Albový debut kapely zpěváka Daniela Sarleta patří spolu s jejich druhou deskou Head In The Sand (1979) k tomu nejlepšímu, co historie belgického symfonického rocku může nabídnout. Že ještě ani jeden z titulů nevyšel na CD, mi rozum nebere.
Ke všemu těžko soudit, jak se to má se třetím albem Scots Wha Hae, které vyšlo pod značkou Nessie v roce 1982, ale z původní sestavy široko daleko ani noha. Informací pomálu, tahle kauza zůstává otevřená.
Archívy kategórie: PRÁVE POČÚVAM
Psychedelic rock z USA.The Troll – Animated Music, 1968
Spomienka na časy, keď sme s kámošmi objavovali jednu “novinku” za druhou.
Basista Andy Leigh na cestě od Spooky Tooth zpátky do Matthews Southern Comfort. Doprovázeli ho Mike Kellie, Bryn Hayward, Brian Godding, Gary Wright, ad.Andrew Leigh – Magician, 1970
Jeden ze zapomenutých zástupců dánské hardrockové scény 1. poloviny 70. let, který za připomenutí vděčí kodaňské archeologické firmě Orpheus Records.Elmira – Lady of the Mountain, 2000
Výborný hard rock z Británie. Tu som pochopil, že nie je bubnovanie ako bubnovanie, ale že je to skutočné umenie…Tempest – Tempest, 1973
John Keith (basa), Richard Barcellona (zpěv, kytara) a David Novogroski (bubny) už spolu hráli v The American Revolution (album 1968).Edge – Edge, 1970
Na jediné album Edge, které vydal nezávislý label Nose Records, po letech v bookletu CD beze stopy nostalgie zavzpomínal John Keith: “Bylo to strašný album. Moc různejch stylů, hroznej mix. Kapelu jsem nechal a radši se oženil.”
I tak ho mám rád.
Bluesrockové duo John Fiddler & Peter Hope Evans, po jehož boku se vystřídala hromada hostů (mj. Keith Relf, Tony Ashton, Roy Dyke, Brian Parish, Morgan Fisher). Jejich třetí album neslo nejslavnější název (aniž by o tom tehdy vědělo), čtvrté největší hit One & One Is One (#3 UK).Medicine Head – Dark Side of The Moon, 1972
Dříve nevydané nahrávky holandské psychedelické kapely začínající pod názvem Mother Love. Syrovému materiálu z období 1969-72 vévodí více než jedenáctiminutová óda na vlast The Netherlands a úvodní pubrockovice Rebellion.The Dream – Dream Archives, 1994
Bachova Toccata d moll (?) coby intro neodradí, další části rockového mixu s klasikou rozhodně stojí za slyš, vč. obou bonusů.Tyburn Tall – Tyburn Tall, 1972
Info praví, že z původně vydaných 200 kusů LP vydaných vlastním nákladem jich polovina shořela při požáru v music shopu ve Speyeru. Cena těch dochovaných se pohybuje velevysoko.
Bezproudové mánii jsem nikdy nepropadnul, něco si ale sem-tam dám. Vedle Magnum především Younga a taky Kiss.Magnum – Keeping The Nite Lite Burning, 1993
Hard/progressive rock, Nemecko. P. S.: Osobne som prekvapený, že z takmer totálne vypredanej ponuky CD od firmy Second Battle sa táto nahrávka na internete predáva skoro najlacnejšie.Haze – Hazecolor-Dia, 1971
Veľmi dobrý album, poriadne tvrdý a nechýba mu ani progresivita. Výborný spevák Christian Scherler.
Skotská bluesrocková kapela Margarety Bellové, poznamenaná nepříznivým osudem. K jejímu konci přispěla rozhodující měrou tragédie ve Swansea, kde 3. 5. 1972 kytarista Leslie Harvey (méně známý bratr Alexe H.) zemřel na pódiu po zásahu elektrickým proudem. Důvodem byl neuzemněný mikrofon. V Klubu 27 je výjimkou.Stone the Crows – Teenage Licks, 1971
motto: “Dělníci dnes dokončili demolici Rajského divadla v západní části města. Jedno z největších a nejkrásnějších divadel Chicaga bylo postaveno v roce 1928 v domnění, že bude navždy sloužit svému účelu. Proměna vnitřního města a popularita televize však přivedly divadlo do finanční tísně, která měla za následek jeho uzavření a nakonec i demolici.”Styx – Paradise Theatre, 1980
Chicago Star, 7. července 1958 VIAC Styx – Paradise Theatre, 1980
John Tennent a David Morrison s několika členy skotské bluesrockové kapely Stone the Crows nahráli kvalitní album, jež bylo odrazovým můstkem k projektu Joe Soap, potažmo ještě lepšímu dílu Keep It Clean (1973), které s nimi nahráli mj. Mike Kaminski (ELO) a Gerry Conway (v 80’s Jethro Tull).Tennent & Morrison – Tennent & Morrison, 1972
Progressive/hard rock, Nemecko – kapela, ktorú som si zamiloval na prvý posluch. Nedávno tu spomínaní JJ Kravetz, Inga Rumpf…Frumpy – 2, 1971
Dlho som zháňal jej tri štúdiovky zo 70. rokov, až sa nado mnou zmiloval Jožko Baumgartner z Osterhofenu, za čo som mu veľmi vďačný. Predsa len, v tom Nemecku sú iné možnosti.