Posluchačská zpráva o hudbě roku 2018 – díl 2. – ART/PROG

Předchozí:
Díl 1. – předmluva

ART/PROG/NEO-PROG ROCK, ale POZOR i s velkými přesahy jinam. Na druhou stranu zdůrazňuji, že chybí RPI, neboť ti mají svůj vlastní chlívek. Moje královská kategorie. 

Zde si dovolím nejdříve uvést jeden odkaz na zajímavé setřídění podle ProgArchives. Kdo jste neznali, je to docela zábavné. Zejména proto, že můj osobní vkus se s tímto jejich obecným často zcela míjí. Co vymyslel nejlepší režisér – život sám – Nr.1 na ProgArchives je pro mne odpadní produkt.

– – –

***** BOMBY

ANIMA MUNDI -18- Insomnia [▪DR7▪] *****


Větší příklon k jazzrockové avantgardě, uvolnění formy a výboje různými alternativními směry, to jsou hlavní znaky dalšího mimořádného díla těchto Kubánců. Jejich objevování vydá na více poslechů, je jisté, že se jedná o jednu z událostí roku 2018. Edit – stačilo ještě třikrát, a je z toho tutovka.

GAZPACHO -18- Soyuz [▪DR13▪] *****


Jo, tohle se povedlo. Od prvních tónů a až do konce jde o ušlechtilé kompozice pro bedlivého posluchače, které dávají velký zážitek. Hudba s takovou hloubkou je naprosto výjimečná. Nutno poslouchat a poslouchat, užívat a užívat. Excelentní skladby, provedení, zvuk.

GRYPHON -18- ReInvention [▪DR9▪] *****


Návrat v plné formě, ohromné a příjemné překvapení. Radostná muzika plná nápadů a zcela osobité, nezměnitelné GRYPHONské atmosféry. Luxusní muzika i zvuk. Adept na album roku.

Sympaťáci GRYPHON

HUMAN 2.0 -18- Colour Thinking [▪DR12▪] *****


Základ tvoří celkem civilní rock s piánem, kytarami, melodickým zpěvem (zpěvák připomíná M. Sadlera – SAGA). Jenže se na to zhusta a hodně zajímavě roubují různorodosti, jako elektronika, dlouhé progové pasáže, sem tam tvrdé rytmy, sci-fi zvuky, samply, kvílivé sbory, post rock, a spousta dalších. Na nedostatek pestrosti si fakt nikdo stěžovat nemůže. Tohle album má v sobě cosi houpavě hypnotického. Možná dosáhne na letošní BOMBU. Edit – dosáhnul.

JERFO -18- Silence And Self-Reflection [▪DR11▪] *****


Bez komentáře. Suchošovi se to líbilo… 😎
(pro nezasvěcené, podobný blázen jako já…)

PERFECT BEINGS -18- Vier [▪DR10▪] *****


Trochu bláznivý progrock z Kalifornie. Rozmanitá hudba je nasáknutá vlivy artrocku a zní v syntéze mnoha nálad a stylů. Přirozeně a odlehčeně se tu odehrávají hudební příběhy, jak jsme byli zvyklí v 70. letech, přičemž nejde o žádné retro, ale o moderní a svébytnou tvorbu. Úchvatné dílo.

Sympaťáci PERFECT BEINGS

PROGATOM -18- Spiral [▪DR7▪] *****


Norsko. Norský zpěv, krásné vokály, kombinace mužského a ženského zpěvu se vrství a proplétají s melodiemi. A jakými melodiemi! Dovedou člověka povalit i obejmout. Šlo o desítky poslechů, kdy album rostlo extrémně vysoko. Jedna z BOMB roku. Jsou skandinávští, třeba jako ÄNGLAGÅRD (mellotrony), ale veselí. Fantastická atmosféra, silné harmonie, motivy, všechno. Pokud by nebylo album dostatečně přesvědčivé, pak poslední skladba s nádherným kytarovým sólem je totální emocionální zásek. Ještě jednou – BOMBA!

SOFT MACHINE -18- Hidden Details [▪DR9▪] *****


Art prog rock. Promyšlená muzika s duší, přímo do uší. Tohle mi udělalo velikou radost a cítím, jak je ta hudba bezedná. Nevyčerpatelná. Nádhera.

YUKA & CHRONOSHIP -18- Ship [▪DR9▪] *****


Tak dlouho mě ta deska nechtěla k sobě pustit, až je z toho BOMBA roku 2018. Japonsko-anglicky zpívaná BOMBA, ehm. Čím to je? Elegantním spojením silných melodií a rafinovaných harmonií s mnohovrstevnou klávesovou strukturou, při zachování posluchačské srozumitelnosti a neodlidštěnosti. Kompozice mají mnoho detailů, kterými se zaháknou do hlavy a po překonání počátečního odporu člověka úplně uchvátí. Neobyčejné dílo. Vyžaduje trpělivost, ovšem umí odměňovat. Co hrají? Neoprog se silným sedmdesátkovým feelingem, ohromujícím způsobem složený a zahraný.

