ZAMYŠLENÍ Z ROKU 2012 Byla to krásná i hrozná doba. S čerstvě uloveným LP pod paží si nakračovat ulicí a kochat se závistivými pohledy kamarádů i neznámých vrstevníků, současně ale pokradmu hlídat perimetr, zdali se někde neobjeví kšiltovka zvídavého Venouška s Bohouškem. VIAC Soumrak alb? Soumrak alb?
OSOBNÍ VYZNÁNÍ ŠÍLENÉHO ROCKERA „Z ticha a dálky se ozve velebný akord — snad Moogova syntezátoru — a jak se blíží, neměnný, jen sílící, jako by se před člověkem rozestupovala země. Dlouhé minuty jej slyšíte, jediný, ale vidíte barvy jak ze sna, co vás prostoupí celého. Mellotron se přidá trubkovým tónem s něžnými melodickými pozdravy — ta země klávesového elektrického akordu se rozevírá stále — a španělská kytara v pastýřském dvojzpěvu sama se sebou už chystá odvanutí horké vidiny a příchod lidského slova: ’Vzpomeň si, když jsi byl mladý, zářil jsi jako slunce. Zazáři, ty bláznivý démante. Teď máš v očích divný výraz, jako černé díry na obloze. Zazáři, ty bláznivý démante.’“Jiří Černý ’85’
Slova stejně krásná a podmanivá jako úvod Wish You Were Here… VIAC Jiří Černý ’85’
Dějinný rok 1968 poznamenal nejen v Československu osudy vícera doposud aktivních generací. Jeho dozvuky stále rezonují společností, témata, jež nastolil, jsou stále aktuální, jakkoliv je ledasco naopak. VIAC Horký i mrazivý osmašedesátý Horký i mrazivý osmašedesátý
Bude mi třináct, končím sedmou třídu třetí zlínské (oficiálně gottwaldovské) devítiletky a i svým pubertálním rozumem cítím, že něco visí ve vzduchu. VIAC 1968/1: Jarní sny a touhy… 1968/1: Jarní sny a touhy…
Doutnák dohořel a společnost v únoru před třiapadesáti lety explodovala nadšením nad pukajícími ledy i znovunabytou svobodou projevu. Téměř nic nebylo tabu, jakkoliv tisk zatím kolem nejžhavějších témat zatím našlapoval opatrně. Občané už nemuseli číst mezi řádky, vnímali a vítali změnu atmosféry, mediální pád „vedoucí úlohy strany“, faktické zrušení cenzury, kdy vše směřovalo k jejímu (červnovému) zrušení de iure. A lidi se na sebe usmívali již v ranních frontách u PNS… VIAC 1968/2: Liša, lišáci, slavíci, popíci a válečníci 1968/2: Liša, lišáci, slavíci, popíci a válečníci
Hudba a zvuk jsou si navzájem navěky souzeni. Hudba se bez zvuku neobejde vůbec, a pro zvuk je hudba nejkrásnějším lidstvem stvořeným obsahem. Hudba a zvuk (HaZ) byl také název měsíčníku pro rozhlas, hudbu a elektroniku, vycházejícího v letech 1967 až 1971. Ročník 1968 se stal cenným autentickým zdrojem o tehdejším tuzemském dění na poli audio techniky. VIAC 1968/3: Když HI-FI doputovalo do ČSSR 1968/3: Když HI-FI doputovalo do ČSSR
Bývaly časy, kdy se ve světě o muzice hodně psalo a četlo napříč všemi žánry. V dobách, kdy se dřevní rock’n’roll měnil na bigbít a posléze rock, bylo jen otázkou času, kdy se pro nové publikum bude hrát, zpívat – a také psát. VIAC 1968/4: Pop Music Expres – papírová bigbítová vlaštovka 1968/4: Pop Music Expres – papírová bigbítová vlaštovka
Šedesátý osmý lze bezesporu považovat za rok velkého vzepětí československého bigbeatu. Mladí víc a víc odmítali rudé linkování jejich životů i ve volném čase, jejich rodiče a prarodiče začali vzpomínat a mluvit nahlas, společnost se nadechla v naději i očekávání. Hrálo se a zpívalo všude, už ale ne častušky, ale pop music. Když zalistujeme dobovými časopisy, vykukují z každé druhé stránky zpěváci, zpěvačky, skupiny. Někdy je až úsměvné číst, co všechno na sebe tehdy bezelstně prozradili. Upíří bulvár naštěstí ještě neexistoval, a společenská poptávka po hnusu také ne.1968/5: Bigbeatové báje, stáje a pověsti
