Nahrávky 2020 – VI. díl

Občas si říkám, co mne nutí k objevování nových a nových nahrávek. Nemohl bych se spokojit s tisíci jiných, již osvědčených a kvalitou zaručených titulů? Mohl, ale vnímal bych to jako svoji posluchačskou stagnaci, tedy nemohl. Potřebuji držet prst na tepu doby, obrazně řečeno. Potřebuji nalézat důkazy, které mne ujistí, že stále funguje to, co považuji za důležité. Že i přese všechny tendence a vlny, co čas přináší, nevyhynul ten podivuhodný druh člověka, co dělá Hudbu pro mne. Že tato Hudba nevznikala jen v minulosti, ale je tu stále z nových zdrojů a zřídel. Každý objev mi vlévá novou krev do žil. Je to světlo v temnotách.

Co na tom, že občas se i ve mnou oblíbených žánrech objeví nahrávky, které nepovažuji za zdařilé. Nemůže se mi líbit všechno. Jsem rád, že taková muzika stále vzniká, že stále ji má někdo potřebu vytvářet. Pokud zrovna ve mně nevyvolá příznivé pocity a moje hodnocení je nižší, nevadí. Nezáleží na tom, jinému může přinést radosti mnohem více. Hlavní je, že tady je.

MARSYAS – Emergence (2020) DR10 54:22Satyr z Bergama v Itálii. Snaživý prog rock, co se nebojí připepřit dílo ostřejšími kytarami a směskou různorodých ingrediencí, aniž by to přehnali. Celkem jim to do půlky alba vychází a zejména skladba When The Nights Were Bright poskytuje zážitek. Na druhé půlce poněkud zvadnou a už to na mě místy působí jen jako výplň, co nerezonuje. Desce chybí kruciální momenty, většina hudební plochy je neulpívající, proteče a odteče. Ani ty vrcholy nejsou z nejvyšších. Přitom jednotlivostí je tam dost, sem tam jim to pěkně šlape, třeba Hammondy proložená Palace Of The Living, ale celek není úplně nejstabilnější. I přese všechnu nepřeslechnutelnou snahu se jim daří dojít tak na 60%. Slušná trojka, občas si je můžu připomenout, taky kvůli názvu.
Bandcamp

***

CB3 – Aeons (2020) DR9 32:15Švédské instrumentální trio CB3, aneb dříve “Charlottas Burnin’ Trio”. Začali jako post bop jazz kombo, pozvolna přešli k jazz rocku, až se letos transformovali v regulérní psychedelický stoner. Kytarová Charlottka udivuje svojí virtuózní hrou, v níž se kroutí a proplétají rozlišné stylové vlivy. Mnou dlouho očekávané album předčilo všechna očekávání. K dokonalosti mu sice ještě cosik chybí, ale i tak los bombandos zážitkos.
Sestava:
Charlotta Andersson – Electric Guitar
Pelle Lindsjö – Electric Bass
Natanael Salomonsson – Drums
Tady je pár internetích výkřiků:
“Charlottka přešla od jazzu ke stoneroidnímu psycho bigbítu. A jde jí to moc dobře”
“JOOO. To hle proste zeru. Moje hudba. Hypnoticky monoliticke. Zaver “Apocalypse” je nadpozemsky.”
“Kazdopadne CB3 a INTRONAUT jsou pro mne prvni 2020 alba ktery jsem slysel…a hned takovy bomby! To nam ten rok pekne zacina, hehe”
“Wowwwwww! This album is easily and automatically in my Top 10 of 2020. Love it.”
” Just nerdy psychedelic! Cool …”
” I am surely not disappointed! This album is a powerful mix of stoner rock and jazz rock: Mahavishnu Orchestra meets Black Sabbath meets King Crimson. How better can it be? The music is progressive with some beautiful incursions into psychedelia and into space rock. Charlotta is a talented band leader accompanied by equally talented musicians. A very pleasurable album! “
Bandcamp
****1/2