Sympaťačka  a sympaťáci YUKA & CHRONOSHIP

– – –

**** skoro BOMBY

ANUBIS -18- Different Stories [▪DR11▪] ****
Stejně jako loni, skoro 5*. Neoprog z Austrálie, jejich páté album. Hladce klouzající melodická hudba s mnoha dramatickými vrstvami skrytými pod povrchem, ale velmi zřetelně vibrujícími v každém tónu. Nikdy nesklouzávají k prázdné lacinosti a podbízivosti, jako část jejich kolegů (GALAHAD 2018, BELIEVE 2018, SUNCHILD 2018 atd.). Jeden z nejpůsobivějších neoprogů třetího milénia, co znám, tvořící ve spolehlivé a vyrovnané kvalitě.

AQUEOUS -18- Color Wheel [▪DR8▪] ****
Buffalo, New York. Je to tak napůl prog rock a napůl odlehčeně hravý funky groove rock až do jazzu. Přirozený a v pohodě, přitom jiskrný, to je dnes málo slýchané. Dechová sekce je vynikající! Občas legrační prvky, co plynou buď z jistého amatérismu, nebo je to schválně. Každopádně osvěžující dílko.

ARGOS -18- Unidentified Dying Objects [▪DR9▪] ****
Veselý Antony prog. Je tam všechno, špičkové muzikantské výkony, bezvadná produkce, skladby plné nápadů a emocionální dynamiky. Velmi pozitivní dílo, co není spoutané prog rockovými schématy. Přirozeně a spontánně plynoucí hudba.

ASTRAL BAZAAR -18- Pictures Unrelated [▪DR8▪] ****
Sextet z Finska. Hravý rockec s prog prvky. Připomínají některé svoje vzory kreativním avšak stále písničkovým přístupem, kde lze vysledovat tak rozdílné prvky, jako ECHOLYN, OVERHEAD, IQ, PHISH, GONG… Zcela postrádají schematičnost neo progu, neprodukují rozsáhlé instrumentální předváděčky, nuda se nekoná. Vrstvení nálad, melodií a zvukových linek vždy slouží písni a zážitku z ní. Suomi go!

COLOURATURA -18- Unfamiliar Skies [▪DR9▪] ****
5*? Virginia. Tagy z bandcamp: “experimental jazz fusion ambient art rock big band jazz pop progressive progressive rock pronk psychedelic punk rock rock in opposition trumpet Wheeling…“ A to přesně sedí. První poslech lepší průměr, pátý – skoro BOMBÁ!

D PROJECT, The -18- Find Your Sun [▪DR11▪] ****
Kanadský neobyčejný a hodně dramatický neoprog s několika kruciálními momenty. Drama ve smyslu divadelního dramatu, tak, tak. Saxofony! Vypjatost! Gradovaný zpěv! Kontrasty! Jde o pozitivní muziku, která vypráví heroické příběhy. Jiskrně, zábavně, chutně. Některé pasáže jsou hodně YESovské, v dobrém slova smyslu. Vůbec, Antoine Fafardovská basa je ozdobou celého alba. Jiné pasáže jsou zase rozmáchle instrumentálně výpravné, aniž by jakkoli nudily. Spoustu novinek 2018 od známějších a etablovanějších prog souborů tímto dílem strčili do kapsy, zaslouženě. Progové orgie, mňam.. 4,5*

DILEMMA -18- Random Acts Of Liberation [▪DR9▪] ****
Dvojka těchto Holanďanů vychází 23 let po debutu. Tehdy patřili mezi mnoho neoprogových souborů, co vydaly album na legendárních SI Music a zmizely. Debut byl excelentní, jeden z těch, na které se nezapomíná, navíc v té době se rodily vynikající kapely. Dvojka může na první poslech přijít komerčnější, a taky je. Kupodivu prvky pompéznější symfoničnosti vůbec neruší, naopak dodávají skladbám na jisté útulnosti. Současně zůstává zachován progresivní břit, který z jejich muziky dělá výrazný počin roku 2018. Opakované poslechy jsou nadmíru potěšující. Přílišná délka alba a pár hlušších míst jsou jediná mírná negativa. Jinak, vynikající album a radost, že tady jsou.

ECHOES OF GIANTS -18- The Way To Us [▪DR9▪] ****
Columbia v Missouri. Progrock, koncepční album. Téma? Život. Melodické, místy zasněné, nespěchající, zvukově i aranžérsky opulentní provedení. Pěkně si hrají s atmosférou. Trochu mi připomínají PENDRAGON 90. let, místy akustičtější tvář PINK FLOYD. Ta hudba je ohromně přitažlivá ve své přístupnosti, vlídnosti a současné neobyčejnosti. Nepřeplácanost, jak zvuková, tak kompoziční, to je další nezanedbatelný atribut. Krásně čitelné nástroje, hudba s prostorem pro myšlenky.

ENCIRCLED -18- The Universal Mirth [▪DR7▪] ****
Neo prog z UK. Klidnější zasněnější způsob provedení může evokovat takové spolky jako LANDS END nebo WISIBLE WIND. Výborný zpěv, a la IQ. Celkově velmi vyzrálé dílo, kompozice mají duši. Jejich 3. deska. Škoda placatějšího zvuku, ale nevadí tak moc. Dýchá z toho atmosféra starého anglického artrocku.

