To byl rok, kdy jsem už druhým rokem statečně bránil s ČSLA naší zem proti zlým imperialistům a oni kluci z Iron Maiden udělali další skvělou věc. Když to vemu tak nějak jejich léty plodného hudebního života, oni vlastně od první desky dávali na světlo světa až po tuto desku samé skvělé alba! Sedmého syna jsem si vybral, protože tato deska mi připadá jako nejvíce propracovaná. Co se týče hudby je vidět, že si kluci s tím pohráli.
Nevím či to byl experiment, ale tato deska mě moc nepotěšila i když u mikrofonu byl sám velký Gillan. Je to takové odlišné od toho sabatovského stylu, mi to pořád spíše připomíná Deep Purple, asi to bude tím Gillanem.
Tak toto se opravdu povedlo, klobouk dolů, Tobiasi! Jedna z mála věci, která mě velice zaujala i když si myslím, že dvojka je ještě o něco lepší, ale to už zaléží na gustu!! Nepamatuji si, že by do té doby někdo vydal něco v tomto stylu, tedy jako takový muzikál, tak lidi usednem do pomyslných křesel a zavřete oči a nechme se unášet světem opery!! PS.: Kdyby byly v divadlech takové opery, tak mi nestačí prachy.
Nedilnou součátí metalu je tzv. power metal a tu máme něco z něho. Sice jsem od nich slyšel asi 5 desek, ale toto je dle mojeho názoru nejpovedenější kousek, ale mohu se mýlit. Už první song Hunting High And Low má melodický šmrnc a tak to pokračuje dál a dál.
Když jsem byl na vojně, tak jsme na rotě měli dvě desky. Jedna byla Lenka Filipová – Za všechno může čas a ta druhá Black Sabbath – Heaven And Hell (1980), takže tuto desku mám naposlouchanou od a do zet. Tím nechci ale zatracovat Filipovou, ale ta už patří do jiné branže. Co k tomu říci – pořád paráda jen s jiným zpěvákem, kterého je zbytečné představovat.
Kdo by neznal happy happy Helloween, že! Vidím to jako dnes, dovezené z burzy, hozené na gramec a už jen slyším “ztluuumm tooo!” To byl povel moji maminky, ona měla strach, abych neohluchl, protože toto se musí poslouchat nahlas, jinak to nemůže tak dobře vyznít, už v první skladbě nás vynese božský Kai (neplést si s božským Kájou) na cestu do nebe a pak už jen plujete po dalších skladbách a houpete se jako v loďce. Tak rychle, ať nedopadnem jako Titanic.
V roce 1984 jsem viděl trika s metalovýma kapelama jen v klipech Kerrangu, ale měl jsem kamaráda na učňáku a ten krásně maloval a tak jsem koupil triko a on mi namaloval na něho obal této desky. Co se týče této kapely, tak je škoda, že nejede svou cestou 80 let. Měla by určitě větší fanouškovské zázemí, ale co dodat k desce – výborný kousek soupeřící o mou přízeň s nezapomenutelným Kings of metal.
Remaster CD obsahuje skladby navyše, jednou z nich je koncertná verzia najväčšieho hitu Hawkwind – Silver Machine, ktorá bola zaznamenaná 13. februára 1972 v londýnskom The Roundhouse. Sólový spev patrí Lemmymu: “…Na nahrávke sa nakoniec objavil môj hlas, aj keď ako frontman spieval Robert Calvert. Ten však bol ten večer pod tónom a znel tak strašne, že sa to všetci snažili premixovať a ja som bol jediný, kto tam nespieval falošne…”
Asi se nenajde moc lidí, co si koupí cd a nemají to na čem přehrát, jako to bylo se mnou u této desky. Ale proč se o tom zmiňuji. Pamatuji si to jako dneska, kolega to koupil na burze za 450 kčs a půjčil to na nahrání a já to na svojem NZC 431 sjel snad 10x za sebou, protože mě to uchvátilo a považuji tuto desku jako top od Saxon i když mají i další dobré kousky.
Piata štúdiovka hardrockovej kapely, ktorú produkoval Phil Lynott: „Ten obal ma naozaj mrzí. Vyzeráme tam ako nejakí punkeri a primitívni bitkári, čo sme rozhodne nechceli. Ani sme nimi nikdy neboli!”
Bylo jedno odpoledne, kdy v polském rádiu dávali Kill ‘Em All (1983) a dva metaloví magoři, čumící si do oken naproti sobě v panelácích, s volume doprava byli hlavami o parapet jako na koncertě o podium. Ano, tak to bylo v hlubokém totáči a slyšet v rádiu! Co říci k této desce? Prvopočin jako z partesu! Ostré, syrové, rychlé – cirkula jak sfiňa. Tož, ńezbývá nic, jen se zaposlouchat a vzpomenout na tu dobu.
A je tu něco, co otřáslo metalovým světem. Když jsem poprvé slyšel Kinga, nevěřil jsem, že někdo tak vysoko umí zpívat, tedy krom bab. I hudba je odlišná. Na dobu kdy vyšlo, někdy až nesoulad mezi nástroji, ale vše jeden dokonalý koncept, pro mě prostě bomba. U mě určitě 10/10.
O tomto pánovi se napsalo více papíru než já odvezl do sběrny a tak pitvat se v tomto ohledu nebudu, jen na zahřáti na duši zde přihodím jednu desku z jeho hudebního života. A proč? Jednoduše – BO mi se líbí.
Pomôžem si tunajším profilom Spooky Tooth od Borka: “Duo Harrison, Kellie s navrátilcem Wrightem a dvojicí Joey Albrecht (kytara) a Michael Becker (baskytara) uspořádalo ve dnech 4. a 5. června 2004 dva reunionové koncerty Spooky Tooth v Německu (Worpswede a Hamburk), z nichž vzešlo album plus DVD Nomad Poets (2007) obsahující to nejlepší, co kapela během své existence vytvořila.”
Od Belgičanů těch kapel moc neznám, ale na tuto velice rád vzpomínám. Byl to metálek “párexelans”, tvrdý, rychlý, syrový, řekl bych po našemu, že se s tím jaksi nekakali. Od první skaldby to má spád a jede to až k poslední skladbě, kde se kluci uklidnili. Já si nemohu pomoci, ale někdy se mi zdá, že 80 léta to bylo nej období metalu!