AMUZEUM – New Beginnings (2020) DR7 50:20
AMUZEUM jsou z USA. Zde se setkali zkušení hudebníci z různých amerických rockových souborů, z nichž nejznámější je pro mne TEN JINN, který se mi celkem líbí a MARS HOLLOW, který se mi také docela líbí, ale oba vnímám až ve druhém kvalitativním sledu za špičkou. Po několikerém poslechu této prvotiny AMUZEUM musím konstatovat, že si z obou výše jmenovaných předchůdců vzali spíše to horší. Hudba ztratila zbytky originality a kapela je násilným ksichtoformingem postavena do role YES epigonů, jenže na to nemají ani schopnost vytvářet rafinované melodie, ani lehkost interpretace, a už vůbec ne zpěváka. Pokud bych instrumentální stránku hodnotil v lepších chvílích za 3*, a potěšující okamžiky se zde vskutku najdou, pak melodie jsou velmi slabé, zpěvák ve své vytrčenosti i nepřirozené (a nezvládané) krkolomnosti postupně až otravný. Na začátku nasadí k nějaké melodii, ze které záhy vypadne, aby to táhnul jinam, a ještě to má vypadat jako umělecký záměr. Muzika působí křečovitě a toporně, poslech unavuje, zvuk je taky nic moc. Album se mi šprajcuje v uších a vždycky jsem rád, že skončí. Zcela nenaplněný potenciál, věřím, že bez klopotné snahy o šroubované kompozice by se maníkům dařilo dělat přirozeněji plynoucí skladby. Takhle za dva, a ani o kousek víc.
Ještě dodám, že obal skvěle koresponduje. Vyrenderovaná scenérie budí dojem práce amatérského grafika, který chabou invencí využil možnosti editoru, až vzniklo těžkopádné nic.
Bandcamp
**

FRAGILE – Golden Fragments (2020) DR7 50:29YES tribute band z UK, co hraje od roku 90, tohle je jejich první autorské album. Zpívá Claire Hamill, dříve se podílela např. na albech WISHBONE ASH, JON & VANGELIS, Steve Howea a dalších, plus má na kontě více jak desítku sólových desek. Zajímavé je srovnání FRAGILE s AMUZEUM, kdy na stejně dlouhé ploše ukázali, jak se dá totéž udělat úplně jinak. Svoje inspirace nezapřou, občasné citace velkého vzoru neruší, vlastní invence dostala dost prostoru na to, aby muzika nezněla trapně plagiátorsky. Duch YES je v jejich hudbě přítomen jako ezoterický extrakt, což je milé a příjemné. Při poslechu mám chuť blaženě se usmívat a nic neřešit. Plynoucí kompozice jsou dostatečně skladatelsky interpretačně propracované a nápadité, aby splnily vyšší nároky, současně neopotřebovávají odolnost posluchačovy mysli, prostě člověka ovívají jako lehký vítr v horkém dni. Nečekal jsem nic, dostal jsem mnoho pěkného.
Bandcamp

****

2 názory na “Nahrávky 2020 – VI. díl”

  1. Dneska dopoledne jsem si poslechl aspoň ty Marsyas a bylo to fajnovejch 55 minut. Sice to tlačej do progmetalu víc, než by bylo zdrávo, ale to by mi nevadilo. Ovšem s tou angličtinou jsou snadno zaměnitelní, vytrácí se z toho originalita. Tradičně pěkně napsané povídání jsem si přečetl s radostí a chutí, dík za něj.

  2. AMUZEUM som počúval asi pred mesiacom, bolo to najmä zo zvedavosti, pretože je to priamy pokračovateľ kapely MARS HOLLOW, ku ktorej mám pozitívny vzťah. Súhlasím, že invencia, ktorá bola pre pôvodnú kapelu príznačná sa tu značne vytratila …
    FRAGILE sú veľmi milým prekvapením, vlastná tvorba týchto Britov, pôsobiacich podľa všetkého v nemeckom Frankfurte je to, čo môžem ako človek odchovaný na YES počúvať naozaj dlhodobo …

Pridaj komentár