Osobně poslouchám Deep Purple snad sto let (no dobře, tolik to nebude), od desky In Rock po tu vždy poslední. Kompletně celou studiovou tvorbu, kterou vnímám v 90% za pět hvězd. Hold velmi oblíbená kapela bez slabé desky – soudím já. Nikdy mě ale nenapadlo, zkoumat TO, co bylo před Gillanem. Už kdysi dávno jsem si první trojici testnul (Concerto snad vůbec) abych se ujistil, že tudy naše společná cesta nepovede.
Jenže. Jak se člověk čím dál víc šťourá v hudebním pravěku, chtě nechtě musí na dvojici Evans/Simper narazit. Ať už na Evansovi výborné Captain Beyond, nebo ještě lepší Simperovi Warhorse. Pak si automaticky kladete otázku, proč vlastně stále ty první Deep Purple přehlížíte. Jasně, jste zvyklí na nějaký standard a kvalitu hudební produkce, kterou do uší pouštíte. Zvuk, ani hudba na Shades Of Deep Purple a The Book Of Taliesyn není úplně nejsofistikovanější a světoborná, ale dá se o tom polemizovat a řada lidí může mít názor opačný. Ale pak je tady ještě deska stejnojmenná z roku 1969, kterou jsem po krátkém testu nedávno a bez otálení pořídil. A to je masox značky DP toho nejhrubšího zrna.
V mnoha ohledech mi připomíná právě In Rock. Svou neučesanou syrovostí, energií, strhujícím feelingem, do hry častěji vstupujícím Blackmorem (i když Lord si stále krade hlavní slovo) – jehož kytara pomalu doznává vůdčí role.
Na solidní nástup Paicových zvonivých bicí v Chasing Shadows, navazuje bezesporu vrcholná skladba desky nazvaná Blind. Znepokojivá temná aura tu působí strašidelně a zároveň velmi přitažlivě. V písni je cítit zvláštní napětí a slyšet výborné harmonické výměny. Evans zpívá jako král. Zkrátka klenot. Pokračuje se pomaloučkým cover-klenotem Lalena, kterému velí Lordovi hammondy. Po souhře zvuků ve Fault Line dostáváme pořádnou jízdu made in párpl s názvem The Painter. Tady se v plné polní blýskne Ritchie a pěkně šlapající rytmika. Pohodičku Why Didn’t Rosemary?, na poměry Deep Purple zajímavý pokus, střídá energická pecka Bird Has Flown – další vysoce originální píseň. Konec zařídí dlouhatánská symfo věc April.
Už je to ten čistokrevný hard rock s jasnou vizí. Žádné bezduché šmrdlání a okleštěná belhající se stařenka nápaditost. Jestli je In Rock (a další desky) párplovským Everestem, stojí tahle třetí studiovka těsně pod zasněženou střechou světa.
Těžko spekulovat, jak by zněl In Rock v této sestavě, možná jinak, možná hodně podobně a možná by taky vůbec nevznikl. Na tom nesejde.
Á propos ten Boschův výjev na obalu stejně nemá chybu.
SKLADBY:
1. Chasing Shadows (Lord/Paice) 5:34
2. Blind (Lord) 5:26
3. Lalena (Leitch) 5:05
4. Fault Line (Blackmore/Simper/Lord/Paice) 1:46
5. The Painter (Blackmore/Evans/Lord/Paice) 3:51
6. Why Didn’t Rosemary? (Lord/Evans/Simper/Blackmore) 5:04
7. Bird Has Flown (Lord/Evans/Blackmore) 5:36
8. April (Blackmore/Lord) 12:10
SESTAVA:
Rod Evans – lead vocals
Ritchie Blackmore – guitar
Nick Simper – bass, backing vocals
Jon Lord – organ, string/woodwind, arrangement
Ian Paice – drums, percussions
Deep Purple
Psychedelic Rock, Hard Rock, Prog Rock
Harvest
1969
LP
8
Odkedy som sa začal intenzívnejšie zaoberať rockovou hudbou a čo-to pochytil aj z histórie jednotlivých kapiel, tak pri zmienke alebo akejkoľvek spojitosti s menami Rod Evans a Nick Simper – či už pri počúvaní prvých 3 albumov Deep Purple, skupín Warhorse i Captain Beyond – je mi smutno. Z toho, ako sa k nim zachovali spoluhráči, manažment, ich „slávni“ nástupcovia…
Mám rád túto podobu Deep Purple, vďaka za recenziu!
Od první sestavy mám asi nejraději debut, ale ono se to těžko porovnává a někdy záleží na momentální náladě a rozpoložení. Tuhle fošnu jsem shodou okolností poslouchal zhruba den předtím, než tady na ni naskočila recenze a říkal jsem si – dobré. Před lety jsem ji ohodnotil čtyřkou, dnes bych v kontextu s tím, co mám doma a poslouchám, tu jednu hvězduli ubral. Zase taková palba to není a z deskou In Rock bych ji nesrovnával. Ale ono je to vlastně jedno…
Dík za recku.
Zdravím Horyno. Vždycky jsem měl tohle album od Párplů nejradši. Jedna pecka střídá druhou a jedna je lepší než druhá. A ještě jsou skvěle seřazený. Jinak je zajímavý si představovat, jak by Párplové zněli dál – kdyby zůstali v této sestavě… Víc art a méně hard? Těžko říct 🙂 .
Ahoj, ahoj. Já byl překvapen, jak je ta deska dobrá, vlastně mě chytla okamžitě. A jak by zněli D. P. takto? Já fakt netuším, ale tipnul bych si opak, větší část syrovosti vykoupena… 🙂