Záznam vystoupení v hannoverském Capitolu původně vydaný jen v počtu 300ks vyšel loni poprvé v reedici i na LP. “Historie krautrocku v přímém přenosu” mi zítra po ránu zazní poprvé z vinylu. Těším se jak malej.

Před pár dny vyšlo šesté studiové album italských Nuova Era a po několika nástřelech ze Spotify bylo rozhodnuto. Album jsem si objednal a už teď se na něj těším. Je to výtečnej, klávesově orientovanej prog rock v duchu těch nejlepších italských tradic…

Kapela tady straší už někdy od roku 1985 a debutovala o tři roky později plackou L’ultimo viaggio, ovšem já si cením především následující Dopo l’infinito (1989). To je fantastické album, které řadím k tomu vůbec nejlepšímu z italského “neoprogresivního” rocku. Novinka nese název 20.000 Leghe Sotto i Mar a jak už název napovídá, je inspirovaná románem “Dvacet tisíc mil pod mořem” francouzského spisovatele Julese Verna. Obsahuje jednu, třicet sedm minut dlouhou suitu rozepsanou do osmi kapitol a bonusovou skladbu Nautilus, kterou napsal klávesista Walter Pini ve svých sedmnácti letech a teprve teď ji zaznamenal v profesionálním studiu.

Tracklist:
01. 20.000 Leghe Sotto i Mari (36:25)
a) La Partenza
b) La Caccia
c) Smarrimento
d) Capitan Nemo
e) Il Signore delle Acque
f) Mondi Misteriosi
g) Nel Profondo
h) Prigionieri dell’Abisso

02. Nautilus* (16:05)

*CD Bonus Track

Dneska oficiálně vychází nové album italských Banco del mutuo soccorso, s názvem “Storie invisibili“. Mělo by navazovat na desky Transiberiana (život) a Orlando: le forme dell’amore (láska). Album Storie invisibili celou trilogii uzavírá a promo materiály k ní uvádějí zhruba tohle: “Neviditelné příběhy” vyprávějí dvanáct příběhů “normálních” lidí, dvanáct příběhů mužů a žen, jejichž jména a příjmení se nikdy neobjeví v učebnicích dějepisu a kterým nikdy nebudou postaveny veřejné pomníky, ale kteří místo toho úzce reprezentují, více než cokoli jiného, skutečnou historii lidské existence.

Po prvním nástřelu mám dojem, že se skupina tentokrát zaměřila víc, než na cokoli jiného, na samotné písničky. Takové ty komplikované rytmy a laufy téměř úplně vypustila a tak se to poslouchá vlastně samo, ale že bych byl z alba nějak odvázanej, to ne. S případným nákupem originálního CD zatím vyčkám.

Tracklist:

1. Studenti
2. Il mietitore
3. Il pittore
4. Non sono pazzo
5. L’ultimo moro dell’Alhambra
6. Senza nuvole
7. La casa blu
8. Sarà ottobre
9. Cena di Natale
10. Spiegami il cielo
11. Solo meraviglia
12. Capo Horn

Jedna z posledných a podla mňa najlepších platní božskej Mariánky. Úžasný hlas, úžasná speváčka, výborná hudba. RIP (30.1.2025)

Lynyrd Skynyrd přijedou v létě do Prahy. Jejich plzeňský koncert před 10 lety řadím mezi ty nejlepší, co jsem zažil. Těším se moc.

VIAC Black Sabbath – Sabbath Bloody Sabbath, 1973 →

Včerajší koncert v Múzeu obchodu v Bratislave bol výborný.  Zaujímavá hudba, mix folku, progu, hardrocku. Rosalie hrala predtým s kapelou Purson, tiež dobrá muzička.

Po prečítaní obsiahleho rozhovoru s Chrisom Gossom v minulom čísle Rock Candy magazínu, ktorý je srdcom aj dušou formácie s menom Masters of Reality, som dal tomu šancu a pustil som si ich druhú štúdiovku Sunrise on the Sufferbus (1992) s Gingerom Bakerom za bicími. A neľutujem.

Minulou sobotu (07.12.) jsem v Markneukirchenu navštívil takovou menší thrash metalovou akcičku, na které se představili legendární Tankard a Sodom. Na čepu byl Sternquell a kdo zná, tak ví, jaká je to chčurda. Zálohovanej kelímek 0,4l byl za čtyři E, což šlo a pít se to koneckonců dalo. Furt lepší, než tam stát s rukama v kapsách a dobrý bylo i to, že na něj člověk nemusel čekat. Jeden velkej bar byl ve foyer a další dva po stranách koncertního sálu. VIAC Sodom – Agent Orange (1989) →