FINALLY GEORGE -18- Life Is A Killer [▪DR8▪] ****
Soukromý projekt jednoho session hudebníka z Hamburgu. Na bicí hraje Todd Sucherman z kapely STYX, plus spousta dalších hostů. Styl? Pop/prog rock. Citát autora: “‘I have always been inspired by progressive bands such as GENESIS, BLACKFIELD and SUPERTRAMP” Výsledek? Dokonalý. Kdybych neměl nerad slovo “geniální”, napsal bych – geniální.

FISH -18- A Parley With Angels (EP) [▪DR7▪] ****
I když jde jen o přípravu na plnohodnotné CD 2019, je zde půl hodina nové muziky. Přinejmenším první dvě skladby přinášejí skvělou a osvěžující progresivitu, která dělá radost. Do té dlouhé kompozice se dostávám pomaleji. Ale i tak jde o více než slibný náznak.

FRACTAL MIRROR -18- Close To Vapour [▪DR11▪] ****
Civilně až ležérně provedený pop/prog rock od holandského seskupení, jejich 4. album. Vydatně instrumentálně i pěvecky hostuje a mix provádí Brett Kull z ECHOLYN. Klidná, čistá muzika, evokuje pojetí rocku v 90. létech. Citlivé aranže, nástrojová umírněnost, vytříbené provedení bez excesů, brilantní zvuk, krása. Písňové pojetí skladeb umožňuje vyznít melodiím a jemným finesám. Lze poslouchat opakovaně, několikrát po sobě, hluboký zážitek.

HOVERCRAFT -18- Full Of Eels [▪DR13▪] ****
Polský sólo projekt hudebníka z Katowic. Náladotvorná, artově rocková muzika s ambientními náladami, ale i hodně tvrdými polohami. Inspirováno různými filmy a je to v její výpravnosti znát. Velmi působivé. Od melodických Flojdin až po experimentální tvář Krimsnů.

ID, The -18- IDO – Book 1 [▪DR9▪] ****
Mezinárodní projekt několika multiinstrumentalistů, v němž se setkává devadesátkové pojetí neo-progrocku s novovlnnou estetikou. Lze tu vystopovat silné vlivy nejen IQ, JADIS, ale i třeba LANDS END. Zvukové plochy jsou decentně opatřené ozdobnou grafikou, střídmost i napětí jsou dvě vrstvy, v nichž se odehrává spousta dějů. Převelice interesantní soubor, vyzývá k pozornému poslechu a poskytuje mnoho rezonujících emocí.

JUAN X KINGS -18- Dancing In Freefall [▪DR12▪] ****
Španělský rock, až alternativní neo prog. Žádné banality, žádná klišé, žádné zběsilé postupy, které zahlcují spoustou nezpracovaných motivů, hlavně aby jich bylo hodně. Zde je vše promyšlené, promakané, střízlivé, přiměřené, přitom odvážné a odvázané. Talentu tuny, tak přirozeně podaného, až hrozí, že ho přehlídneš. TOHLE je moderní art rock! Trošku chybí nějaký kruciální moment, ale jinak paráda. 4,5*

MALADY -18- Toinen Toista [▪DR11▪] ****
Helsinki. Psychedelic art rock s nádherně využívanými retro postupy a nástroji, s mladistvou invencí a prokomponovaností. Přemítavé, mnohovrstevnatě strukturované a nezachytitelné skladby se zadumaně podkreslující basou. Zpěv ve finštině. Emocionálně koncentrovaný zážitek.

METAPHOR -18- The Pearl [▪DR7▪] ****
Po jedenácti letech pauzy vyšla čtvrtá řadovka této americké prog rockové skupiny. Táhlý symfo neoprog je dobře řemeslně zpracovaný. Na první poslech dost nuda, ale jako zarytý milovník neo progu jsem si tohle album nakonec oblíbil. Má hloubku, žádný slabý průměr… Je poklidnější a člověk se k němu musí proposlouchat, ta krása je skrytá pod povrchem. Škoda, že tam ruší zvuk, bicí s clippingem se k tomu fakt nehodí.

MOURNING, The -18- Theosis (EP) [▪DR8▪] ****
Tampa, Florida. Prog rock až metal. Melodie i nářez. Krátké EP nabízí všehochuť z celého hudebního spektra. Ale, na co sáhnou, to se jim daří dělat zajímavě. Od zadumanosti, po zběsilou zavilost. Moderní syntetika, i přírodní přítulnost let dávno minulých. Slibná kapelka.

PHIDEAUX -18- We Only Have Eyes For You (EP) [▪DR9▪] ****
Tohle EP předcházelo plnohodnotné CD z téhož roku. Po sedmi letech čekání tímto dali o sobě vědět, a je to dvacet tři minut skvělé muzičky. Co víc si přát?

