Progresívny rock – opäť niečo z mojej obľúbenej nemeckej archeológie – druhý album v poradí…

Vydařený živák sehrané kapely podivuhodného osudu, jejíž kořeny sahají do roku 1969, kdy začala pod názvem Information. Při třech stovkách koncertů za rok snad ani nepřekvapí, že její jediné album je live. Vyšlo v 1000 kusovém nákladu v luxusním provedení.

Hard rock, USA.
Na skupinu Aphrodite narazil v Denveri niekto z manažmentu ELP a všetko sa zmenilo – cesta do Británie, nový bubeník, zmena názvu a debutový album na značke Manticore.

Z košaté diskografie Barclay James Harvest jedno z mých nejoblíbenějších alb, z něhož vyčnívají jak úvodní antidrogový song Hymn (v jednasedmdesátém se nevešel na desku And Other Short Stories), tak reakce na nelichotivé srovnání s kapelou podobného ražení Poor Man’s Moody Blues od Johna Leese.

S minulým albem Escape From the Shadow Garden (2014) se Magnum dostali do britské Top 40 (v Německu #14), týden “stará” 19. studiovka si jistojistě nepovede hůř, bo spojení Magnum & Rodney Matthews funguje spolehlivě v každé době.
Jasný kandidát do osobní albové Top desítky letošního roku.

Progressive/hard rock, Nemecko.
Aj keď debut Together (1972) zostane u mňa najobľúbenejší, z tejto kapely mám radosť, a preto som nedávno pridal do zbierky aj tento kúsok – štvrtý album v poradí…

Zvláštní vlak do Pankowa

Mám s sebou v kufru něco k pití, taky Air-koňak
s Erichem Honekrú ho vysajem, tak bude to ňák
Řeknu mu: ‘Hony’ žádný strachy,
nechci velký prachy
za svý pokřiky v paláci republiky.
Všichni šašci z pop muziky směj’ tam kvákat,
na vějičku pitomosti publikum lákat,
jenom malej Udo,
ten tam nesmí a to není k pochopení… VIAC Udo Lindenberg – Sonderzug nach Pankow, 1983 →

Fantastický a nedocenený Rab Munro za mikrofónom.

Nemožno si dnes nepřipomenout výročí z nejsmutnějších – před dvaadvaceti lety zemřel na selhání srdce Karel Kryl. Ještě mu nebylo ani 50…

Tento mesiac by mala byť v predaji novinka Fire From The Soul, ja si púšťam staršiu záležitosť…

Čtvrté album druhého zpěváka Bad Company, které mám z jeho sólovek nejradši.

Garfield pro mě “už” bezmála dva roky není jen morousnej kocour, ale i objev předloňského léta. Prvotřídní debut kanadské formace kolem Garfielda Frenche vychutnávám z LP.

Progresívny rock, Nemecko – štvrtý štúdiový album skupiny z Hagenu – nádhera!

Album pro nevšední den, kolem kterého bylo vždycky dost nejasností. Zapomenout se nedá na dávnější debatu ohledně dobře utajovaného rozdělení pěveckých partů.
Aneb, když se řekne “B” (Hannibal), musí se doříct i “A” (Bakerloo). Snad zítra..

Čert vem nejeden samožerskej obal na Rogerových deskách, bo jinak nemají chybu.
Každopádně všechno nejlepší k dnešním narozeninám!