Připomeňme si dnes s velkou pomocí Pop Music Expresu dvě velká jména našeho ro©ku, nejenom 1968, i srážku s realitou. VIAC 1968/5: Bigbeatové báje, stáje a pověsti
Byl krásný slunný den a já spěchal krátce po poledni ze školy o něco rychleji než obvykle. Červen jako když vymaluje, dveře našeho baťovského půldomku otevřené dokořán, máma zády v kuchyni. „Něco nového?,“ ptám se namísto pozdravu. „Umřel,“ hlesla tiše, a svět potemněl. VIAC 1968/6: Různobarevné paprsky letního slunovratu 1968/6: Různobarevné paprsky letního slunovratu
Sedmého června 1968 vstoupila do kin Šíleně smutná princezna s Helenkou a Vaškem, aby na pár měsíců ovládla nejenom kina, ale i všechny dětské a mládežnické časopisy. Nedílnou součástí byla chytlavá hudba mladého Jana Hammera i exteriéry, za nimiž jsme se vypravili na školním výletě do Trenčína a okolí, a tedy i na Bojnický zámek. Na tehdy ještě nádherném koupališti Zelená žaba v Trenčianských Teplicích jsme si coby medici sedmého ročníku základky doplnili znalosti anatomických detailů našich spolužaček. A pak začaly prázdniny, dlouho vypadaly na jedny z nejkrásnějších… VIAC 1968/7: Prázdniny začínají … srandy i muziky kopec 1968/7: Prázdniny začínají … srandy i muziky kopec
STUDIOVÁ ALBA: Jednou to přijít muselo. Vlastně je s podivem, že se tak stalo až v roce 2020. Když nebudu počítat Plantovu vydařenou antologii Digging Deep: Subterranea, která sice není pouhým kompilátem známých skladeb, ale k regulérnímu albu má taky daleko, volil jsem v uplynulém roce jen ze třiadvaceti nových nahrávek. Oproti předchozím letům jsem tak jejich výběr zredukoval na Top tucet, ježto ne každá novinka měla parametry potřebné k zařazení do seznamu nejvydařenějších. VIAC Hudební události roku 2020 Hudební události roku 2020
„Je válka, je válka!“ křičel malý blonďáček, vrazivší onoho rána do mého pokoje. „Co to návštěvnické mrně plácá?“ pomyslel jsem si v polospánku, ale pak mě něco uvnitř bodlo… VIAC 1968/8: Srpnový mráz z Kremlu! 1968/8: Srpnový mráz z Kremlu!
Umlkly svobodné vysílače, bledly a mizely burcující nápisy, chodilo se dál do práce, začala škola. Zaskočená společnost fungovala v jakémsi šokovém setrvačném režimu, časopisy zatím vycházely v takřka nezměněné podobě, rozběhly se přípravy na druhý beatový festival, dál se vysílala rozhlasová Houpačka. Každé probuzení však začalo otázkou: nebyl to jen blbej sen?! Bohužel nebyl. A brzy bylo hůř… VIAC 1968/9: Zrazená a zaskočená země 1968/9: Zrazená a zaskočená země
Začaly se povinně registrovat časopisy, jinými slovy: byl učiněn první krok k cenzuře. V tomto případě ale naštěstí zapracovaly československé dlouhé lokty, a tak si mohl Kája Saudek ve svém komiksu o Pepíkovi Hipíkovi dál střílet z nevzdělanosti a pokřivenosti rudých hlídacích psů a Mladý svět zaříznout sovětskou Bílou knihu. Na titulce Melodie THE MARADORS, u rozhlasu nelhostejní zasadili deset stromů republiky, líp. Líp ale už nadlouho nebude, i když voskový Dubček mezitím doputoval do Londýna. VIAC 1968/10: Nenormálno nastupuje 1968/10: Nenormálno nastupuje
COLLOSSEUM CLUB ŤA POTREBUJE!
“Collosseum club, priestor kde underground žije, potrebuje tvoju pomoc! Už viac ako 15 rokov prináša na slovenskú scénu množstvo koncertov, hrali tu svetoznáme kapely, ale priestor tu dostalo aj mnoho lokálnych a začínajúcich muzikantov. Collosseum nikdy nečerpalo granty či dotácie, vždy stálo len a len na komunite, ktorá ho tvorí. VIAC COLLOSSEUM CLUB ŤA POTREBUJE!