PHIDEAUX -18- Infernal (2CD) [▪DR8/9▪] ****
Po sedmi létech přichází tento americký instrumentalista s dalším albem. Miluju jeho splývavé melodie a schopnost najít přirozenou harmonii v psychedelicko progrockové hudbě s prvky mírné avantgardy. To je opravdové umění. Nezklamal ani tentokrát. Silné melodie, působivý zpěv, sugestivně vyprávěný příběh. Skvělá práce. Málo chybí, aby deska byla v TOP 2018. Brání jí v tom jedna nepřeslechnutelná skutečnost. Na plochu dvojalba je zařazeno pár vycpávek, které jsou zbytečné. V kompaktní formě cca. 50 minut by to byla absolutní BOMBA. Takhle zředěné “jen” 4 a kousek *.

PINEAPPLE THIEF, The -18- Dissolution [▪DR11▪] ****
Krása v detailu. Klidný neoprog se spodními proudy. Jemně vyšívané a vykreslené rockové sdělení. Umělecký rock, rozechvělý až vibrující proudem ovládaných emocí. Hudební příběhy, co přinášejí zážitky. Velkolepé, skromné, nečekané.

PINN DROPP -18- Perfectly Flawed [▪DR7▪] ****
Poláci a jejich debut. Přemýšlivý a rozvážný neo prog, jako z 90. let. Občas se nebojí zhutnit zvuk, skladby jsou rozehrané v plochách, kde se dobře rozvíjejí motivy a atmosféra. Výborný zpěv, skvělá práce se strukturou, dokážou být působiví, přitom úsporní. Nepřeplácaná, přitom sofistikovaná muzika. Přesvědčivé a výpravné. Krása, krása, krása… 4,5*

SOLAR PROJECT -18- Utopia [▪DR10▪] ****
Vynikající a pestrý neo prog z Germánska ve stylu FLOWER KINGS s psychedelic space vlivy. Vysoká úroveň kompozic. Rozhazují hudební perly plnými hrstmi, je cítit, jak to srší v nezastavitelných proudech inspirací. Hammondy, ságo! Hrají už od roku 1988, tohle je jejich 11. album.  Píšou o nich : “GREAT PRODUCTION AND GREAT MELODIES!” a nezbývá než souhlasit.

STRANGEFISH -18- The Spotlight Effect [▪DR8▪] ****
Veselý a radostný prog rock z UK. Absolutně se nezdržují nějakou artovou rozvláčností, sázejí na hravost, spontaneitu, lehkou dramatičnost, spád. Dlouhé kompozice umějí taky, jako správní Engláni. Hodně flojdovsky znějících fragmentů, hlavně v akustické kytaře, ale žádná kopírující opičárna. Vynikající zpěv, aranže, skladby jsou průzračné, nepřeplácané, netendenční, prostě parádní muzika. Malinkatý kousek chyběl do BOMBOvitosti. 4,45*

TANGENT, The -18- Proxy [▪DR11▪] ****
Album na víc poslechů, než se do něj aspoň pronikne. Největší překážkou je první 16 minutová kompozice, jeví se roztahaně akademická, Tillison zde působí unaveně, vždy ji musím nějak přečkat. Zhuštění by albu prospělo. Na dalších skladbách jsou orgie daleko živelnějších prvků, kde elektro jazz má své výrazné místo.. Přese všechny výtky je zde ale silný hudební materiál, jen vydržet a najít si ho. X-tá variace Tillisonovského jazzrocku má stále co nabídnout. Plochy, kde vystupují na povrch Po90D duše jsou jiskřivě zábavné, některé připomenou až Jarrého.

TELEGRAPH -18- Mir [▪DR9▪] ****
Izraelská skupina a jejich meditativní pojetí art rocku. Ve srovnání s vyprázdněnými LEBOWSKI jsou méně syntetičtí, a tím mému uchu poněkud bližší. Pěkný zpěv.

TENDRIL -18- Quaternion [▪DR8▪] ****
Alternativní art rock, Seattle. Stephanie Browning-ová je klasicky vzdělaná jazzová zpěvačka. Skladby pro toto album pro ni napsal kytarista Dean Jensen. Nesou se ve velmi odlehčeném a zamyšleném duchu, filigránsky a jemně propracované s velkým podílem klasického rocku a soulu, s decentně přidanými efekty. Naštěstí bez obvyklých nectností dámsky zpívané rockové muziky. 34 minut očistné hudby.

TIGER MOTH TALES -18- Story Tellers Part Two [▪DR12▪] ****
Stejná kvalita, jako vloni. Více hudebně rozmanité. Hudebně objevné skladby tu nejsou, zato precizně komponovaný a provedený neoprog s přesahy bez výjimky ano. A to je víc, než bývá zvykem. Anti trendy pohodová artová muzika, čistá radost. Kvalitou výrazně přesahuje letošní chválená neoprog alba, například skupin GALAHAD, RIVERSIDE, GLASS HAMMER, EVERSHIP, ARENA, atd..

