I | IRISH COFFEE | Irish Coffee | RECENZIE

Irish Coffee – pořádně silný kafe z Belgie

komentárov 8

Taky máte někdy ten pocit, když posloucháte neznámé CD, jak se vám v případě dokonalé nahrávky rozlévá příjemné teplo okolo srdíčka? Ne, není to rozlitou kávou, kterou si při občasném třesu rukou vybryndám na hrudník. Nyní je to zapříčiněno muzikou belgické kapely Irish Coffee, která v sedmdesátých letech vydala jen jedno album a několik singlů.

Bez uzardění říkám, že je to opravdu jedna z nejlepších nahrávek dřevního hard rocku šmrncnutého blues z té doby. Ani jedna z osmi písní není do počtu. Zpěvák a rytmický kytarista  William Souffreau nemá sice rozsah Iana Gillana, či nezaměnitelnou barvu Roberta Planta, ale když je potřeba, dokáže zazpívat píseň čistě, nebo naopak řádně napnout hlasivky a pokud to atmosféra nahrávky vyžaduje, s ničím se nepáře a okouzlí všechny kolem svým chraplákem. Písněmi se proplétají důmyslná sóla a riffy sólového kytaristy Jean Van Der Schuerena, v pozadí krásně dobarvují zvuk nápadité hammondky Paula Lamberta.

Album nekompromisně startuje hard rockovou smrští Can’t Take It, ve které kapela kombinuje dravost s melodií. Nádherně vystavěná a majestátní rocková balada The Beginning Or The End s krásnou mezihrou hammondek v úvodu vždy spolehlivě rozjitří mé emoce. V pomalé a jakoby zamlžené When Winter Comes zpěvák jen tak svým hlasem civilně krášlí skladbu, kytarista je nekonečně ponořen do svého sólíčka. Zajímavě jsou pojaty dvě následující The Show 1 a 2, které ukončují první a naopak otevírají druhou stranu alba a nenápadně na sebe odkazují, ač jsou stylové odlišné.

V Hear Me mě vždy dostane do kolen rtuťovitá a neposedná kytara, která se jakoby nemůže dočkat, až zpěvák odlepí své rty od mikrofonu. To je nářez! V některých pasážích mi navazující skladba A Day Like Today dost silně připomíná hit od Vítkova kvarteta – Pražskej démon 🙂 Schválně posuďte sami. Závěrečná I’m Lost zklidní mysl a v pozvolném tempu ukončí tuto kolekci.

Deska byla nahrána do 8 stop a v pohodě to stačí. Zvuk je ale výborný, plně dynamický, basa krásně tvrdí spodek. V období 1971- 74 vystupovali jako předkapela Colosseum, Uriah Heep či Focus. Potom se bohužel rozpadli. Mezi tím toto album vyšlo v mnoha reedicích obskurních firem s bonusy i bez nich, či s jinak řazenými skladbami. Návrat na scénu se povedl Irish Coffee až po neskutečných 33 letech. O tom však až někdy příště.

Závěrem: kolekce raně hardrockových pecek belgické kapely. Kdyby soubor pocházel z Anglie, byla by tato deska citována ve věhlasných rockových encyklopediích. Takto její odkaz koluje mezi fanoušky, kteří si k ní musí cestičku poctivě prošlapat. Já tímto děkuji Hejkalovi, který mi před několika lety ukázal směr.

SKLADBY:
1. Can’t Take It
2. The Beginning Or The End
3. When Winter Comes
4. The Show (Part 1)
5. The Show (Part 2)
6. Hear Me
7. A Day Like Today
8. I’m Lost

SESTAVA:
William Souffreau: vocals, guitar
Jean van der Bald: lead guitar
Willy de Bisschop: bass
Paul Lambert: hammond organ
Hugo Verhoye: drums

Irish Coffee Book Cover Irish Coffee
Irish Coffee
hard rock
Triangle
1971
LP
8

8 názorov na “Irish Coffee – pořádně silný kafe z Belgie”

  1. Musel jsem pod dojmem z recenze vytáhnout tento archeologický kousek. Mám dvě CD vydání a jeden vinyl rip. Vzhledem k tomu, že původní studiový záznam je ztracený, i ta CD jsou provedena z vinylu, což je trochu znát. Každá edice má jiný zvuk, ale dají se poslouchat všechny. První CD od Voodoo Records z roku 1992 má odlehčený vzdušný zvuk, poslední od Thors Hammer z roku 2007 je o dost hutnější. Jaký byl originální zvuk se dá lehko zjistit, dívám se, že první LP vydání v Mint stavu je nyní k mání za 8000€, tak honem…
    Muzika je skvělá, vždycky mě tato kapela brala. Purplovská dřevní hrubost dokáže přikovat k reprákům. Bonusy jsou ze singlů a představují plnohodnotné skladby nahrané v letech 1971, 72 a 74. Některá vydání zařazovala bonusovou skladbu Masterpiece z prvního singlu na začátek celého CD, tak to může trochu zmást.
    Nesmírně zábavné album, které zestárlo do krásy.

  3. Tak toto ma potešilo. Je tomu pár dní dozadu, čo som si doma urobil belgický deň, pričom mi hrali kapely Jenghiz Khan, Laurelie, Burning Plague a, samozrejme, Irish Coffee. S radosťou som si recenzované dielo pustil opäť.
    Áno, súhlasím a som presvedčený o tom, že ak by tieto skupiny pochádzali z Británie, vie sa o nich oveľa viac. Pri Irish Coffee mi automaticky naskočí skladba The Beginning Or The End. Zbožňujem ju a pri prehrávaní albumu automaticky dostáva ešte jednu šancu. Som si istý, že takto by ju nedokázali zaspievať ani Plant s Gillanom dokopy.
    A pridávam sa ku kolegovi Snake_ovi; vlastním pirátske vydanie, ktoré sa tvári ako limitovaná edícia – je tu 7 bonusov a ich kvalita sa jednoznačne vyrovná skladbám z albumu.
    Jirka, ďakujem za peknú recenziu, album Irish Coffee si to zaslúži!

    1. Ba, belgická rocková scéna měla hodně co nabídnout. Poslední dobou jsem propadnul i kapele Pazop, což jsou borci z Wallace Collection a Waterloo, bez kytary, ale s flétnou a polským houslistou. V první půlce sedmdesátek natočili dvě desky, ale nevyšla jim ani jedna… až po dvaceti letech většinu materiálu vydala Musea, dneska už je k mání i na vinylech.
      Paradox největší, že jedinou nahrávku Pazop, která vyšla bez odkladu, představoval smluvně utajený projekt The Modern Classic Quintet (1973) s předělávkama klasiky, kde se název formace mohl objevit jen u “arranged by”…

  4. O Irish Cofee už jsme se spolu kdysi bavili, ale úplně se mi vykouřili z hlavy a tak jsem si je teď s chutí oživil. Stylově, u kávy s rumem…
    Hard rock s hammondkami já rád a tohle je album přesně podle mého gusta. Byl jsem teď po ránu krapet schlíplej a Irish Cofee mi nalili krve do žil. Navíc jsem poslouchal verzi se sedmi bonusy navíc, které nejsou o nic horší. Zkrátka a dobře, bezva mazec, kterej jsem si užil. Jiří, dík za recku.

Pridaj komentár