Nahrávky 2020 – IV. díl

Poslouchat hudbu je jako procházet labyrintem s mnoha zákrutami, dveřmi a slepými uličkami. Nevidíš konce, čekáš, co bude za každým rohem. Zkoušíš brát za kliku a doufáš, že právě tady se ti otevřou nové taje. Některé jsou nedobytné, jiné tě pohltí. Do dalších se pokoušíš vlámat, jen abys nemusel tou samou cestou zpátky. Jindy si naopak chození v kruhu užíváš. Nevyzpytatelná je hudba, tak jako naše cesty jejími zátočinami.

Během posledních několika týdnů jsem objevil tyto pootevřené komnaty, co mne zvaly k poslechové návštěvě. V některých jsem si připadal jako doma, jinde jen jako host:

KING BUFFALO – Dead Star (2020) DR8 39:57

Scifi stoner/doom z Rochesteru (USA, stát New York) napumpovaný vesmírnou hypnotizující energií. Muzika vystavěná především na dramatu repetitivně riffující kytary a pohodovém chlapáckém zpěvu, kde naléhavost hudebního sdělení pozvolna za dusotu nekomplikovaných, ale přesných bicích, vzrůstá až do monstrózního finále. Skvěle napsané, zahrané i nahrané. Můžou připomenout ALL THEM WITCHES. Obejdou se téměř bez instrumentálních sólových vstupů, jde především o působivou souhru všech prvků a nenápadně vystavěnou architekturu skladby, která se vypíná do nečekaných výšin. Adrenalinová muzika, co se sápe po základních atavistických pudech. A to je přece takový masíčko!
Bandcamp
****

Gabriele Ragonesi – Dark Passenger (2020) DR11 21:41

Multiinstrumentalista z Florencie a jeho EP, které je již třetí v řadě. Jednomužných show je plný Bandcamp a často se nedají poslouchat. Většinou jde o bezcílné preludování bez špetky kompozičních schopností a sebereflexe, na světlo světa pak pronikají sterilní zvukoplochy. Ne tak v případě tohoto sympatického borce. Jednak umí pěkně a přirozeně zpívat, skladby jsou odlehčené a nepřehání to s jejich délkou, jednak produkčně nesklouzává k modním klišé. Svěží muzika, co mi dělá radost. Rozdává takovou tu obyčejnou, avšak vzácnou, posluchačskou pohodu, aniž by se podbízel, sklouzával k banalitám, nebo nějak předváděl. Na klávesách postavená rocková hudba s příměsí progu, jazzu i soft písničkovitosti, přičemž se vyhýbá napodobování nějakých vzorů. Příjemné melodie, nevtíravé harmonie, načechrané kompozice. Parádní čitelný zvuk! Zpočátku jsem jej vnímal jako lepší průměr, ale během posledních týdnů se k němu opakovaně vracím, protože je fajn. Což není vůbec málo.
Bandcamp
****

UNIVERSAL SIGH – Cherish (2020) DR8 42:09

Rockový kvartet z amerických Athén (Georgia). Svojí nenápadností a neokázalostí mi připomínají The UNKNOWN KNOWS, ale jsou zase o kousek lepší. Zvuk má stále do dokonalosti daleko, ovšem přináší větší potěšení. Zdá se mi, jako by bylo nahráváno v různých obdobích a s různými nastaveními, neboť skladby se charakterem zvuku liší. Třeba hned první je poněkud zastřená, ostatní jsou na tom lépe. Vůbec ten první song se liší od ostatních, je výrazně funk rockový, kdežto zbytek alba jede spíše v klidném fusion prog rocku s decentními názvuky ethno i blues. Mají v sobě něco z BAD COMPANY a třeba ještě z GYPSY KYSS, tak mě napadá.. Co je zde výjimečně dobré, je výkon zpěváka. Občas celý dojem ze skladby dokáže natolik vylepšit, že zapomenete na ostatní nedostatky. Zpívá suverénně, s rezervou, s širokým výrazovým rejstříkem a velice plasticky. Zkuste čtvrtý nebo šestý track (hostující saxofon jej instrumentálně fantasticky nakopává), ty jsou obzvláště vypečené. Dovedností se mu blíží kytarista, takže některé písně představují kytarově vokální orgie. Jinak ale pořád pohodové a zdánlivě obyčejné rockové album, co se na první poslechy moc netvářilo, a časem velice vyrostlo. Mají v sobě ducha sedmdesátek, aniž by se do nich okatě stylizovali, to je další významné plus. Velmi návyková muzička.
Bandcamp
****