TUMBLETOWN -18- Never Too Late [▪DR9▪] ****
Druhé album Holanďanů, co si prošli několika historickými prog rockovými soubory (SEVEN DAY HUNT, ANTARES, EGDON HEATH, SILHOUETTE). Je na nich fascinující pohoda a samozřejmost. Nic nikam netlačí, nepodbízejí, nejsou trapní, ani bombastičtí. Prostě normálně hrají promyšlené kompozice, vyhnuli se všem okázalostem, tím jsou na dlouhodobé užívání jako stvoření. Pozor, pořád je to “jen” progrock, a na první poslech vůbec nemusejí zaujmout. Normálnost je dnes vzácná, a je trošku těžké ji napoprvé pojmout.

VERMILLION SKYE -18- Zebra Mentality [▪DR8▪] ****
Jeden z nejhloupěji udělaných obalů, ještěže na ně nehrajeme. Muzika skvělá. Vkusný a odlehčený art rock a la KANSAS bez banalit i zbytečných složitostí. Fajn se poslouchá, je profesně zdatně provedený, nenudí, dovede pěkně kreslit i budovat hudební krajiny. Šesté album těchto Kanaďanů patří mezi to lepší, co se letos urodilo. Výborné klávesy i kytary, perfektní padnoucí zpěv. A hlavně – no trendy!

– – –

*** taky dobrý, ALE…

ALBION -18- You’ll Be Mine [▪DR9▪] ***
Polští neoprogeři dělali lepší desky, než je tahle. Už tak zetéričtěli, že se jejich muzika dá považovat za mix newage nálad na rozsáhlých plochách atmosférického symfo rocku. Nebýt občasných náletů kytarového vlnění, hrozilo by usnutí. Krotká kulisová muzika, z níž se vytratil obsah.

ANAMOR -18- Za witrażem [▪DR8▪] ***
Proč mám u spousty polských kapel pocit, že jsou svázány strachem z nějakého rockovějšího odvazu, jako by jim to religie zakazovala, a oni se už dopředu v té přihrbené muzice omlouvají. Za každý dramatičtější tón se rovnou kají. Tím jakýkoli talent spolehlivě pohřbí, neboť se tak doberou jen k nasládle servilní hudbě, jež si “rocková” může nechat říkat jedině ve snu. Zajímavá je zde poloha střídání polštiny a angličtiny. Jinak si s ALBION můžou podat ruce. Ochočená a bezzubá alegorie rocku. Přitom i jemná tvář art rocku se dá dělat bez ztráty drajvu. Jenže se to musí umět a musí se chtít. Přichcíplost je zlo, které se hodně rozšířilo. 2,5*

ANGE -18- Heureux ! [▪DR8▪] ***
Francouzští veteráni pořád dělají solidní muziku. Melodickou, výpravnou, neuhýbající z artrockových tradic. Nevyhnou se sice místy rozmělněnosti, zpěvák už má také unavenější hlas, ale rozhodně vysoko nad průměrem.

ARENA -18- Double Vision [▪DR8▪] ***
Klasika neoprogu. Včíl je za zenitem. Není to ani tak únavou, jako spíše slyšitelnou opotřebovaností a postáváním v již mnohokráte slyšeném, osvědčeném. Pěkné melodie, pěkně provedené, rutinní, bez nadšení. Mašina, co jede dopředu hlavně ze setrvačnosti, protože byla předtím pěkně rozjetá. Dojede daleko, ale vlastní pohon jaksi skomírá.

BUBU -18-  El Eco del Sol [▪DR7▪] ***
Argentinská symfo rocková skupina  a její druhé album vydané 40 let po debutu. Můžou připomenout ANGLAGARD a jejich následovníky. Ve srovnání s nimi však působí živelněji a opravdověji, což je po té studené sterilnosti pěkné osvěžení. Obzvláště srovnání s letošním průšvihem ALL TRAPS ON EARTH je jejich hra svojí vitalitou a muzikálností o mnoho tříd výše a zajišťuje posluchačovo uspokojení. A to nejsou BUBU žádní géniové, místy je té symfoničnosti moc a je jihoamericky přeplácnutá. Ale i ten lepší průměr je ve srovnání s dříve uvedenými staví na hvězdný portál. Pěkné, exotické, živelné.

CROCODILE -18- His Name Is Stan And He’s A Bad
Motherf​*​*​ker 
[▪DR11▪] ***
Austin, Texas. Progrock, v provedení starých artrockových kapel mixnutých současnou kytarovkou. Vcelku příjemné a odlehčené, s potenciálem, který však není zcela využit. Tak na hranici 3/4*. Z té muziky cítím jakousi zvláštní ironii a amatérské nadšení. Zajímavé.

CRYSTAL PALACE -18- Scattered Shards [▪DR7▪] ***
Jejich CD z roku 2016 bylo ohromující ve schopnosti vytahovat úchvatné melodie v rockových písničkách v těch pravých momentech, kde jsem to ani nečekal. Tady jsem to čekal, a nevytáhli, hudba působí vyprázdněně. Jakoby něco chtěli, a ono to ne a ne přijít. Rozvláčná přemýšlivost působí rozmělněně, s ní je potřeba pracovat jinak, než je CRYSTAL PALACE vlastní. Takhle to nevyzní. Zvuk taky moc nepomůže, začíná být otravný. Dobré momenty jsou, jakože jo, ale je jich málinko, ztrácejí se v hluchých plochách.

