The Moody Blues jsou má srdcovka, od které jsem postupně vyzobal vše mezi léty 1967-1972. Sedmero kvalitou velmi vyrovnaných nahrávek poslouchám z gusta rád a každičké přehrání si dokážu pořádně užít. Nákup dalších nahrávek po Seventh Sojourn jsem v plánu neměl, ale obal desky Long Distance Voyager mě při každém pohledu na něj dokonale fascinoval. VIAC Vizuální stránka jako nedílná součást nahrávky→
Long Distance Voyager
The Moody Blues
Art Rock, Pop Rock, Symphonic Rock
Threshold
1981
LP
10
Na skupině Gong, této kultovní kapele canterburské scény, mě dlouhodobě fascinuje několik věcí. Např. nenásilné vkládání jazzu do, dá se říct, rockové hudby. Hudební pestrost vzdálená za celá ta desetiletí tuctové komerci. Nebo svobodou vonící svěžest, kterou cítím z jejich nahrávek, jak už z alba Magic Brother z roku 1969, tak podobně i třeba až z alba Rejoice! I’m Dead z roku 2016. VIAC Mother Gong – Tree In Fish (1994)→
Tree In Fish
Mother Gong
Psychedelic Rock, Jazz Rock, Prog Rock
Tapestry
1994
CD
17
Patrick Moraz byl pro mě v sedmdesátých letech zajímavým zjevením mezi klávesovými multiinstrumentalisty. Zapamatovat si jeho jméno bylo usnadněno už tím, že pocházel ze Švýcarska. A protože tolik světově proslulých švýcarských rockerů zase nebylo, tak to bylo docela jednoduché. VIAC Mainhorse – Mainhorse (1971)→
Mainhorse
Mainhorse
Symphonic Rock, Prog Rock
Polydor
1971
LP
7
Jak to tak vypadá, Magnum už zůstanou mým největším objevem na A.O.R./art-rockovém/pompézním hudebním kolbišti. I když jejich nejnovější produkci neposlouchám pro pocit déja-vu a nudy, několik po-comebackových desek z období kolem přelomu letopočtu 2010 stále řadím mezi to nejlepší v jejich tvorbě. VIAC Pohádka začíná v království šílenosti→
Kingdom Of Madness
Magnum
AOR, Hard Rock, Prog Rock
Jet Records
1978
LP
9
Rick Miller je zvláštní umělec. Začal tvořit hudbu počátkem osmdesátých let, kdy se věnoval čistě elektronice a později se okrajově přes folk i country našel v progrocku, oblasti, která mu byla vždy blízká. Zatím jeho poslední tři studiové alba reprezentují podle mě to nejlepší, co v novodobém progrocku vzniklo. VIAC Rick Miller – Heart Of Darkness (2014)→
Heart Of Darkness
Rick Miller
Art Rock, Prog Rock, Psychedelic Rock, Symphonic Rock
MALS
2014
CD
4+1
Mám rád dnešní dobu, kdy na rozdíl od předešlých dekád lze natočit skvělou desku s dobrým zvukem i bez velké podpory vydávající firmy, která v konečném výsledku přímo či nepřímo ovlivňuje muzikanty. VIAC Temně rockový šanson z Francie – Mocking Dead Bird→
Mocking Dead Bird
Mocking Dead Bird
šanson, blues, jazz, alternative rock
No Label - Mocking Dead Bird
February 1, 2019
mp3
11
internet
V roku 1980 som si v miestnej pobočke supermarketu Woolworths prezeral hudobné nosiče a videl tam 2SP Magnum Live. Od kapely, o ktorej som nikdy nepočul, ale stálo to iba 50 pencí! Pri pohľade na zadný obal a fotografiu, kde muzikanti vyzerali ako rocková skupina, som si povedal, že to skúsim. VIAC Magnum – Live At The Symphony Hall (2019)→
Live At The Symphony Hall
Magnum
Hard Rock, AOR
Steamhammer / SPV
2019
CD
15
Podobně jako u Le Orme i u Ricka Millera trpí má zvědavost nemožností přečíst si o tomhle „králi melancholie“ něco v českém jazyce. A na tohle album není navíc ani recenze na progarchives.com… VIAC Rick Miller – Starsong (1983)→
Starsong
Rick Miller
Electronic, Ambient, New Age
Calaban Music
1983
MC, CD
5
Hudební tvorba klávesového kouzelníka Manfreda Manna okolo mne dlouho proplouvala bez většího zájmu. Ale jelikož na objevování hudebních pokladů z minulosti není nikdy pozdě, pomalu narůstající zvědavost se postupně rozvětvila do takových rozměrů, že jsem konečně povolil i v jeho případě a začal se muzikou, jež ve svém erbu nesla jméno svého tvůrce, postupně prokousávat. VIAC Zapomenutý klávesový vědátor Manfred Mann→
