Určitě není od věci připomenout i jedno albové výročí – dvojce Queenů je právě dnes dvaačtyřicet. Prvně jsem ji držel v ruce když byla pětiletá.
Z dobových hodnocení nemůže nezaujmout povzdech v hudebním týdeníku Record Mirror: “Jestli má být tato slabá a nadproduktivní skupina naším příslibem do budoucna, řítíme se nezadržitelně k rokenrolové sebevraždě.” VIAC Queen – Queen II, 1974 →

Skupina jedného albumu z Británie – zmes psychedelic/hard rocku. Obal i samotný názov vnáša pocit strašiaka, ale hudobne sa žiadne bu-bu-bu nekoná, možno v textoch. Ako to už pri starých vykopávkach býva, časť poslucháčov ho chváli do nebies, druhá ho posiela do horúcich pekiel. Ja zostávam na zemi.

Řečeno s Ondřejem Bezrem: “Nikomu není věčně dvacet, což Mišík velmi dobře ví. Ale stárnout se dá s grácií a bez ústupků. Víme to od řady světových písničkářů. A teď už i ze Ztraceného podzimu.”

Mistrovi všechno nejlepší k dnešním 69. narozeninám!

Bubeník Nice a jeho krátkodobý projekt s účastí Grahama Bella (Heavy Jelly, Skip Bifferty, Bell & Arc) a Alana Cartwrighta, jehož odchod k Procol Harum zhatil další plány souboru.
Původní obal desky zdobí dílo z indiánské pohádky pro dospělé “In The Kingdom Of Mescal” německého dobrodruha George Schafera.

Když už jsem Fishera, potažmo Procol Harum nakousnul, sáhnul jsem po prvních deskách Robina Trowera, které s ním nahráli basista James Dewar a bicmen Reg Isidore (na třetím kusu Bill Lordan). Matthew Fisher všechna tři alba produkoval. Skvělá práce od všech. VIAC Robin Trower – Twice Removed from Yesterday, 1973; Bridge of Sighs, 1974 & For Earth Below, 1975 →

Poslech na vyváženou. Jediný den po Gilmourovi slaví 70 let klávesák Matthew Fisher z Procol Harum (1967-69 a 1991-04), jehož sólová tvorba byla nejpopulárnější v Řekii. Všechno nejlepší!

Jak oznámil bubeník Steve Williams, v noci na pátek 4. 3. 2016 zemřel ve věku 63 let kytarista John Thomas: “Můj přítel a kolega z Budgie John Thomas bohužel zemřel. Moje myšlenky jsou s blízkými, které po sobě zanechal.” Příčina smrti nebyla oznámena. VIAC Budgie – Nightflight, 1981 →

Progresívny rock v podaní švajčiarskej kapely a tretí v poradí. Vychvaľovaná produkcia Dietera Dierksa, pracoval aj pre Hairy Chapter, Wallenstein, Nektar, Birth Control…

Svěží symfonický rock v podání belgicko-holandského seventeta. Místní kritikou chválené album vyšlo na labelu Don Quixote Records, problémy distribuční firmy ale nedovolily prodat víc než 2000 ks. Na CD se titul objevil poprvé v roce 1994 (Musea).

Album považuju za nejlepší československou hardrockovou desku. O Schelingerově zpěvu mluvit netřeba, na místě je však připomenout, že byl většinovým autorem hudby (8/10), a že sestava Kubeš, Kavale, Stárek dala původnímu hardrockovému materiálu vyniknout na druhou. V živém provedení i na třetí – na čtvrtou.
Jirka by dneska slavil 65…

Večer začíná, zvuk kytary v kouři ohně,
odlesky zlata ve staré zahradě,
Dal bych si to všechno znovu, kdybych mohl,
ale ne dnes.

S přáním všeho nejlepšího autorovi k dnešním sedmdesátinám!

Albový debut kapely zpěváka Daniela Sarleta patří spolu s jejich druhou deskou Head In The Sand (1979) k tomu nejlepšímu, co historie belgického symfonického rocku může nabídnout. Že ještě ani jeden z titulů nevyšel na CD, mi rozum nebere.
Ke všemu těžko soudit, jak se to má se třetím albem Scots Wha Hae, které vyšlo pod značkou Nessie v roce 1982, ale z původní sestavy široko daleko ani noha. Informací pomálu, tahle kauza zůstává otevřená.

Psychedelic rock z USA.
Spomienka na časy, keď sme s kámošmi objavovali jednu “novinku” za druhou.

Basista Andy Leigh na cestě od Spooky Tooth zpátky do Matthews Southern Comfort. Doprovázeli ho Mike Kellie, Bryn Hayward, Brian Godding, Gary Wright, ad.

Jeden ze zapomenutých zástupců dánské hardrockové scény 1. poloviny 70. let, který za připomenutí vděčí kodaňské archeologické firmě Orpheus Records.