Archívy kategórie: HISTÓRIA ROCKU

04) Spletitý jazz rock

Jazz rock je posluchačským i „muzikologickým“ oříškem. Zatímco u art rocku, potažmo classical rocku byl vztah mezi rockem a tzv. vážnou hudbou poměrně přehledný: více rocku než klasiky = art rock, více klasiky než rocku = classical rock, vztah jazz vs rock je mnohem mezižánrově košatější, navíc s výraznými tuzemskými specifiky, souvisejícími částečně s politickou situací po srpnové okupaci, tzv. normalizací. VIAC 04) Spletitý jazz rock →

05) Krize? Jaká krize? Prog v roce 1975

Tak dvojznačně nazval Malcolm Dome svůj článek o zlomovém roku 1975. Rocková scéna se v polovině sedmdesátých let víc a víc podbízela mainstreamu. Ostří se obrušovala, tajemná zákoutí nasvěcovala, křivky napřimovaly, skladby zkracovaly.

Tlak vydavatelů na další a další alba začal zmáhat i ty nejpilnější. Vydávat co půlrok nové album, jak bylo v první polovině sedmdesátek dobrým zvykem, je z dnešního pohledu něco absolutně nepředstavitelného. O to víc, když si uvědomíme, že naprostá většina z nich je součástí zlatého rockového fondu!
Začalo se víc kalkulovat, z daňových důvodů spousta Britů nahrávala v cizině, cizí prostředí, přilípnutí vyžírkové, drogy, urvané řetězy – múzy to zkrátka neměly se svými políbenci v polovině seventies jednoduché… VIAC 05) Krize? Jaká krize? Prog v roce 1975 →

06) Americká krása

Koncem první poloviny sedmdesátých let došlo na poli progresivního rocku k zajímavému úkazu. Zatímco v Anglii a na starém kontinentu vlna artrockové progresivity a hardrockové údernosti odeznívala, za oceánem se k životu probouzeli rytíři urozeného rocku [© Jaromír Tůma].
Amerika nenabídla světu nové YES, GENESIS, PINK FLOYD, vnesla do světa rocku pro dospělé hlavně pompéznost a okázalost, což se někomu může zdát z pohledu progresivity málo, avšak od poloviny seventies kapely jako BOSTON, KANSAS, STYX, JOURNEY a další stanuly na rockerském výsluní i v našich končinách. Společným jmenovatelem byly VELKÉ melodie, hlasy i hradby kláves. VIAC 06) Americká krása →

07) Osmdesátkové neoprogové zapomněnky

Koncem sedmdesátých let se rockové kyvadlo, prudce vychýlené nástupem punku, zklidnilo, byť v novém azimutu. Tvrďáci se našli v kombinaci hardrockové tíhy a punkové zběsilosti = metalu, který se měl, a dodnes má, čile k světu, a postupně se rozvinul do nebývalé šíře subžánrů. O zbyvší artrockery ale jakoby nebyl mezi muzikanty zájem, nelze se jim ani moc divit; dřete, makáte, vymýšlíte a hrajete nemožné, a pak vás z piedestalu smetou tříakordoví nýmandi z garáže na periferii… VIAC 07) Osmdesátkové neoprogové zapomněnky →

08) Kralevicové a panoši britského neoprogu

„Tak co, je to jak GENESIS?“ ptám se lačně Oťase. „Lepší!“ lakonicky odvětí můj burzovní spolupachatel, co si čerstvý úlovek, LP Script For a Jester’s Tear od MARILLION, poslechl jako první z nás.
Nedivte se tomu patosu, psal se březen 1983, syntíkové nové vlny se valily ze všech stran, kdo z classic rockerů neutekl k metalu, anebo výlučné avantgardě, neměl pomalu co poslouchat. VIAC 08) Kralevicové a panoši britského neoprogu →

09) Britské království neoprogu deváté dekády

Devadesátá léta přinesla na poli rocku a metalu spoustu zásadních změn. Rock a metal vyklidili pozice v prodejních žebříčcích. Zatímco ještě v 80. létech byla mezi stovkou celosvětově nejprodávanějších alb bezmála polovina rockových/metalových (!), v devadesátých to bylo třikrát méně. VIAC 09) Britské království neoprogu deváté dekády →

10) Pokračující toulky neoprogem 90. let

V devadesátých letech nastoupil na scénu internet. Jak souvisí s progrockem, ptáte se. Celkem jednoduše, stal se katalyzátorem zájmu o zapomenuté interprety všech žánrů, díky němu se podařilo objasnit mnohé muzikantské osudy již v éře před dnešním všeobjímajícím streamingem. Aktivní neo-progové soubory pak získaly díky webu informační platformu nezávislou na komkoliv zvenčí. VIAC 10) Pokračující toulky neoprogem 90. let →

11) Outsideři nového tisíciletí

Přelom tisíciletí zastihnul neoprog v situaci, kdy na jedné straně zavedené kapely relativně úspěšně fungovaly a vydávaly další a další alba, avšak z nových jmen se do extraligy žádné – až na pár výjimek (BEARDFISH, THE MARS VOLTA, KARMAKANIC) – nedostalo. Hvězdné projekty typu TRANSATLANTIC, PLANET X, THE TANGENT, THE LENS, apod., za novice samozřejmě nemůžeme považovat. VIAC 11) Outsideři nového tisíciletí →

12) Quo vadis?

Poslední část dvanáctidílné série Příběhy progresivního rocku bude malým zamyšlením a reflexí.
Současná neoprogová scéna je rozkošatělá až k nepřehlednosti, nicméně stále dominantně vyrůstá z letitého artrockového kmene a kořenů druhé poloviny šedesátých let. Samozřejmě, že i dnes existuje řada hudebních novátorů, jenže jejich tvorba častokráte nemá téměř nic společného s klasickým rockem, tak jak jej vnímají posluchači napříč generacemi. VIAC 12) Quo vadis? →

1967: Třiapadesát let od zrodu dospělého rocku

Připadá to až neuvěřitelné, ale od památného přelomového roku rocku uplynulo už přes půl století. Většina autorit se shodne na konstatování, že v sedmašedesátém rock takříkajíc dospěl. Rokenrol, potažmo bigbít, během několika měsíců doslova explodoval gejzíry nápadů, VIAC 1967: Třiapadesát let od zrodu dospělého rocku →

1967/2: Předzvěsti léta lásky

Sedmašedesátý je dnes většinově vnímaný prizmatem květinového Léta lásky. Summer of Love bylo přitom původně jen označením pro sanfranciské mejdany v Golden Gate Parku. Dnes je z něj zbytnělý pojem, zastřešující celé tehdejší období. Kořeny přelomových událostí roku 1967 samozřejmě i v oné vývojově překotné době prorůstají do let minulých. VIAC 1967/2: Předzvěsti léta lásky →

1967/5: Symfonie hammondů a mellotronů

V roce 1967 byla pouhými dvěma skladbami definována podstata symfonického classical rocku, subžánru progresivního rocku, s nímž se v odvozené podobě setkáváme mimo jiné také u tzv. symphonic metalu. A Whiter Shade of Pale PROCOL HARUM a Nights In White Satin MOODY BLUES představují dva rozdílné přístupy k fúzi rocku a tzv. vážné hudby. VIAC 1967/5: Symfonie hammondů a mellotronů →