EVERSHIP -18- Evership II [▪DR10▪] ***
Dvojka je dobrý neoprog. Takový středněproudý symfonický neoprog, bez přemíry barev a chutí, krotký a umírněný, emocionálně střídmý, vše v jedné náladě. Žádné drama, ani hloubka. Prostě dobře udělaný, neurazí, nenadchne. Nic oslnivého, ale dá se. Předchozí album bylo výrazně lepší.

GALAHAD -18- Seas Of Change [▪DR7▪] ***
Osobně jsem měl album dlouho na 2*, ale nakonec dvě slušnější skladby vedly k tomu, že jsem dal kompromisní trojku. Na poměry GALAHAD velmi slabé album. Úporné tlačení na pilu, kopírování AYREON, přehuštěné zvukové prostředí, teatrální omáčkovitost, kecy. Pokud bych měl omezené obzory a znal tak 10 neo prog alb roku 2018, možná by se stali jednookým králem. Ale takhle v bohaté konkurenci se s bídou krčí v průměru, převálcoval je kdekdo.

GALASPHERE 347 -18- Galasphere 347 [▪DR8▪] ***
Mezinárodní projekt bývalých členů solidních skupin. Konkrétně HENRY FOOL, WHITE WILLOW, ANGLAGARD a WESERBERGLAND. Výsledek je divný, rutinně odfláknutý. Zopakované naučené postupy nezaručují kvalitu, tady nedotaženost z nahrávky přímo čiší. Jakoby to nahráli talentovaní amatéři. Dojem vylepšuje poslední skladba, kde se ale zase okatě předvádějí. Chybí lehkost, přirozenost, spontánnost. Po pěti posleších stále velmi rozpačitý dojem. Průšvih to jako není, ale taky nic mimořádného, a to by tedy mělo být, vzhledem k protagonistům.

GLASS HAMMER -18- Chronomonaut [▪DR8▪] ***
Velmi profesionálně provedené dílo. Tato pro mne dávno mrtvá rutinní kapela se po dlouhé době vzepjala k něčemu, co lze s potěšením poslouchat. Škoda té nesmyslné délky. Pět zajímavých skladeb, zbytek vycpávka. Ale i tak, překvapili, nečekal jsem nic. Edit – Další poslechy jen potvrzují, zkrátit o 25 minut a bylo by to skvělé. Takhle rozpačité, bezvýrazné a přespříliš usedlé.

IO EARTH -18- Solitude [▪DR8▪] ***
Symfo prog rock s ženským zpěvem, Birmingham, UK. Střídají velmi nápadité progrockové pasáže a rozvláčné symfo prvky. Ženský zpěv taky mnoho originality nepobral, zavání laciností. Rozporuplné album za tři.

KINO -18- Radio Voltaire [▪DR8▪] ***
Debut této prog supergroup z UK byl hodně dobrý a výrazný. Po třinácti letech v téže sestavě vytvořili velice podobnou muziku, která bezprostředně navazuje stylem, náladou, barvou i chutí. Akorát se zdá býti unavenější a usedlejší. Stále však jde o solidně poslouchatelnou muziku.

MYSTERY -18- Lies and Butterflies [▪DR7▪] ***
No, jsou to MYSTERY, že. Klasika žánru, že. Každý si je koupí a zařadí do sbírky, že. Protože to jsou MYSTERY, že. Jenže hrají úpornou rutinu s placatým obtěžujícím zvukem, co se táhne. Nápady tam jsou, ale zazděné ve zcela průměrných skladbách a v rámci kapely – podprůměrných. Zklamání, vlekoucí se flák lojového masa.

RIVERSIDE -18- Wasteland [▪DR9▪] ***
Dobře udělané řemeslo, nic víc. Opětovné snížení laťky se projevuje mělkou muzikou se schematickými hudebními motivy. Triviální melodie a motivy se jednak nerozvíjejí, jen opakují, jednak byly už dávno slyšeny jinde. Nepříliš přitažlivé, nudný a sterilní průměr. Hudba přesně odpovídá názvu alba, což je nechtěná alegorie. Obecně průměrné, na jejich standard slabé.

SPOCK’S BEARD -18- Noise Floor (2CD) [▪DR8/8▪] ***
Zachovávají si vysoký standard, jinak nic nového, nic překvapivého. Poslechuhodné, ale dávno opustili svoji rockově revoluční etapu. Do tvorby se postupně vkrádá usedlost a spoléhání se na osvědčené. Neoprog mainstreamová příchuť, co neurazí ani nenadchne.

WINDMILL, The -18- Tribus [▪DR7▪] ***
Norská progrocková kapela. Tam se toho rodí hodně. Tento sextet je na tom výborně instrumentálně i kompozičně. Dost velkou slabinou je ale zpěv, který se rovná školácké slabikované angličtině slabších účastníků talentových show. Celkový dojem z muziky je sražen na kolena. Zvuk je taky nesmyslně napnutý, chybí vzduch a prostor. Přitom si o to jejich kompozice říkají. Jsou promyšlené, klenuté, vrstvené. Škoda, že vše zůstalo někde za polovinou potenciálu.

