V roce 83 byla vyhlášena jako deska roku – 10 skladeb (44.57) vámi projede jako proud ze zásuvky už od první skladby. Sice se traduje, že prý Hysteria je jejich stěžejní album, ale to si nemyslím i když na druhou stranu, Hysteriu postihlo to, že museli přizpůsobit hudbu z důvodu úrazu bubeníka, ale co, jsem rád, že kluci hrají dál a dobře.
Máme tu malou thrashovou smršť a nebo kanonádu? To si musíte vybrat sami – 10 skladeb (55:19). Já tu kapelku znal, ale nijak jsem jim nevěnoval pozornost, ale je to škoda, protože toho klasického thrashu se už moc nedostává a tak díky za každou takovou desku.
10 skladeb (37:45), Don Dokken a jeho kumpáni vydali v roce 84 dle mě asi to nej, co kdy dali do placu. Sice vydali 12 desek, ale snad ještě jejich Back for the Attack z roku 87, aspoň pro mě, je na poslouchání, ale neříkám, že zbytek se nehodí, ale moje uši na to nejsou.
80 léta mi dala spoustu dobré hudby a tak zkusím představit tuto německou kapelu. Na desce najdem 8 skladeb (34:08), myslím si, na tu dobu výborného melodického metalu.
A ještě jenda maličkost – pod názvem Trancemission vydali dalši desky.
10 skladeb (41:35) a od začátku do konce si japončíci neberou, jak se říká, servitky a zasypou vás sprškou řezaných riffů jako z kulometu. Z Japonska už přišlo hodně dobrých věcí, ale co se týče metalu, je to top co nám vyprodukovali. Tedy u mě, za 8,5/10!
Tak se dostáváme k mé srdcové záležitosti a jejich prvotině — 10 skladeb (36:17) — tak co lidi, máte taky jak se říká své kapely? Myslím, že jo, já mám dokonce dvě z Dánska a jedna z nich je právě Pretty Maids. Už v roce 1984 me táto kapela se svou prvotinou přímo očarovala a nikdo mi nevyvrátí moje tvrzení, že co kluci vydali, to byla paráda! Takže u mě 9,5/10!
Tito vyznávači psychedelického rocku posléze progresivnímu rocku nahráli několik skalních alb, ale myslím, že toto a The Wall jsou asi jejich nej! Nemohu si pomoci, ale i po tolika letech se mi neohrálo. Já tomu albu přeji dalších 40 a více let, aby na něho lidi nezapoměli a dávám 8/10.
V letech 80tých se o nich říkalo, že hrají jako AC/DC. Znal jsem jejich předešlé desky, ale toto je jedna ze dvou, které překonaly bariery mého hudebního chápaní a nezaměnitelně se mi vryli do mého hudebního mozku. 9 skladeb (38:58) vámi projede jako nůž máslem. Už první skladba Midnite Maniac rozpustí i led v ledničce a při coveru od Sweet (Ballroom Blitz) už jen vytíráte u ledničky. Toto album má šmrnc od A do Z, já dávám 9/10.
O viking metalu se ještě ani nevědělo a takový malí průkopníci už byli v Německu – Faithful Breath. I když tito maníci mají první desku už v roce 1974, tak mi se do ruky dostali jen dvě, právě tato a následující Skol, ale obě se mi líbili, tak tu je něco na ochutnávku.
Už jsem je slyšel i v rádiu, ale tyto amíky asi málo kdo bude znát a tak zkuste se zaposlouchat. Na desce je 9 skladeb (37:00), je to melodický metalék 80 let! Jen pro doplnění; v době, kdy toto vycházelo, se o thrashu jen spekulovalo a death a black neměly ani plinky! Tak to zkuste rozkousat, vy, kteří si myslíte, že nad to není a zaposlouchejte se do toho. Já dávám 8/10 a mám to ještě doma na vinylu.
Při jednom surfu po netu jsem narazil na tuto kapelu a kdo by řekl, že to jsou Rusové? Já určitě né! Co k tomu říci – z mého hlediska je to výborný power metal, někdy až thrash a na desce o 10 skladbách (49:02) je co poslouchat, každá skladba je neskutečně našlapaná jak rychlosti, tak riffy, no nemohu si pomoci, ale já dávám 9/10. Opravdu povedené album. A na konec ještě malá poznámka: i když to je Rusko, tak to není Rusko!
Moji oblíbenci, na které se vypravím kdykoliv. Proč tuto desku? Protože je moje oblíbená. Už od první skladby to chlapi rozjedou na plný plyn, kde na desce s 10 songy (39:02) udělají vítr v reprácích, ale moje nejoblíbenější je Rock Hard Ride Free – prostě pro mě taková metalová hymna.
Motörhead – Počin těchto hudebních, bych řekl, dinosaurů. Představovat je je nošením dříví do lesa. A tak přistoupím k desce samotné. Na ní se nachází 14 songů (46:50), co k ní dodat – není to špatné, ale mi tam schází ta jejich pověstná dravost. Předešlé album se mi zdálo, jak se říká, více nadupané, mělo to ten jejich hedovský šmrnc, ale jsou to moje uši a tak nebudu nikomu nic vnucovat a pokud bych měl hodnotit, tak bych dal 6,5/10.
A teď všichni na pravobok a nebo levobok, bo plavou němečtí piráti Running Wild s posledním albem Rapid Foray. Naposlouchal jsem si to do uší a mají pravdu recenzenti, neboť tam najdete snad 6 prvních alb, tedy myslím stopy hudby a tak nemohu nic jiného než doporučit a já osobně tomu dávám 9 z 10ti.
Nevím jak kdo, ale toto znám už hezkou řádku let a hodně mě překvapilo, že ještě hrají a vydávají věci. Poslouchal jsem to, já bych to nazval melancholický metal. Toto spíše člověka uspí, ale neházejte flintu do žita. Nemyslím, že by to bylo až tak špatné, za pokus to stojí — zde ochutnávka.
