Když 4. října 1970 bylo nalezeno mrtvé tělo největší zpěvačky květinové éry, byl to šok. Vždyť před dvěma týdny zemřel kytarista Jimi Hendrix a nyní odešla za lepším v oněch magických sedmadvaceti letech i Janis Joplin. Hudební svět přišel takřka v jednom okamžiku o své dvě nejzářivější hvězdy a pro mnohé to byl důkaz, že šedesátá léta skutečně a neodvratně skončila. Naštěstí jak po Hendrixovi, tak i po Janis zůstala studiová alba a živé nahrávky, které dokazují v plné šíři míru jejích talentu.
Zpěvačka těsně před smrtí pracovala na svém čtvrtém studiovém albu. To vyšlo v lednu 1971 a bylo nazváno velice jednoduše, ale výstižně – Pearl. Janis sama cítila, že nový materiál bude výjimečný a k nahrávání přistupovala jako k nové vzrušující etapě ve svém hudebním vývoji. Obklopila se novými hudebníky tvořícími skupinu Full Tilt Boogie a společně nahráli písně, z nichž mnohé patří k těm nejsilnějším z celé její tvorby. Zatímco z předchozích desek může mít posluchač mnohdy vtíravý pocit, že zpěvačka je tlačena do poloh, které jí vždy nemusí být úplně vlastní, na posmrtném albu vše plyne naprosto přirozeně, hlas se stává součástí skupiny a jednotlivé hudební nástroje se jej nesnaží přesvědčovat o své nadřazenosti. Dravé momenty se elegantně střídají s něžnými, tklivě procítěnými tóny, při nichž nelze jinak, než si tichounce opakovat, jaká je to krása. Tady se blues střetává s dalším ryze americkým žánrem, s country, aby splynuly v naprosto nový a unikátní styl, který bohužel nebylo dopřáno zpěvačce již dále rozvinout.
Nejslyšitelnějším představitelem výše řečeného je píseň Me & Bobby McGee, skladba, jejíž countryový základ je posunut až někam k rockové ostrosti a břitkosti. A pokud chcete píseň, v níž se zpěvačka citově obnaží na úplnou dřeň, poslechněte si nádhernou baladu Cry Baby. Někdy mám dojem, že Janis sedí přímo vedle mě a snaží se vyzpívat ze všech strastí a bolestí, které se v jejím krátkém a intenzivním životě nastřádaly.
Ale takových písní vycházejících z bluesového základu je na albu víc, například My Baby nebo Get It While You Can. Největší parádou je však a cappella zpívaná drobnůstka Mercedes Benz, při níž se zpěvačka jednoduše doprovází plácáním dlaní o stůl. Důkaz absolutního hlasového mistrovství, z něhož mi chvílemi běhá mráz po zádech.
Je škoda, že různé jiné závislosti u Janis Joplin zvítězily nad závislostí na hudbě. Určitě by bylo zajímavé sledovat, jakým směrem se bude její hudební kariéra ubírat dále, zda bude opět zářit, nebo zapadne, jako mnozí vzešlí z hudebního podhoubí šedesátých let. A možná je dobře, že to nevíme, protože takhle Janis zůstává v srdcích fanoušků jediná a věčná.
Skladby:
- Move Over 3:40
- Cry Baby 3:56
- A Woman Left Lonely 3:28
- Half Moon 3:52
- Buried Alive In The Blues 2:25
- My Baby 3:45
- Me And Bobby McGee 4:30
- Mercedes benz 1:46
- Trust Me 3:15
- Get It While You Can 3:23
Bonus
- Tell Mama (live) 6:32
- Little Girl Blues (live) 3:55
- Try (Just A Little Bit Harder) (live) 6:52
- Cry Baby (live) 6.30
Sestava:
Janis Joplin: Vocals, Acustic Guitar (7)
Brad Campbell: Bass
Clark Pierson: Drums
Ken Pearson: Organ
John Till: Guitar
Richard Bell: Piano
Sandra Crouch: Tambourine
Bobbie Hall: Conga, Bongas
Bobby Womack: Acustic Guitar (9)

Blues rock
Columbia
1971
LP
10+4
CD Sony Music

Dnes 19. ledna uplynulo 80 let od narození famózní zpěvačky Janis Joplin.
Mno jo, Joplinka byla na tomto albu famózním ztělesněním atavistického bluesrocku. Nikdo takhle nedokázal předložit posluchačům divotvornou rockovou muziku. Zlikvidovala se rychle, ale to, co po ní zůstalo, je poklad.
Antony, jsem rád, že ses ozval. Děkuji ti za tvůj postřeh.
To najlepšie nakoniec?
Move Over, Cry Baby, Me And Bobby McGee sú ozajstné perly.
Martin, vďaka za peknú recenziu!
Piťo, dík. Jsem rád, že se ti recenze líbí.
Pánové, děkuji vám za Vaše komentáře a postřehy.
Zdeny, tu verzi s hudebním doprovodem jsem si poslechl, ale abych se přiznal, nějak to není ono. Každopádně dík za odkaz.
Ahoj Martine, souhlas, mně to přijde jako by to někdo udělal dodatečně, na způsob melodramatu.
Přesně, taky mám ten dojem. Ale třeba se to někomu takto líbí. Já zůstanu u verze a cappela.
S poznáváním Janis Joplin jsem začal od konce, tedy tímto albem díky indické verzi DUM-DUM, až poté následovalo Cozmic Blues a Cheap Thrills. Pearl je vyjímečná deska.
Pekný text o ďalšom (i keď poslednom) krásnom albume Janis Joplin. Nevydala toho veľa, ale umelecky nám dala ďaleko viac, než zástupy mnohoalbumových interpretov. Som rád, že si Pearl pripomenul, vďaka.
Ahoj Martine, pěkná recenze, tehdy kamarád z hlavního města přijel na prázdniny za strýcem a nadšeně hovořil o posmrtné desce Janis Joplin a hlavně Mercedes Benz, že to je bomba. Tu desku jsem si později nahrál a píseň Mercedes Benz jsem si pouštěl pořád dokola, táta nevěřil tomu co poslouchám “co to je taje ožralá”, asi byla, ale mně to bylo jedno. Janis je úžasná. Když Supraphon vydal její desku Greatest Hits, ve sleevenote byla slova šéfredaktora hudebního časopisu jak reagoval na to když mu přinesli album asi Cheap Thrills, tak reagoval na foto “ten Janis vypadá hodně undergroundově”. Před pár lety jsem objevil verzi Mercedes Benz s hudebním doprovodem.
Janis Joplin: Mercedes Benz
https://www.youtube.com/watch?v=OvcJhw3x32w