– – –

SLABOTY až PAMĚTIHODNÉ HNUSY 2018
Tohle se nepovedlo. Něco je extrémně špatné, něco jen těžce přeceňované:

ALL TRAPS ON EARTH -18- A Drop Of Light [▪DR11▪]
Z velké části vnější okázalost a manýra, které na lep nesednu. Pár motivů natažených v tenké vrstvě na co nejdelší plochu. Chybí barevnost, strukturovanost, gradace. Ploché kompozice složené z několika umělých komponent, naskládaných celou na plochu alba. Prázdné a nudné dílo v efektním zvukovém obalu. Ale i ten obal je okoukaný, jen nově přeleštěný, takže ztratil i historickou hodnotu. Hudebně odcizené, s chladnou rutinou. Nezábavné, místy až otravné, kvůli absenci jediného zaznamenání hodného momentu. Co mělo být kořením, pokusili se naservírovat jako hlavní chod. Nepoživatelné. Zbytečný produkt nesoucí se v jedné monotónině. Chvilku jsem uvažoval, že si to nechám ze studijních důvodů, protože takový parádemarš hudební pustoty se hned tak nevidí. Ale ne, ani za to mi to nestojí.

HAKEN -18- Vector [▪DR6▪]
Kdysi invenční kapela, dnes jen neposlouchatelný trendy maglajz. Otřesně deformovaný zvuk nedovolí poslechnout hudbu, je-li tam vůbec jaká. Písek a dehet. Poslechnuto s utrpením, fakt nebetyčná srágora.

HACKETT, John -18- Beyond the Stars [▪DR10▪]
Brácha teho druhýho Heketa. Amatérské, uondané, špatný zpěv, mělké. Katastrofa.

KOLYADIN, Gleb -18- Gleb Kolyadin [▪DR11▪]
Uklinkaná nuda. Hogarth tomu taky nepřidal. Chcípák ke chcípákovi sedá…

LUNATIC SOUL -18- Under The Fragmented Sky [▪DR8▪]
Loňský počin nezopakovali, co se kvality týče. Víc se kňourá, naprázdno opakují elektronické unylé motivy v přichcíplé poloze. Smůla, vyhodit.

GEE, Peter -18- The Bible [▪DR9▪]
Zbytky upatlaného lízátka posypaného cukrkandlem, aneb agitka spánembohem. To, co znepříjemňovalo poslech některých desek PENDR(ek)AGON, zde zcela bezuzdě vybublalo na povrch. Blábolus maximus. Hudební břečka a snůška klišé, uslintaný žvást.

PRESTO BALLET -18- The Days Between [▪DR5▪]
Nepříjemně pumpující, zkreslený a deformovaný zvuk asi skrývá nějakou muziku. Ovšem ta je slisovaná v monolitickou hroudu, na které si poškozovat svůj sluch nehodlám.

SANGUINE HUM -18- Now We Have Power [▪DR8▪]
Koncentrace trendových deformit muziky zde nabývá vrcholných hodnot. Nějaká charakteristika: Zcela odlidštěná vyprázdněná směsice zvuků vydávající se za hudbu doplněná chcíplým kňouráním vydávaným za zpěv. Rutinní trendy v zaměnitelné ploché produkci, jako dnes 99 ze sta vydávaných titulů.
Je tam tolik umění, ducha a nápaditosti, asi jako v bublinkové fólii. A jako tento bublinkový obalový materiál může i toto album nepochybně v některých jedincích vyvolávat stav maximální extáze, když si práskají jednu bublinu za druhou. Mně ale jedna stejně ukňouraná a unylá skladba za druhou nepřipadá vůbec lákavá, natož aby vzbuzovala radost z hudebního zážitku. Jediný okamžik odlehčení nastane, když zvukový produkt v polovině stopáže vypínám, neboť do konce to nedám. Takovou otrlostí nejsem vybaven. Oni možná mají Power, mně však došla pára.
Jelikož po půlhodině utrpení jsem zralý na umělé dýchání, pouštím namátkově rychle nějakou normální muziku. Je to první skladba z A, které považuji za to studenější a nejméně přítulné od JETHRO TULL. Nikdy mi Crossfire neznělo živěji, než teď. Během prvních patnácti sekund se zde hudebně odehraje více radosti, než za celou předchozí půlhodinovou esenci utrpení. Sladké A
Sračka roku nr.1

SEA WITHIN, The -18- The Sea Within [▪DR8▪]
Studený a nevlídný derivát PoS, Woldemorta a ANATHEMA. Šablonovitá muzika s několika dobrými momenty. Obtížně poslouchatelné, neboť požitek je zakonzervován. Dlouhé až otravné. Ponechat jen ke studijním účelům (Edit – tak nakonec ani k nim), jak udělat muziku bez života Kňourající póza.