The Roaring Silence
Manfred Mann's Earth Band
Prog Rock, Art Rock
Bronze
1976
LP
7
Soubor Molly Hatchet z floridského Jacksonville jsem objevil teprve nedávno. Kapela stylově patřící do jižanského sektoru mne k sobě nikdy ničím nepřitahovala. Osobní averze vůči jejich, pro mne kýčovitým obalům, byla určující překážkou a důvodem, proč se naše cesty doteď nikdy nestřetli. VIAC I na Floridě se hraje southern rock→
Devil's Canyon
Molly Hatchet
Hard Rock, Southern Rock
SPV Recordings
1996
CD
11
Nástup punku koncem sedmé a disca začátkem osmé dekády minulého století znamenal další zásadní obrat v hudebních dějinách. Do té doby silnej art rock najednou vyklidil pozice a pro jeho fanoušky nastaly krušné časy. Také italská progressive rocková scéna tou dobou prakticky neexistovala a desky z oněch časů by se daly spočítat (s trochou nadsázky) na prstech jedné ruky. VIAC Tahle hudba není pro mladý→
Ecce Rock
Mediterranea
Prog Rock
Amiamoci
1981
LP
9
CD AMS – AMS 184 CD /2010/
Molly Hatchet patří do stáda významným jižanských kapel, které na americkém Jihu učinili výrazný otisk do jejich rockové hudební kultury. Nejsem si tak jistý, jestli u nás získali stejný věhlas jako třeba The Allman Brothers Band nebo Lynyrd Skynyrd, nicméně patří i bez nějaké mediální kampaně mezi jejich výstavní zboží. VIAC Molly Hatchet – Molly Hatchet, 1978→
Molly Hatchet
Molly Hatchet
Southern Rock
Epic
1978
LP
9
Druhé album římských Metamorfosi provázela (a pořád ještě provází) výborná pověst a tak jsem po něm hrábnul dřív, než jsem si z něho stačil poslechnout jedinou notu. A dobře jsem udělal, protože tohle je koktejl přesně podle mého gusta. Přiměřeně komplikovanej, patřičně pompézní, ale aj dostatečně tvrdej a napumpovanej energií. Symfonický rock, rozervaný Emersonem inšpirovanými laufy, kterému nasazuje korunu frontman Jimmy Spitaleri – jeho vzrušující tenor boří hradby Jericha a je jako pozoun posledního soudu… VIAC V Alighieriho pekle→
Inferno
Metamorfosi
Prog Rock
Vedette Records
1973
LP
16
SHM-CD Belle Antique – BELLE 091602 /2009/
Jak, nebo lépe řečeno proč jsem kdysi objevil tuto zvláštní francouzskou jednotku sedmdesátých let si už dnes nevzpomenu. Předpokládám, že to bylo na popud nějaké recenze, nebo dialogu připojeného ke kapelám z podobného regionu. Že se i v tak pro rockovou a prog hudbu netypické zemi jakou Francie bezesporu je, zrodilo několik pozoruhodných uskupení v silné desetiletce hudební obrody před padesáti lety, je celkem logické. Netuším, jestli byl právě soubor Mona Lisa jedním z vůdců tamnější scény, ale odkaz jaký nám svými nahrávkami zanechal, k podobné myšlence lehce svádí. VIAC Prog made in France→
Avant Qu'il Ne Soit Trop Tard
Mona Lisa
Prog Rock, Symphonic Rock
Crypto
1977
LP
6
Michael Schenker je pro mě jeden z nejlepších kytaristů epochy sedmdesátých let. Když hrál a skládal v UFO, děly se velké věci. Každá deska s ním u kormidla je mimořádná. Silná, melodická, nápaditá a malinko jiná. Podobné poučky však k jeho osobě v průběhu let dalších už připojit nedokážu. Epizodní účinkování se Scorpions mě nechává chladným, hudba, kterou robil v letech devadesátých vesměs taky, a dnešek, či v globálu nové tisíciletí s pár zajímavými zaškobrtnutími mě neoslovuje vůbec. VIAC Osmdesátkový hard rock v typickém heavy provedení→
Perfect Timing
McAuley Schenker Group
Hard Rock, Pomp Rock
Capitol / EMI
1987
LP, CD
10
Long Distance Voyager