GLASS HAMMER – Dreaming City (2020) DR10 62:21

Tak, máme tu letošní největší překvapení. Tato americká kapela má téměř 30 let existence za sebou a servíruje letos svoje 19. album. Jako neo prog klasiku vázanou stylově na YES jsem si je v devadesátkách automaticky kupoval. I když to nikdy nebyla úplně první liga, jejich rozmáchlý symfo prog dokázal být potěšující. Někdy po roce 2005 se začala projevovat skladatelská únava. Pozdější díla mne vůbec nezaujala kvůli otravné rozvleklosti a plytkosti hudebního materiálu. Z povinnosti jsem je vyslechnul, přetrpěl do konce a dal pryč. Skupina s železnou pravidelností co dva roky vysolila na pulty novou desku, ale bylo na tom hudebně pramálo zajímavého.
Letošní deska, další zářez v řadě, další poslech pro klid svědomí. Musím pravdivě napsat, že jsem se několikrát nevěřícně přesvědčoval, jestli jsem nedal do přehrávače omylem jiný titul. Od nějaké mladé, dravé, energické kapely, co má přetlak nápadů. Normálně, fakt to byli GLASS HAMMER. Letos přišli s náramně promakaným a našlapaným albem, kde není nouze o strhující hudební momenty. Pestrá deska, kde se kromě YES artefaktů objevují famózně zpracovaná témata z oblasti elektronické hudby, těžkotonážní heavy riffování, scifi zvukoplochy i Floydovská tajuplná matérie. Marně si lámu hlavu, kde se to najednou vzalo. Změna je na postu zpěváka, už to celé neodzpívá madam Bogdanowicz, která mě fakt moc nebaví, ale máme tu převahu chlapských hlasů, což je paráda. Za posledních pár dní mám album projeto aspoň osmkrát, a křivka zábavnosti leze výš a výš. Naposledy mě takto dostali (ve smyslu neočekávaného požitku) Nizozemci DILEMMA svým reunionem, ale to jsou skoro dva roky zpátky.
Co dodat? Budu se muset podívat na zoubek předchozímu albu Chronomonaut, které vydali v roce 2018. Možná jsem je trestuhodně podcenil. Zpívá na něm Matthew Parmenter, jehož sólovou tvorbu mám velice rád, o důvod víc to zkusit.
Na novince je v několika skladbách parádně vystrčená baskytara, která mi způsobuje perpetuální opojení. Zvuk nahrávky je přímo skvělý až fantastický. Melodické nápady jsou v protikladu s dřívější uondaností. Proměnlivosti nálad a motivů sahá máloco z letošních desek na paty. Pro mne letos zatím neo progová jednička, která převálcovala daleko ambicióznější projekty rozdílem mnoha délek, např. PENDRAGON, NEKTAR, nebo PATTERN-SEEKING ANIMALS (ti svojí okázalou a na efekt vystavenou, tedy podlézavou, atraktivností u mne zcela propadli). Neříkám, že je teď Dreaming City na jasných 5*, ale neochvějně k nim míří. Těším se na další poslechy a pálím tu pětku rovnou do hodnocení.
Store
***** 

3 názory na “Nahrávky 2020 – IV. díl”

  1. Nedalo mi. Niečo som otestoval, vyskúšal, ochutnal. „Doomáci“ KING BUFFALO zaujali, takú muziku môžem. Potom som si naordinoval UNIVERSAL SIGH. Priznám sa, že po druhej skladbe som to chcel zabaliť, nakoniec som vydržal do konca, ale veľmi mi to nesadlo. Mal som v pláne aj GLASS HAMMER, ale kapela „zaspala“ a na Spotify „skončila“ v roku 2012 kompilačným albumom Anthology 2000-2011 z roku 2012. Na to množstvo, ktoré stvorila, tam toho má veľmi málo, čo ma dosť zaskočilo. Možno raz…
    Antony, díky!

    1. Díky Piťo! Poslouchám všechno možné a v té všehochuti pak jsou na jedné hromadě věci pro někoho přijatelné i nepřijatelné, pěkně vedle sebe. Tomu se nedá vyhnout. Však si každý vybere to svoje, když bude chtít.
      Pro mě je ohromně zábavné hrabat se v novinkách. Objevovat, nechávat je vyzrát. Občas mi nakonec sedne i to, čemu bych zpočátku nedával naději. Je to takové sebezpytování. Protože hvězdičkové hodnocení se netýká hudby. Týká se intenzity mých pozitivních zážitků z té hudby. Vlastně jen sleduji, co která muzika se mnou udělá. Jak jednoduché…

Pridaj komentár