SUBSIGNAL -18- La Muerta [▪DR5▪]
Pop prog, s naprosto ubíjejícím zvukem. Neposlouchatelná placka. Nevím, komu tím lezou do zadku, z mobilu tuto muziku nikdo pouštět nebude, tam kralují jiné styly. A z beden to jen sype písek a kydá hnůj… Hlavobol do minuty. Jen pro hluchoně.

8 názorov na “Posluchačská zpráva o hudbě roku 2018 – díl 2. – ART/PROG”

  1. Tak jsem si především tento díl podrobně prostudoval. S něčím do puntíku souhlasím, s jiným už méně, ale tak by to mělo asi být:-) Potěšili mne především nedávno objevení Gazpacho, rovněž Soft Machine a třeba bych už konečně mohl jít do nových Gryphon.

    Greta sic patří k jinému dílu, ale mé pocity z té hudby jsou shodné s autorovými. Tohle ani náhodou:-)

  2. Teda Antony – tomu říkám výživný report :-). Přiznám se, že v dobrém slova smyslu závidím vám všem, kteří můžete poslouchat svoji hudbu při zaměstnání. Což já nemůžu; tak čas na poslech hudby „kradu“, kde se dá. Kdyby měl den 30 hodin, těch šest hodin bych jen poslouchal a poslouchal (nebo možná i četl).
    Spoustu tebou zmíněných kapel vůbec neznám, ale popisy hudby některých alb zní zajímavě. Soudobý progrock mně až na výjimky moc neříká, jsem také tak trochu ohledně tohoto stylu zaseklý v sedmdesátých letech (resp. u kapel, které začaly tvořit v této době nebo na konci šedesátek), ze současnosti se věnuju spíš jazzu (třeba česká kapela Muff) a elektronice, a nejsou to jen třeba „přesluhující“ Tangerine Dream, ale i kapely jako Underworld nebo Leftfield – kapely v podstatě mimo rock obecně.
    Už jsem to psal, patří ti ode mě velké díky za objevení skupiny Malady. Album Toinen Toista (tady zmíněné) je hudba, která mě neskonale baví. A to o to víc, o co méně takovýchto klenotů v současném progrocku nalézám.

    1. Ryback:
      Za ty MALADY jsem moc rád. Nic tak nepotěší, jako kladná odezva. Věřím, že zůstáváš na příjmu, třeba v dalších dílech mého povídání ještě něco nadějného zachytíš.
      MUFF jsem si před pár měsíci na Bandcamp koupil a hraju je poměrně často. Obzvláště Vol.2 mám v oblibě. Jejich spojení elektroniky a jazzu je právě tak akorát pro mne.

  3. Dnes som si vyhradil čas na diela, ktoré Antony zaradil medzi najlepšie. Nakoľko som mal už česť zoznámiť sa s nahrávkami skupín Gryphon a Soft Machine, vybral som si nórsky band ProgAtom, holandský spolok Human 2.0 a americkú kapelu Perfect Beings. Z tejto trojice sa mi jednoznačne najviac páčila produkcia severanov ProgAtom – s ich albumom Spiral som si dal opakovačku. Najmenej mi sadol Vier od Američanov. A ďalšie dni si určite opäť niečo vyberiem. Antony, díky!

  4. Zdeny:
    Díky za reakci. RPI, aneb: Rock Pěje Ital, zde budou až v dalším dílu. Je to specifický styl a věřím, že leckomu nemusejí vyhovovat. Jak vidím tvoje žánrové zaměření, ani s klasickým art/prog rockem u tebe nelze moc uspět. Nicméně, ty zajímavé špeky pro tebe ještě přijdou ve speciálním dílu mého povídání.

  5. RPI neposlouchám až na Areu, jinak mi to přijde jako hodně sladkobolné a je tam velký vliv italské opery, ale to je můj problém. Moji současní oblíbenci žijí v zemi vycházejícího slunce. Z toho soupisu téměř nic neznám až na vyjímku podle tebe největší sračky, a to debutu All Traps On Earth, to jsem si dokonce na radu jednoho kamaráda koupil i na vinylu. Není to moje parketa a tak to skoro neposlouchám, líbí se mi dokonalé provedení obalu. Soft Machine nové jsem neslyšel, ale jejich desky do Bundles se mi hodně líbí, podobně je to s Ange prvních sedm desek je výborných. Ostatní mám strach si pustit, protože to bude nějaká obdoba Genesis a Marillion, které nesnáším. Jinak klobouk dolů před tvým rozhledem.

      1. Antony: zdravím, díky za za upozornění na skupinu Colouratura, pustil jsem si je z odkazu na bandzone, zajímavé písničky, docela mě zaujal Nautilus. Z těch dalších kapel jsem si vybral japonskou kapelu Yuka & Chronoship, to vypadá dobře, ta zpěvačka Youko je výborná i jako klávesistka. Mně se líbí jiná Japonka, ta která hraje ve skupině Le Silo https://www.youtube.com/watch?v=QH9jt_U9iF4. Mám od ní dokonce CD s podpisem, dovezl mi jej kamarád z festivalu ve Wurtzburgu.

Pridaj komentár