CD Akarma – AK 1034  /2003/

Beatová skupina I Santoni byla založena v druhé polovině šedesátých let ve Florencii a kromě singlů po sobě zanechala jediné album. Vyšlo v roce 1972 a stejně jako podobné nahrávky té doby (I Boom, Laser, Raminghi, nebo Il Mucchio) je i ono hodně ovlivněné zvukem šedesátých let. Obsahuje devět vesměs melodických písniček šmrnclých psychedelií a prošpikovaných sóly na Hammond organ, ságo, nebo v té době takřka nezbytnou flétnu. Hudba to není nijak zvlášť tvrdá, ani “progresivní”, ale poslouchá se sama a dokáže navodit příjemnou atmosféru.

První skladba – Quelli come noi – se zbytku alba poněkud vymyká. Hodně připomíná “Jesahel”, velkej hit krajanů a souputníků Delirium. Ovšem již od druhé Ma ci sarà se začínají dít věci. Preludující varhany z levého kanálu, flétna z pravého, rytmus zdůrazňující saxofony a jednoduchý, chytlavý refrén ukončený parádním sólem na Hammond organ dělají z téhle skladby rázem jeden z vrcholů alba. Pianem podbarvená Force un sogno je takovou milou “sixtýs” baladou, ale nechybí ani pěkné vsuvky na Hammond organ a flétnu. Ani následující Continuare dimenticando nikam nechvátá, sólový duet střihnou si ságo s flétnou a zrychlení se tak dostavuje až s pátou La terra del sole, okořeněnou divokou exhibicí na saxofon.

Za druhý vrchol alba bych označil veselou, chytlavou a kurevsky šlapavou Che farei. Dechová sekce hraje prim, varhany podmaz a sólo si dá – pro změnu – piano. V trochu vážněji se tvářící  L’uomo Sbagliato dojde k malému vokálnímu extempore, ale nejsem schopen určit, který ze tří zpěváků má tuto “vokálnu štúdiu” na svědomí. Nejdelší skladba na albu (5:33), psychedelicky laděná Verità nabídne kromě monotóního rytmu a zhulené atmosféry i pěkná flétnová sóla a konečně závěrečná Ancora niente chytlavý refrén a saxofonovou smršť. Fine.

Původní placka vyšla na značce Car Juke Box a dnes je – jako valná většina produkce tohoto malého labelu – velmi vzácná a takřka nedostupná. Reedic na CD moc není a já jsem si koupil bazarovou a tak trochu “omšelou” mini vinyl repliku od Akarmy. Sice bez bookletu, ale se sestavou a tracklistem vytištěnými přímo na obalu. A hraje fajn.

Milník žánru, ani zásadní album to rozhodně není a nebude. Ostatně ani kapela samotná s ním žádnou díru do světa neudělala a v roce 1974 se v tichosti rozpadla. To ovšem neznamená, že by bylo špatné a radost by mohlo udělat především milovníkům melodického, naivního a tak trochu archaického rocku ze začátku sedmdesátých let. Toho italského především. Raritka pro fanoušky a sběratele, tedy za tři.

SKLADBY:
1.  Quelli come noi (3:15)
2.  Ma ci sarà (4:47)
3.  Forse un sogno (3:50)
4.  Continuare dimenticando (3:04)
5.  La terra del sole (3:16)
6.  Che farei (4:11)
7.  L’uomo Sbagliato (4:32)
8.  Verità (5:33)
9.  Ancora niente (4:04)

SESTAVA:
Bruno Mosti – voce, tastiere
Franco Bettazzi – sax, flauto
Giorgio Gorini – sax, flauto, voce
Giovanni Rondelli – basso, chitarra acustica
Fabrizio Prussi – batteria, voce

Album: Noi: I Santoni
Autor: I Santoni
Žáner: psychedelic rock, prog rock
Vydavateľstvo: Car Juke Box
Rok: 1972
Formát: LP
Počet skladieb: 9
Zdroj: CD - Akarma, 2003