování, nedostává však tolik prostoru, jako jeho slavnější kolega, což ovšem na zajímavém vyznění nahrávky kaňky nedělá.
Výrazným poznávacím znamením byl vždy sytě uhrančivý přednes lídra Phila Mogga, který si i ve věku ne zrovna mladistvém, stále udržuje svůj arzenál v dokonalém stavu.
Model alba se přidržuje svých předchůdců a tudíž zde najdeme jak parádní rockové vypalováky, tak pomalejší, melancholicky stravitelnější kusy, zhruba v poměru 6/4. A právě v nich nejvíce vynikne kytarové kouzlení páně Moorea. Ballad Of The Left Hand Gun je dokonale rozhoupaný skvost, Sugar Cane a Precious Cargo výborná melancholická dvojice a One And Only zase báječná aranžérská perla. Mezi koncertní dupačky zapadají písně Run Boy Run a Messiah of Love.
Ufo i na tomto díle předvádí stabilně kvalitní výkon. Prezentují se jako hard rocková kapela protřelých a inteligentních hudebníků, kteří ač v důchodcovském věku, na odchod do penze pomýšlet rozhodně nemusí. Hraje jim to pořád pekelně dobře.
1. The Killing Kind
2. Run Boy Run
3. Ballad Of The Left Hand Gun
4. Sugar Cane
5. Devils In The Detail
6. Precious Cargo
7. The Real Deal
8. One And Only
9. Messiah Of Love
10. Rolling Rolling
– Phil Mogg / vocals
– Paul Raymond / keyboards, guitars
– Vinnie Moore / guitars
– Andy Parker / drums
– Rob De Luca / bass
A Conspiracy Of Stars
Hard Rock
SPV
2015
LP
10
Nemohu si pomoct, ale poslední 3 desky UFU mě neoslovily, vybral jsem z nich jen pár věcí do výběru na minidisc. S Moorem mám jen You Are Here a Monkey Puzzle, zato se Schenkerem a Chapmanem vše od Phenomenon po Mechanix, na nich se slabší skladba ztěží najde. Živě jsem je viděl před lety ve Zlíně a musím konstatovat, že Moore nahradil Schenkera víc než důstojně. Navíc jeho party hraje na koncertě zcela přesně, na rozdíl od Morse, který si živě sóla přizpůsobuje, což mi často tahá uši.
Taky si vemte, kolik je hráčům let. Každej není Jagger.
Pavel: Tak, každej má svý oblíbence a problém, kterej popisuješ v prvních dvou odstavcích občas řeším taky. Někdy podlehnu (PFM, BMS), jindy si nechám zajít chuť (Acqua Fragile). Skupině UFO jsem se nikdy nevěnoval, ale Vinnieho mám rád už od druhé poloviny osmdesátých let. Ve sbírce mám jeho sólová alba Mind´s Eye a Time Odyssey a především to druhé miluju. To je snad moje nejoblíbenější “guitar hero” album všech dob. Jak tak poslouchám přiložené ukázky, v řadách UFO je krotkej, jak beránek…
Snake: ano, tady hraje Vinnie o dost jinak, než na svých sólovkách. Některé doma mám taky, jak z první etapy, tak i z let pozdějších, kdy už byl v řadách ufounů. Dokáže psát velice zajímavé skladby.
Od Moora som si viac zatiaľ napočúval len jeho posledné dve sólovky (Aerial Visions a Soul Shifters), ale rozhodne kvalitka.
Už mě štvou ti rozumbradové, co pořád jen Satriani a Vai. Přitom třeba tenhle poslední Moore, strčí celýho Vaie do kapsy.
Lui: na Satrianiho mně nesahej. To je kytarista, který svou instrumentální tvorbou, sprintuje ostatní konkurenci na světelné míle napřed. Dlouho, dlouho prázdnota, až za dvěma zátočinama ostatní peloton.
Je mě líto, ale musím být v opozici. Tohle je ze všech desek s V.Moorem ta fakticky nejslabší. Klukům dochází nápady, některé momenty jsou vyčpělé až běda. První tři desky-poklady, pak už jim postupně padá řetěz
Lui: v jednom s tebou souhlasím. První tři desky s Moorem jsou nejlepší, toť pravda, mě se však líbí i ten zbytek.
Jeden z mojich veľmi obľúbených albumov od UFO, vynikajúce piesne, zvuk, spev Phila Mogga a sólička Vinnieho Moora. Škoda, že už nebude ďalší album v zostave s Raymondom. Ak by sa malo jednať o posledný autorský album UFO, tak je to rozhodne rozlúčka hodná kvality kapely.
Ďakujem za recenziu!
Michal: na novou studiovou desku to u UFO už asi nevypadá. Covery nepočítám, tak tato rozlučka je vskutku povedená, souhlasím.